POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Co víte a nevíte o Československu

Pondělí v 12:46 | Hanka Hosnedlová |  Nové knihy
Kniha Nesamozřejmé Československo (1918-1992), kterou vydalo nakladatelství Brána, je jedním z literárních počinů zaměřených ke stému výročí česko(slovenské) státnosti. A nutno dodat, že počinem skutečně důstojným a z literárního hlediska i náročným. Publikace, která čtenáře provádí historickými mezníky ve vytyčeném období od roku vzniku samostatného Československa až do rozdělení republiky na dva státní celky, čítá totiž více než 350 stran, plných dokumentovaných faktů.
Přesto se nejedná o suchý výčet dat a událostí, ale čtivým způsobem zpracovanou historii, která se niterně dotýká každého z nás. Bauer začíná vyhlášením samostatného státu Čechů a Slováků po skončení první světové války a všímá si všech politických i společenských aspektů, které provázejí nejen tuto slavnou událost, ale i veškeré další mezníky v dějinách našich národů. Pro podrobnějšímu vysvětlení příčin a dopadů jednotlivých aktuálních dění využívá i líčení ekonomické situace v daném období a řady dalších detailů, které konkrétní dobu přibližují z různých úhlů, ale hlavně vzájemných souvislostí. Ačkoliv jste o většině těchto událostí již slyšeli a četli, anebo je i prožívali, najednou vám díky autorově širokému záběru a propojení vyvstávají v úplně novém světle. Ať už se jedná o události datované dobou první republiky a postavení státu v evropském i světovém dění, či o kroky, které vedly k podpisu Mnichovské dohody, následné německé okupaci, ale také ke druhé světové válce, anebo o historické mezníky válečné včetně Pražského a Slovenského národního povstání. Popisuje v konkrétních údajích i poválečnou euforii a komunistický puč v únoru 1948, jakož i jeho následné dopady na vývoj země. Nevyhýbá se ani problematice politických procesů padesátých let, stejně jako po Pražském jaru následujícímu vstupu spojeneckých armád a navazujícím událostem. Přes dobu normalizace se Bauer propracuje až k pádu reálného socialismu v listopadu 1989 a nástupu nového společenského řádu, až k rozdělení Československé republiky na dva samostatné státy.
Knihu doprovází příloha dokumentárních fotografií a slovník politických osobností, působících v knihou sledovaném období. Pro mnohé čtenáře bude jistě zajímavý i přehledný seznam našich prezidentů a předsedů vlád s datovými údaji jejich působení a velice cenným je i stručný přehled dějin Československa v rozmezí vytyčených roků. Myslím, že tato publikace by neměla chybět v knihovničce nikoho, kdo se zajímá o novodobé dějiny své země.

 

Pohádky napsané pod Javorníkem

Pondělí v 12:40 | Hanka Hosnedlová |  Nové knihy
Ačkoliv už skončila předlouhá série dětských knih se společným názvem Strašidlář, Hynek Klimek svůj specifický svět pověstí, bájí a pohádek zdaleka neopustil. Tentokrát se v knize Pohádky Divotvorné hory Javorník, kterou vydalo nakladatelství Mi-Ja, plně zaměřuje na svou oblíbenou šumavskou lokalitu Javorník, kde také našel svůj domov, když opustil městské prostředí jihočeské metropole.
V cyklu osmnácti pohádek přibližuje dětskému čtenáři nenásilně a pro děti srozumitelným jazykem tamější prostředí, konkrétní zajímavosti i někdejší zvyklosti, ale hlavně svá nezbytná strašidla a strašidýlka. Hned v prvním pohádkovém příběhu se seznámíte se skřítkem Javorníčkem, který se stal rychtářem v obci tajemných bytostí Javorníku. V dalších kapitolách se pak Javotníček setkává s delegací kašperskohorských permoníků a vypráví jim o různých opatřeních, která by svěřenému rajonu měly prospět, a dozvíte se i o netypickém čertu Michalovi, který se rozhodl usadit pod Javorníkem, a o jeho legráckách. Dočtete se, jak se pak Michal setkal s vodníkem Merklem a rozpustilou rusalkou Plavuňkou, zaujme vás povídání o trollce, která pod Javorník připutovala z Norska, o vílách a tajemném světýlku, veselá historka o kočičích jazýčcích, nerudném Pazdřivci a cyklistech, ale i o nezvyklém fotbalovém zápase nebo o zmizelých místních zlých strašidlech. Bez zajímavosti není ani příběh ducha kuchařky Marušky, keltského lovce a dřevěné panenky, která našla svého javorového mužíčka, rozhledny, které chyběl základní kámen, nebo vyprávění o škodících ledových strašidlech, o uraženém strašidélku Čumidlu, tiskařském šotkovi, nalezeném Blahomírově pokladu, odmítnuté rusalce Perličce či o důvodu k hádce šumavských hejkalů… Autor v těchto příbězích svou fantazií a kombinačními schopnostmi zdařile propojuje současnou realitu, bájnou minulost a pohádkový svět. K přitažlivosti knížky nemalou měrou přispívají i roztomilé postavičky, jimiž Klimkova dvorní ilustrátorka Zdeňka Študlarová vyšperkovala jednotlivé stránky pohádkových vyprávěnek.


Vyšlo Literární fórum II/2018

20. června 2018 v 20:18 | --- |  Fórum

Vážení a milí čtenáři!

Připravili jsme pro vás další vydání časopisu Literární fórum.

Je to již dvacet šest století od doby, kdy římský filozof Seneca napsal:
"Nic na světě nám nepatří, jenom čas."
A jak se stále přesvědčujeme, jeho slova jsou nadčasová…

Čas si plyne, a my se často nestačíme ani divit, jak rychle.
Věřili byste, že náš časopis vydáváme již šestnáct roků?
Nebo že literární soutěž Jihočeská žabka má již čtrnáctého vítěze?

Také se říká, že čas jsou peníze.
Je to pravda. Přesto se ale i v dnešní uspěchané době najdou lidé, kteří jsou ochotni věnovat svůj čas zdarma pro dobrou věc. Například pro přípravu literárních akcí či tohoto vydání. Desítky hodin stráví nad soutěžními pracemi v roli porotců, sepisují články, rozhovory, shánějí ilustrace, dělají korektury, sazbu… A to vše zcela nezištně.

A právě díky nim si nyní můžete přečíst, co nového se událo za poslední období na poli jihočeské literatury,
seznámit se s literárními osobnosti nebo s nově vydanými knihami. Nesmím také zapomenout na všechny autory, kteří věnovali svůj čas tomu, aby napsali své knihy, povídky či básně, kterých máme dnes mimořádně velikou porci. A své práce nám samozřejmě věnovali k otisknutí bez nároku na honorář. Ti všichni si zaslouží obdiv a poděkování.

Věřím, že si na ně při čtení vzpomenete. Věřím i tomu, že si na čtení uděláte čas. Ze všeho nejvíc ale věřím tomu, že takto strávený čas pro vás bude časem příjemným.

František Tylšar
šéfredaktor

Chcete-li si časopis přečíst či stáhnout do svého zařízení stačí kliknout zde nebo na obrázek obálky:

 


STRACH A HRŮZA

16. června 2018 v 10:28 | Ladislav B e r a n |  Ukázky z tvorby

Když přivezli poručík Studnička a poručík Mach na píseckou kriminálku známou zlodějskou firmu Čendu Petrželu, kterého už dobře měsíc podezřívali z vloupání do bytů na sídlišti Portyč a Za Kapličkou, oba dobře věděli, že to nebude, tak jako v minulosti, na ukecanou. Skoro padesátiletý recidivista Petržela měl už pár let odsezeno po různých kriminálech v republice a ani po Havlově amnestii, kdy dostal šanci začít nový život, nemohl bez zlodějny být a píseckou kriminálku pořádně zlobil. Za minulého režimu si odseděl za vloupání do bytů dvanáct let a hned po "sametové" revoluci v roce devadesát dva se podíval do věznice Vinařice znovu. Tentokrát to nebylo za byty, ale za vloupání do garáže, kde si tu s několika kumpány pomohl nejen k cigaretám, ale taky ke třem letům ve výkonu trestu. Podnikatel Mazánek podcenil píseckou galerku a nedal si na dveře k fabce ještě další zámek. A protože byl Čenda známý šmat na odemykání zámku značky Fab planžetou, oslovili Petrželu dva mladíci, s nimž se pravidelně setkával v hospodě U Jiřího z Poděbrad, kam chodil hrát karty, a Petržela v tu ránu zapomněl na dobré vychování a vidina bezpracného zisku, kdy si vydělal za několik vteřin pět tisíc a deset kartonů cigaret, ho zlákala natolik, že do toho rizikového podniku s nimi šel. Po odpykání trestu si ty Vinařice zopakoval třikrát, to už v tom byly zase byty, a třetí červencovou středu v roce dva tisíce pět skončil v kanceláři na známé přiznávací U Studničků, kde to znal jako doma. Jen co si Petržela zapálil startku, mile se pousmál na oba majetkáře.

"Tak co, pánové, bude dneska škládlení? Copak jste na Čendu, kterej je čistej jako lilie, tentokrát vyhrabali? Hlavně na mě nechoďte s těma vykradejnma kvartýrama, v těch fakt nejedu, a to by mě fakt urazilo," začal si Petržela mnout lalůček pravého ucha, což byla u něho známka toho, že neví na čem je.

"O škládlení, Čendo, rozhodně dneska nepůjde. Je konec srandy. My se opravdu domníváme, že v těch kvartýrech na Portyči a Za Kapličkou máš prsty," začal si Studnička pomalu nacpávat velkou dýmku, protože věděl, že to posezení nějakou dobu bude trvat.

"Jo tak, vy se domníváte? Mě ta vaše dojmologie, pane Studnička, ale vůbec nebaví. Udělá vám, pánové, radost, když řeknu, že prohrát s píseckou kriminálkou není žádná hanba?"

"Čendo, neznáme se tejden, ale za tenhle komplimet si nás fakt nekoupíš. To nemluvím o tom, ty srandisto, že to nemyslíš vážně. Udělat během chvilky čtyři fabky na patře, to je pro tebe, Čendo, sranda. To už jsi nám párkrát dokázal. Jsi, Čendo, šmátek na planžety, to my víme," zapálil si Studnička dýmku a kývl Machovi na kafe, o které si řekl i Petržela.

"Tímhle si zase, pane Studnička, nekoupíte vy mě. To, že se kolem mě už nějakou dobu točíte a sháníte na mě drby, to už jsem si zjistil. Ty doby, když jsem tady sed a vyžvanil jsem na sebe nejen svoji matku za svobodna, ale i to co jsem udělal, ty jsou dávno pryč. Jestli máte na mě broky, tak to dejte na stůl, jinak se zvedám a odcházím. Beru to tady jako první kolo a rád si počkám U Jiříka z Poděbrad na druhý. V těch bytech nejedu a hledejte dál. Nejsem v Písku jedinej, kdo to umí s planžetou. Každej druhej, kdo se vrátí z basy, se vytahuje tím, že se to tam naučil. Já jsem skončil, pánové!" típl Petržela cigaretu do popelníku a zvedl se ze židle.

"Dost jste mě oba zklamali. Neslyšel jsem od vás, že jen si tu sednu na židli, je na mně vidět, že na sebe něco vím. Můžu jít?" podíval se Petržela na Studničku.

"Můžeš. Ber to tak, Čendo, že to druhý kolo přijde brzo," odpověděl na to Petrželovi Studnička.

"Může bejt, pánové, už se na něj těším. Kde mě najdete, oba dobře víte, ale tady jste tentokrát úplně vedle," odešel Petržela z kanceláře s Machem, který, když se vrátil a sedl si za stůl, jen tak mimochodem prohodil.

"Tak je to jedna nula pro Čendu. Ty si fakt, Studno, myslíš, že má Čenda prsty v těch bytech? Mně připadalo, že si je dost jistej v kramflecích. Dneska sehnat dvacet tisíc není problém. Kam se podíváš, všude ti nabízejí rychlou půjčku."

"Že je to Čenda, o tom jsem dokonce přesvědčenej. To, že nám padne kolem krku, jsem nečekal. Byl jsem zvědavej na to, jak bude reagovat a co z něho vypadne. Znáš ho. Když se rozčílí, tak řekne i to, co my nevíme. Je pravda, že mě tentokrát překvapil ten jeho klid. Někde k těm prachům, co jsme dali zatím z jeho útrat dohromady, přijít Čenda musel. Rozhodně je nemá od "Jiříka" z korunovýho mariáše, co tam hraje s partou důchodců," podíval se Studnička do svých záznamů, kde měl uvedeno, že přestože byl Petržela na podpoře, tak utratil během měsíce skoro dvacet tisíc.

"Je tu ještě jedna verze, která mě teď napadla. Že na ty byty nechodí Čenda sám. Na to bych si i po dnešku vsadil. Do tý vykradený garáže s cigárama taky nevlez. Jen ten zámek jim odemknul planžetou," sáhl Studnička do stolu pro placatici rumu a nalil si kalíšek.

"Kurva, kdyby byla z místa aspoň jedna slušná datkylka! Pachovek máme všude hafo, z těch nám Čenda utek, ale koho dalšího na ně natipovat? Dopoledne stráví Čenda doma u bedny a k večeru vyrazí na karty."

"Jo. To říká ten jeho soused šedá brada, protože od něho přes zeď slyší televizi. To ještě ale neznamená, že je Čenda dopoledne, když jsou dělaný ty byty, doma. Jestli sis tak jistej v kramflekách, proč nezaložíš na Čendu kriminální spis, aby ho mohla povodit sledovačka? Nedávno si pořídil Nokii, číslo mobilu máme, můžou se na něj hodit i "uši". Kdyby nic jinýho, budeme mít, pokud máš dojem, že Čenda v těch bytech nejede sám, jeho styky. Škoda na těch bytech už se šplhá ke čtvrtýmu odstavci, Karas ti na to půjde."

"O tom už jsem taky uvažoval, ale ještě nějakou dobu počkám. Teď se pověsila na Čendu naše dobrá známá Dáša Pudilů. Asi zavětřila u Čendy prachy. Ta nám má co vracet. Třeba z ní něco zajímavýho vypadne."

"Pudilka? Ta si u Čendy, kterej je přihřátej, kromě nějakýho piva nebo frťana u "Jiříka" ani nevrzne. Tahle navoněná chodící živá mrtvola, ze který budou za chvíli chodit jen ty její extravagantní šaty, ta je žhavá na hodně divokou postel. Ta Čendu do postele nedostane. Proč myslíš, že od Čendy Apolena utekla?" otevřel Mach šuple u stolu a začal se v něm hrabat.

"Po třetí base Čendovi zachutnali kluci, a když to Apolena zjistila, tak mu prchla do Milevska. Na Pudilku bych, Studno, moc nesázel," vytáhl Mach ze stolu Blesk a začal v něm hledat křížovku.

"Ta verze, že Čenda ty byty jen odemkne a zmizí, ta se mi, Studno, docela zamlouvá, protože on je to pěknej vychcánek, ale víc bych fakt věřil na ten kriminální spis. Stačí říct. Sednu k počítači a ráno to má Karas na stole k podpisu," lákal Mach Stundičku na založení kriminálního spisu, kdy je možno použít se souhlasem soudce operativní prostředky, jako je sledování osob a odposlech. Ale Studnička měl svoji hlavu a odmítl to s tím, že to, co na Čendu Petrželu zatím mají, je sakra málo a na nějaký jeho dojmy mu žádný soudce povolení na sledování nedá ani náhodou.

Dalo se čekat, že na to, jak dopadli Studnička a Mach s Čendou Petrželou, se jich šéf kriminálky kapitán Karas co nejdřív zeptá. Zašel za nimi do kanceláře a jen co se uvelebil v křesle u Machova stolu, tak se Studničky zeptal, proč jsou oba tak zaražený.

"Čenda s váma vyběh, pánové, co? Když vidím ty vaše protáhlý ksichty, víc mi říkat nemusíte."

"Taky to bylo, šéfe, jen zahřívací kolo," odpověděl mu na to Studnička.

"Aha. Takže to bylo jedna nula pro Čendu a galerka se bude mít čím bavit," nabídl si Karas z Machových cigaret.

"Jen klid, šéfe, náš čas přijde. A až tady Čendu zase rozbrečím, tak ti to přijdu říct."

"No? Že vám ty byty Čenda hned položíl, to jsem, Studno, nečekal, ale že z kriminálky tak brzo vypadne, to taky ne. To jste toho spolu moc nenamluvili. Vykouřil cigáro a šel," zapálil si Karas marlborku a kývl Studničkovi na hltánek rumu z placatice.

"Jo, chlapci. Ty doby, kdy tady Čenda sed na tuhle židli a houkli jste na něj, aby káp božskou, že všechno víte, tak na ty můžete, pánové, už jen vzpomínat. Ne, že bych se Čendy zastával, ale když se vrátil naposled z basy a byl jsem s ním dole v recepci, tak byl z těch Vinařic dost vyhoukanej. Fakt jsem ho nepoznával."

"Čenda a vyhoukanej z basy? Ten je přece v base jako doma. Neslyšeli jsem od něj, a ne jednou: Tři roky? To tam odsedím na hajzlu."

"Bejvalo, Studno, bejvalo. Byl dole v šachtě pět hodin v závalu a už se loučil se světem. Říkal, že to byl strach a hrůza. A myslím, že nekecal. Čendovi se, pánové, už do basy fakt nechce," zvedl se Karas z křesla a popošel ke dveřím.

"Čenda není Havel, kterej si odkroutil fešáckej kriminál v knihovně na Borech. Čenda rubal uhlí, pánové! Ve Vinařicích jde muklům asi často o kejhák a on ví, že by tam zase, jako recouš, skončil," odešel Karas z kanceláře a Studnička měl o čem přemýšlet.

Přestože šéf kriminálky kapitán Karas vyslovil své pochybnosti o Čendovi Petrželovi, Studnička kolem něj neúnavně šmejdil a dál se snažil zjistit k němu nějaké konkrétní poznatky. Bohužel se k ničemu nedostal a druhé kolo s Petrželou v kanceláři U Studničků bylo v nedohlednu. Léto uteklo jako voda a v polovině září, když chřipka poslala Studničku do postele, mu kolem čtvrté odpoledne zavolal domů poručík Mach a ještě než se ho zeptal, jak bojuje s nemocí, zeptal se ho, jestli leží.

"Ležím. Ta bestie se mě nechce pustit. Bolí mě celej Studnička, pořád mám teploty a peru do sebe paraleny a vitaminy. Jestli chceš ke mně zajít, tak tě varuju, šířím kolem sebe ty kurevský bacily a čekám, že to Martu složí taky."

"Určitě nezajdu. Mám výjezd a máme dnes dopoledne na Gottwalďáku udělaný na patře tři byty, jak přes kopírák. Jsou hned v tom paneláku za Olympií a všechny jsou udělaný planžetou."

"Tak to je jasný, ty jsou Čendovo!" vypadlo okamžitě ze Studničky.

"Nejsou. Čenda leží už druhej den ve špitále na interně se zápalem plic. V noci ho tam přivezla rychlá. Bingo, co?"

"Bingo? To je v prdeli, Machouši! Neříkej mi, že ta má teorie s Čendou jde tím pádem do hajzlu?"

"V tomhle případě, Studno, určitě, protože Čenda má tentokrát neprůstřelný alibi."

"No, to se mi přitížilo. Tos mi ani neměl volat. To bude mít Karas zase navrch, o Čendovi ani nemluvím."

"To není, Studno, všechno. Byty jednak udělaný nezvykle až v posledním patře a hlavně, představ si, že všechny ty byty ten pachatel tou planžetou zase zamkl. Aspoň všichni poškození tvrdili, že když přišli domů, tak zámek normálně dvakrát odemkli. S tím jsem se ještě vůbec nesetkal. Jinak klasika, v bytech bordel a šel jenom po zlatě a po prachách. Škoda na všech bytech ani ne třicet tisíc."

"Co technik? Našel nějaký palečky?"

"Ani se neptej. Kudy chodil, všude plakal jak želva. Vzal tam pachovky, na palečky si nešáh, vypadá to, že pachatel dělal v rukavicích. Prošli jsme barák a jako vždycky. Nikdo nic neviděl a neslyšel, navíc spousta lidí v tom šestipatráku je samozřejmě v práci a barák se nezamyká. Jo, málem bych zapomněl. V půl dvanáctý tam zvonila na jednu důchodkyni ženská, chtěla otevřít a prohlásila se jako pošta. Nedalo mi to, a tak jsem zavolal na poštu. Další bingo. V tom rajónu tam chodí pošťák a ne ženská. Navíc tam chodí už kolem desátý."

"A do prdele! Čím dál tím lepší, Machouši. Že by v tý partě bytařů byla ženská?"

"Možný je všechno. V jednom tom udělaným bytě se kromě zlata ztratila i moderní bižuterie, co dneska nosí ty mladý holky. Poškozená si to přivezla z Turecka a dala nám fotky, jak je tím celá ověšená. Prej si to bezpečně pozná. Jo, a taky jí zmizel jantarový náramek a náhrdelník. Kvůli nim řvala nejvíc, protože to měla od matky, co študovala za bolševika novinařinu v Leningradu. To by mohlo ukazovat na ženskou."

"Ty, Machouši, nemáš tam pro mě nějakou zprávu, která udělá na smrt nemocnýmu radost?"

"Mám. Za dva a půl měsíce budou Vánoce. Těšíš se?"

"Milý vole! Co z tebe taky mohlo jinýho vypadnout. Co Karas?"

"Ale jo, dobrý. Jo, když se vrátil dnes z oběda od Reinerů, tak jen tak nakouk mezi dveřma do kanceláře a řek mi, abysme si srovnali U Reinerů zdejší personál. Servírka se ho zeptala, že už dlouho neviděla ty dva "knedlíkáře". To prej myslela nás dva. Karas ji hned zprdnul, že jeho podřízený nejsou žádný knedlíci, že to jsou policejní důstojníci, aby si takový poznámky odpustila, že bysme ji mohli oba dělat tátu."

"Co na to Tereza?"

"Ani se neptej. Utřela Karase jak nudli u nosu, tak jak to ona umí. Řekla mu, že děkuje, že jednoho tátu policajtem už měla, a ten od nich, když byla malá, utek."

"Takže pro nás dva, Machouši, vlastně dobrá zpráva, že nás Tereza ani jednoho za tátu nechce. Ale ty knedlíkáře jí vrátíme. To je, Machouši, stejně kvůli tobě. Osm knedlíků ke svíčkový, to už je, Machouši, opravdu nebezpečná rozežranost. S tím by ses měl fakt léčit. To už mi dost zavání rozežraným Balounem ze Švejka."

"Mně ten můj apetit nikdo jen tak nevezme. Víš, co říká náš kamarád primář Václav z chirurgie. Kluci, dokud vám to bere, tak žerte. Když pak přijde nějakej ten zdravotní průser, každý kilo dobrý. Mě tedy knedlíkář neuráží," odmlčel se Mach a hned pokračoval.

"A což takovej pan Werich. Ten říkal, kdo se omezuje, ten je omezenej. A že to byl statnej a dobře rostlej pán. Kudy chodil, tudy zdobil, a všude trousil moudra."

"Machouši, vzpamatuj se. Ty nejsi Werich a z tebe nějaký to moudro už dlouho nevypadlo. Přemejšlej, kdo z galerky by se dal natipovat na ty naše byty. Prolez se Čtverákovou pátrání, jestli někde v republice nejedou u bytů planžety, to, že pachatel po sobě ty zámky zamkne, to by mohlo bejt docela slušný vodítko. Já jdu zpátky do postele, protože se mi přitížilo. Nerad bych skončil na interně, určitě by mě dali na pokoj k Petrželovi."

Ukázka z povídky Strach a hrůza


Kam dál