POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Pouť oběšenců

Včera v 11:37 | Hanka Hosnedlová |  Nové knihy

Ačkoliv název knižní novinky "Pouť oběšenců", vydané nakladatelstvím Knižní klub, zní spíše hororově, ve skutečnosti se jedná o poutavý historický román s detektivní zápletkou. Volně navazuje na předchozí tituly z pera milevského autora Pavla Hrdličky, který si již získal své místo mezi spisovateli orientujícími se na historická témata. Také tentokrát se ve své knize vrací do středověké Prahy, ale i k osobě svého hlavního hrdiny - podrychtáře Václava od Černého koně a k dalším postavám s popisovanou dobou prokazatelně spojenými.

Svou roli zde sehrává rovněž početná banda loupeživého rytíře Jana Zoula, i když vlastně již nikoliv v podobě živých. Jako oběšenci ze Šibečního vrchu už roli v podstatě pasivní a značně nepříjemné. Jejich mrtvá těla se totiž najednou začala objevovat u vchodů staropražských domů a nahánět hrůzu jak jejich majitelům, tak širokému okolí. Kolem těchto neblahých nálezů se rozpoutává vlna nevole, strachu a děsivých dohadů, ale i pochopitelně vyburcovaných snah vypátrat původce onoho drsného kousku. To ovšem není zdaleka všechno, na knižních stránkách se rozehrává barvitý napínavý příběh kolem královského dvora, vysoké šlechty, měšťanů i jejich služebnictva. Nejasné souvislosti politického zákulisí, intriky, nesplacené dluhy, podvržené listiny - to všechno vytváří rámec zločinu ještě horšího, jímž je vražda. A ne jen jedna. Ve hře jsou pak vysoká esa a je na podrychtáři Václavovi, zda najde při svém pátrání odvahu ukázat prstem i do řad králových oblíbenců.
Pavel Hrdlička, třebaže se mezi literáty se zájmem o středověk ocitl teprve v penzijním věku, dokazuje i tímto románem, že téma zvládá na jedničku. Svědčí o tom nejen dějové souvislosti se skutečnými událostmi a skutečnými osobami popisované časové výseče, ale i užívání dobových výrazů a znalost detailů běžného života ve zvoleném údobí. A aby se i čtenář dokázal bez problémů orientovat, doplnil svou knihu také rejstříkem vysvětlivek týkajících se historických postav v románu vystupujících, stejně jako dokumentovaných událostí - vražd a jejich obětí, a v neposlední řadě také užívaných výrazů, platidel, měr a vah. Zkrátka do románového středověku vstoupíte jako čtenáři řádně vyzbrojeni a poučeni.

 

Ten den přeslavný

Pondělí v 19:25 | Jan Bauer |  Ukázky z tvorby
"Byl krásný slunečný pondělek," vzpomíná na 28. říjen 1918 novinář a spisovatel Eduard Bass. Ne všichni pamětníci toho přeslavného dne s ním souhlasí. Tak další novinář, zároveň filmový režisér a průkopník ledního, nebo jak se tehdy říkalo kanadského, hokeje Jan A. Palouš ho popisuje jako "nevlídný podzimní den", básník Josef Svatopluk Machar zase dává za pravdu svému spisovatelskému kolegovi Bassovi, když uvádí, že "bylo slunečno toho dne", a významný botanik a rostlinný fyziolog profesor Bohumil Němec, který bude v prosinci 1935 prezidentským protikandidátem Edvarda Beneše, si do svého zápisníku napíše: "Ráno je mlhavé…" Novinář, předák odbojové organizace Maffie a pozdější ředitel československé civilní rozvědky Jan Hajšman má v paměti zachycen "ponurý, mlhavý pondělek; pravšední den, ničím neoddělený ze šedivého pásma smutného pološera" a náčelník České obce sokolské Josef Scheiner tvrdí, že "Praha probírala se … z husté mlhy. Ulice poskytovaly obraz chmurného podzimního rána…"

Naštěstí máme po ruce zprávy tehdejších meteorologů, které jsou jistě spolehlivější. A z nich se o 28. říjnu 1918 dozvídáme: "Poměry povětrnostní vykazují značné zlepšení. V neděli (27. října) převládalo ještě v krajinách našich zamračené počasí a chvilkami poletoval sníh s drobným deštěm. Ráno v pondělí (28. října) však mraky prořídly a chvilkami obloha byla jasná…"

V šest hodin ráno se rozezněl telefon v bytě poslance říšské rady a místopředsedy České státoprávní demokracie JUDr. Aloise Rašína, který jen loňskou amnestií císaře Karla I. unikl trestu smrti. "Tady je Scheiner. Nazdar, bratře," ozval se ze sluchátka hlas náčelníka Sokola a jednoho z vůdců odbojové organizace Maffie. "Všechno je připraveno…"

Rašín si promnul unavené oči. V noci na pondělek toho mnoho nenaspal. Nejprve mu včera večer volal až z Vídně sociální demokrat Vlastimil Tusar, jednatel Českého svazu sdružujícího české poslance říšské rady, a hlas se mu chvěl rozčilením: "Dneska odpoledne jsem se sešel s ministrem vnitra Gayerem a také s plukovníkem Rongem z generálního štábu. Žádali mne, abych zorganizoval několik našich poslanců, aby odjeli na italskou frontu a udrželi tam naše vojáky, než uzavře Rakousko mír. Italové prorazili rakouské pozice… Ronge říkal, že nejde o dny, ale doslova o hodiny…"

Rašín vzrušeně vydechl: "To je konec Rakouska! Plukovníka Ronga znám. Když takový člověk přijde s prosíkem k českým poslancům, musí to prasknout každou chvíli."

Sotva domluvili, Rašín se na chvíli zahleděl z okna do Žitné ulice, jen slabě osvětlené plynovými lampami, pak znovu uchopil sluchátko telefonu a za chvíli ho už pražská ústředna spojila s Josefem Scheinerem: "Telefonoval mi Tusar z Vídně. Zítra to praskne. Zařiď, co je potřeba!" Sotva domluvil, usedl k psacímu stolu, položil před sebe čistý bílý list papíru, uchopil pero, namočil ho do inkoustu, na chvíli se zamyslel a pomalu začal psát:

"Zákon vydaný Národním výborem dne 28. října 1918. Samostatný stát československý vstoupil v život: aby zachována byla souvislost dosavadního právního řádu a upraven byl nerušený přechod k novému státnímu životu, Národní výbor jménem československého národa nařizuje: Článek I. Státní formu československého státu určí Národní shromáždění ve srozumění s Československou národní radou v Paříži jako orgánové jednomyslné vůle národa. Než se tak stane, vykonává státní svrchovanost Národní výbor…"

Jaký vlastně byl JUDr. Alois Rašín, jeden z hlavních strůjců vzniku Československé republiky a autor jejího prvního zákona? Člen Národního výboru básník Josef Svatopluk Machar a později také neúspěšný generální inspektor Československé armády o něm podal trochu zvláštní svědectví: "Populárním člověkem dr. Rašín nebyl. Osobnost jeho nevyzařovala kouzlem přitažlivosti. Bylo to vidět v Národním výboru: kdekdo byl proti tomu, aby dr. Rašín byl postaven na nějaké vynikající místo - ne do předsednictva, ne jinam. Ale bylo přímo české štěstí, které tolikrát při národě stálo, když kde kdo ztrácel hlavu. České štěstí to bylo, které pomohlo, aby dr. Rašín stál tam, kde mohl uplatnit svůj rozvrh ,prvního dne'."

Dalším mužem, který měl nespornou zásluhu o průběh pondělka, v němž vznikl československý stát, byl už zmíněný náčelník Sokola a další z členů Národního výboru československého JUDr. Josef Scheiner, byť i on později přiznal, že "byli jsme v pravdě překvapeni tím rychlým spádem a stáli jsme nepřipraveni před tím, co přijít mělo. V posledním teprve okamžiku jali jsme se porůznu připravovat půdu novým událostem."

Především bylo zapotřebí zajistit vojenskou podporu převzetí moci a založení nového státu. Ale kde ji vzít, když čs. legie byly kdesi daleko na Sibiři, ve francouzských a italských zákopech? Ale byl tady přece Sokol, česká tělovýchovná organizace, a byli tady také čeští vlastenci mezi rakouskými důstojníky. Jedním z nich byl učitel taktiky na pražské kadetce hejtman nebo také setník, což byla hodnost odpovídající kapitánovi, Jaroslav Rošický. Mimochodem jeho švagrem byl sociální demokrat a legionář Zdeněk Fierlinger, který se v roce 1948 neblaze zasloužil o sloučení sociální demokracie s komunisty, synem pak známý atlet a levicový novinář Evžen Rošický, účastník protiněmeckého odboje popravený v roce 1942. A právě hejtmana Jaroslava Rošického podnítil přední funkcionář národně demokratické strany, člen Národního výboru a šéfredaktor Národních listů František Sís k založení vojenské části odbojové organizace Maffie. Situace v českém hlavním městě nebyla pro převrat právě příznivá. Josef Scheiner s odstupem času přiznal:

"Praha byla zaplavena nejen cizáckým vojskem, ale i jinými nebezpečnými živly, které mohly snadno zkřížit naše plány,…byly tu masy podezřelých zjevů, čekajících na první příležitost k plenu a loupežím, byla tu během války nahromaděná zoufalost, bída a nenávist, jež mohla vyvolat pohromy nedozírné. Bylo i počítat s odporem Němců a různých rakušáckých stvůr…"

Právě Scheiner měl na starosti organizování tajných revolučních oddílů, ale teprve po zapojení českých důstojníků v čele s Rošickým se mohly stát reálnou vojenskou silou. Zatím jen vytvářely ilegální sklady zbraní, které měly být k dispozici, kdyby toho bylo zapotřebí. Zmiňovaný František Sís, který získal hejtmana Rošického na stranu Národního výboru, popsal situaci těmito slovy: "Pro případ převratu byla zabezpečena většina četnictva a pražské policie, ozbrojené občanské sbory pražské a pomocí spolehlivých důstojníků většina českých mužstev, pokud byla v Praze. Mimo to zahájena s úspěchem jednání se srbskými a chorvatskými vojáky a také s vojáky rumunskými. Obavy byly z Maďarů…"

(Ukázka z knihy Nesamozřejmé Československo (1918 - 1992), která vychází k 100. výročí vzniku republiky)


Václavské náměstí v Praze 28. října 1918


JUDr. Alois Rašín, první československý ministr financí

 


Květen v budějovické knihovně

Neděle v 17:09 | --- |  Pozvánky

Rádi bychom upozornili na Noc literatury, která se koná 9.5.
Knihovna na tento večer připravila veřejná čtení na netradičních místech v ČB. Během jednoho večera představí herci Jihočeského divadla vybrané úryvky z knih evropských autorů v prostorách polygonální bašty, na terase budějovické hvězdárny, v zahradě galerie U Schelů v Panské ulici a na terase Hardtmuthovy vily. Každý si sám může vybrat, kam a co půjde poslouchat. Čtení proběhne paralelně na všech místech od 18.00 do 22.00 v
půlhodinových intervalech. Vstup zdarma.



Zeyerovy Vodňany s Vieweghem

Sobota v 14:39 | Hanka Hosnedlová |  Aktuálně
Zatímco loňské setkání spisovatelů ve Vodňanech, s poctou Jaroslavu Holoubkovi, se přízni počasí netěšilo, letošní ročník Zeyerových Vodňan se dvěma dvojkami v záhlaví měl počasí přímo výstavní. Tato celodenní kulturní akce, již pravidelně pořádaná Městskou knihovnou ve Vodňanech společně s tamním muzeem a galerií, se již řadu let koná také v součinnosti s Jihočeským klubem Obce spisovatelů.
Tentokrát se ve vodňanské knihovně sešel mnohem větší počet aktivních literátů než obvykle, s převahou pražských a mimoregionálních autorů. Jejich tradiční, neformální besedy na tamních školách přinášejí žákům a studentům příjemné zpestření, ale i rozšíření povědomí o současné literatuře. Odpolední exkurze pak nabídla spisovatelům zajímavou prohlídku soukromého zámku Dub u Vodňan, s poutavým výkladem nynějšího majitele Jaroslava di Battaglii. Po následné krátké diskusi v prostorách knihovny následovalo obvyklé autorské čtení v městské galerii, doprovázené krátkým hudebním programem. A ještě než se přítomní spisovatelé prezentovali ukázkami ze svých knih anebo představením nejnovějších autorských titulů, byly předány ceny za vybrané knižní počiny v uplynulém roce.
Zeyerův hrnek byl tentokrát určen pro českobudějovického Dalibora Váchu za titul Hoří už Praha, dále pro Jitku Ludvíkovou za knihu Nebezpečná hra a pro místní autorku - Ludmilu Plachtovou, jejíž Fejetůnky z Vodňan vydalo ve velice hezké úpravě Městské muzeum a galerie Vodňany. V loňském roce k oceněním přibyl ještě pohár Jana Bauera, udělovaný spisovatelům z jiných regionů. Letos si krásný keramický pohár odvážely hned dvě autorky - Hana Marie Körnerová a Markéta Harasimová. Příjemným překvapením byla mimo jiné účast Michala Viewegha, který v rámci večerního programu autorského čtení představil báječně se bavícímu publiku dvě ze svých vtipných povídek. Nebývalý počet literátů ochotných se podělit s posluchači o ukázku ze své tvorby donutil tentokrát průvodce programem k časovému limitování jednotlivých vystoupení, která oddělovalo zvonění budíku. Nicméně všichni zúčastnění upřímně ocenili pohostinnost vodňanských organizátorů, i příznivé podmínky, které město Vodňany literárním aktivitám poskytuje.





Foto: Petr Totín

Kam dál