POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Poručíme větru, dešti

26. července 2018 v 15:44 | Jindřich Malšínský |  Ukázky z tvorby
Dnes se na návsi z otevřených oken valí oblaka dýmu z cigaret a štamgasti po několika panácích si začali notovat o červené růžičce. Potom přitvrdili a nakonec ve stoje, někteří dokonce na lavicích s půllitrem v ruce hřměli: "Já jsem malej kominíček, šupsajdá, svého mistra pomocníček, šupsajdá…", a při poslední sloce: "Jémináčku, to byl komín, šupsajdá, zarostlej byl jako les, šupsajdá…," to hospoda hřměla v základech a Libuše se Šimonem, který jí sem tam po práci v šenku pomáhal, nestačili točit pěnivý mok, průzračné barvy a neodolatelné chuti.
Koncem května roku šestačtyřicátého, při písničce "Jede formánek po světě" vstal Benda, rukou načatou píseň utnul a zahulákal: "Republice více práce, to je naše agitace. Volte komunisty-číslo jedna!"
Odpovědí mu bylo: "Kdo volí jedna, je blbej jak bedna."
Do toho zaskřehotal Mráček: "Národní socialisti, vám práci zajistí."
"Jdi do prdele!" ozval se Machovec z vedlejší vsi, který byl tady navštívit provdanou sestru.
"V jednom šiku jdem, voliti socdem!"
A pak začala mela. Kdo měl ruce, ten se pral. Libuška se dívala na tu spoušť, potom se pokřižovala a běžela na chodbu pootočit pojistkami. Rázem byl klid.
Druhý den visel na dveřích hospody nápis psaný hůlkovým písmem: JEN PRO SLUŠNÉ HOSTY.
Přicházející se zastavili, podívali se jeden na druhého, a když se navzájem ujistili, že jsou slušní lidé, vstoupili.
Volby se konaly poslední neděli v květnu. Volební kampaň začala ve vsi už na začátku měsíce. Nebylo zdi, aby na ní jeden den nevisely letáky jedné strany, druhý den byly strhané, počmárané a neumělým písmem připsáno: TY NEVOLTE, TO SOU IDYOTI!
V hospodě měli schůzi lidovci a komunisti jim pod okny zpívali Internacionálu. Když schůzovali rudí, národní socialisti sborově deklamovali: "Žvanit, to je vaše práce! To je vaše agitace!"
Nakonec přece jen volby vyhráli komunisti. V obci se hovořilo o volbě zastupitelstva a o tom, kdo by měl být starostou. Za komunisty kandidoval Benda, známý nemakačenko, za lidovce kostelník Jakubec. Ve vsi se o něm říkalo, že je držgrešle. Ministranti ho viděli, jak z kasiček a pytlíku, do kterého věřící dávali při bohoslužbě sem tam nějakou korunku, se o to v zákristii poctivě dělil s Pánem Bohem.
Sociální demokrati navrhli Mikuláše Brichcína, písmáka a místního kronikáře, člověka uvážlivého, ke kterému se vesničané s důvěrou obraceli s vyřizováním úředních záležitostí. Koho zvolit za národní socialisty? Toť otázka! V úvahu připadal Mráček. Ten rozuměl všemu a ničemu. Proti byla jeho žena. Ten? Ten není k ničemu ani v posteli, natož v politice! Ostatní chlapi chápavě s Mráčkovou souhlasili. Nakonec si někdo vzpomněl na Šimona Krahulíka. Jeho táta dělal léta starostu, tak mu může poradit. Šimon se tomu bránil zuby nehty, ale nakonec se dal po hovoru s otcem přece jen přemluvit.
"To máš těžký," otec si zapálil fajfku, zatáhl, aby se ujistil, že je vše v pořádku, pak znovu škrtl, popotáhl a pokračoval, "dnes je jiná doba. Říkávám, že politika je svinstvo, ale kdo ho dělá? Ty, co jsme zvolili. Myslím, že bys byl dobrý starosta. Na statku pracuje polovina vesnice, především ženské, a ty mají, i když se to nezdá, v obci rozhodující slovo. Umíš jednat s lidma, peníze zbytečně nerozhazuješ, dovedeš práci naplánovat a jdeš rovně bez vytáček a postranních úmyslů za svým cílem."
Od božího rána vyhrávala pod lípou harmonika, trumpeta a buben Kmochovy písničky. Ženy v nažehleném šátku, upnuté haleně a sukni pod kolena, v podpaždí modlitební knížku, muži v klobouku, tmavém obleku, bílé naškrobené košili a ledabyle uvázanou vázankou s černými puntíky si pevným krokem vykračovali k hospodě.
U vchodu se museli prokázat platným osobním dokladem, pan řídící jim vydal volební lístek a těm, co nevěděli, jak s ním naložit, poradil. Po sečtení hlasů vyhráli komunisti, ale při první schůzi poslanci zvolili za starostu Krahulíka. To dopálilo Bendu k nepříčetnosti. Bouchl rukou do stolu, a aniž by požádal o slovo, zvolal: "Tak na tohle se vyseru. Vyhráli komunisti a předsedou národního výboru byl zvolen Krahulík!"
V tu chvíli bylo v místnosti ticho jako v kostele. Zraky všech byly upřeny na předsedajícího, nejstaršího z poslanců Mikuláše Brichcína. Ten mlčel, na jeho strnulé tváři nebylo vidět nejmenší citové pohnutí. To ticho se zdálo nekonečné. Náhle, z ničeho nic vstal, ukázal na dveře a zařval: "Ven!"
"Tak tohle vás bude mrzet!" zvolal Benda a práskl dveřmi, až ze zdi opadala omítka.
Ráno ho ženské na návsi zdvořile pozdravily: "Dobré ránko, pane starosto! Jak jste se vyspinkal?"
Benda se zastavil, zavrávoral, přidržel se jednoho z kumpánů, kteří ho doprovázeli, a pohrozil zatknutou pěstí směrem k hospodě: "Tohle jim tak snadno neprojde! A nebude to dlouho trvat! Až budeme u moci, budou se třást jako osiky. Budeme to my, co poručíme větru, dešti, aby je smetl na věčné časy z povrchu této planety!" odplivl si a falešným hlasem za doprovodu svých přítel zahulákal: "Poslední bitva vzplála, dejme se na pochod. Internacionála je zítřka lidský rod."
Na první schůzi rady se Benda po zahájení přihlásil o slovo a důrazně požádal Brichcína o omluvu.
"To bylo prvně a naposled, soudruhu, co jste na mě řval a vykázal mě, jakožto právoplatně zvoleného poslance národního výboru ze schůze."
Mikuláš Brichcín s klidnou tváří odpověděl: "To bude, soudruhu, nějaký omyl. Pokud se pamatuji, tak jsem ze schůze vyhodil nějaké hovado, co sem zabloudilo a chtělo tu vykonat svou tělesnou potřebu."
Předseda Krahulík se pousmál a požádal o klid. "Sešli jsme se, abychom našli společnou cestu k lepšímu životu nás všech. Už dost bylo válek, utrpení, hladu, bídy a zbytečně prolité krve. Nechme stranou žabomyších válek. Musíme všichni společně táhnout káru jedním směrem a ne jeden hot a druhý čehý. To by nebylo k ničemu.

Ukázka z knihy Na křídlech andělů.
 

Tajemná noc

19. července 2018 v 11:31 | --- |  Pozvánky

Co víte a nevíte o Československu

16. července 2018 v 12:46 | Hanka Hosnedlová |  Nové knihy
Kniha Nesamozřejmé Československo (1918-1992), kterou vydalo nakladatelství Brána, je jedním z literárních počinů zaměřených ke stému výročí česko(slovenské) státnosti. A nutno dodat, že počinem skutečně důstojným a z literárního hlediska i náročným. Publikace, která čtenáře provádí historickými mezníky ve vytyčeném období od roku vzniku samostatného Československa až do rozdělení republiky na dva státní celky, čítá totiž více než 350 stran, plných dokumentovaných faktů.
Přesto se nejedná o suchý výčet dat a událostí, ale čtivým způsobem zpracovanou historii, která se niterně dotýká každého z nás. Bauer začíná vyhlášením samostatného státu Čechů a Slováků po skončení první světové války a všímá si všech politických i společenských aspektů, které provázejí nejen tuto slavnou událost, ale i veškeré další mezníky v dějinách našich národů. Pro podrobnějšímu vysvětlení příčin a dopadů jednotlivých aktuálních dění využívá i líčení ekonomické situace v daném období a řady dalších detailů, které konkrétní dobu přibližují z různých úhlů, ale hlavně vzájemných souvislostí. Ačkoliv jste o většině těchto událostí již slyšeli a četli, anebo je i prožívali, najednou vám díky autorově širokému záběru a propojení vyvstávají v úplně novém světle. Ať už se jedná o události datované dobou první republiky a postavení státu v evropském i světovém dění, či o kroky, které vedly k podpisu Mnichovské dohody, následné německé okupaci, ale také ke druhé světové válce, anebo o historické mezníky válečné včetně Pražského a Slovenského národního povstání. Popisuje v konkrétních údajích i poválečnou euforii a komunistický puč v únoru 1948, jakož i jeho následné dopady na vývoj země. Nevyhýbá se ani problematice politických procesů padesátých let, stejně jako po Pražském jaru následujícímu vstupu spojeneckých armád a navazujícím událostem. Přes dobu normalizace se Bauer propracuje až k pádu reálného socialismu v listopadu 1989 a nástupu nového společenského řádu, až k rozdělení Československé republiky na dva samostatné státy.
Knihu doprovází příloha dokumentárních fotografií a slovník politických osobností, působících v knihou sledovaném období. Pro mnohé čtenáře bude jistě zajímavý i přehledný seznam našich prezidentů a předsedů vlád s datovými údaji jejich působení a velice cenným je i stručný přehled dějin Československa v rozmezí vytyčených roků. Myslím, že tato publikace by neměla chybět v knihovničce nikoho, kdo se zajímá o novodobé dějiny své země.

 


Pohádky napsané pod Javorníkem

16. července 2018 v 12:40 | Hanka Hosnedlová |  Nové knihy
Ačkoliv už skončila předlouhá série dětských knih se společným názvem Strašidlář, Hynek Klimek svůj specifický svět pověstí, bájí a pohádek zdaleka neopustil. Tentokrát se v knize Pohádky Divotvorné hory Javorník, kterou vydalo nakladatelství Mi-Ja, plně zaměřuje na svou oblíbenou šumavskou lokalitu Javorník, kde také našel svůj domov, když opustil městské prostředí jihočeské metropole.
V cyklu osmnácti pohádek přibližuje dětskému čtenáři nenásilně a pro děti srozumitelným jazykem tamější prostředí, konkrétní zajímavosti i někdejší zvyklosti, ale hlavně svá nezbytná strašidla a strašidýlka. Hned v prvním pohádkovém příběhu se seznámíte se skřítkem Javorníčkem, který se stal rychtářem v obci tajemných bytostí Javorníku. V dalších kapitolách se pak Javotníček setkává s delegací kašperskohorských permoníků a vypráví jim o různých opatřeních, která by svěřenému rajonu měly prospět, a dozvíte se i o netypickém čertu Michalovi, který se rozhodl usadit pod Javorníkem, a o jeho legráckách. Dočtete se, jak se pak Michal setkal s vodníkem Merklem a rozpustilou rusalkou Plavuňkou, zaujme vás povídání o trollce, která pod Javorník připutovala z Norska, o vílách a tajemném světýlku, veselá historka o kočičích jazýčcích, nerudném Pazdřivci a cyklistech, ale i o nezvyklém fotbalovém zápase nebo o zmizelých místních zlých strašidlech. Bez zajímavosti není ani příběh ducha kuchařky Marušky, keltského lovce a dřevěné panenky, která našla svého javorového mužíčka, rozhledny, které chyběl základní kámen, nebo vyprávění o škodících ledových strašidlech, o uraženém strašidélku Čumidlu, tiskařském šotkovi, nalezeném Blahomírově pokladu, odmítnuté rusalce Perličce či o důvodu k hádce šumavských hejkalů… Autor v těchto příbězích svou fantazií a kombinačními schopnostmi zdařile propojuje současnou realitu, bájnou minulost a pohádkový svět. K přitažlivosti knížky nemalou měrou přispívají i roztomilé postavičky, jimiž Klimkova dvorní ilustrátorka Zdeňka Študlarová vyšperkovala jednotlivé stránky pohádkových vyprávěnek.


Vyšlo Literární fórum II/2018

20. června 2018 v 20:18 | --- |  Fórum

Vážení a milí čtenáři!

Připravili jsme pro vás další vydání časopisu Literární fórum.

Je to již dvacet šest století od doby, kdy římský filozof Seneca napsal:
"Nic na světě nám nepatří, jenom čas."
A jak se stále přesvědčujeme, jeho slova jsou nadčasová…

Čas si plyne, a my se často nestačíme ani divit, jak rychle.
Věřili byste, že náš časopis vydáváme již šestnáct roků?
Nebo že literární soutěž Jihočeská žabka má již čtrnáctého vítěze?

Také se říká, že čas jsou peníze.
Je to pravda. Přesto se ale i v dnešní uspěchané době najdou lidé, kteří jsou ochotni věnovat svůj čas zdarma pro dobrou věc. Například pro přípravu literárních akcí či tohoto vydání. Desítky hodin stráví nad soutěžními pracemi v roli porotců, sepisují články, rozhovory, shánějí ilustrace, dělají korektury, sazbu… A to vše zcela nezištně.

A právě díky nim si nyní můžete přečíst, co nového se událo za poslední období na poli jihočeské literatury,
seznámit se s literárními osobnosti nebo s nově vydanými knihami. Nesmím také zapomenout na všechny autory, kteří věnovali svůj čas tomu, aby napsali své knihy, povídky či básně, kterých máme dnes mimořádně velikou porci. A své práce nám samozřejmě věnovali k otisknutí bez nároku na honorář. Ti všichni si zaslouží obdiv a poděkování.

Věřím, že si na ně při čtení vzpomenete. Věřím i tomu, že si na čtení uděláte čas. Ze všeho nejvíc ale věřím tomu, že takto strávený čas pro vás bude časem příjemným.

František Tylšar
šéfredaktor

Chcete-li si časopis přečíst či stáhnout do svého zařízení stačí kliknout zde nebo na obrázek obálky:


Kam dál