POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Urousaný orel

30. dubna 2009 v 8:50 | Michael Lorenc |  Ukázky z tvorby

Michael Lorenc:

UROUSANÝ OREL

/Kánon pro dva hlasy/

Ukázka pouze dvou částí - I., IX - z devíti

I.

Dunajovický kopec,
puchýř na dlani Třeboňska.
Stoupáme
po trávě od loňska,
stoupáme k hoře
s černou kšticí lesa.
Dno vyschlého moře
pod nohama klesá.

Stoupáme k vrcholku kopce,
dvojice samotářů.
Přeháníme tvrdohlavost skopce,
doháníme tvrdošíjnost tmářů.

Meduňka -
ukotvený motýl!
Ukládá v listech
zář vesmírné hmoty.
Loupáme
pomeranč slunce,
smáčíme ruce
v průzračné tůňce.
Páráme deštěm
vyšívaný svah,
hladíme prázdno
po Sarah...

Stoupáme
křížovou cestou ke kapli,
jižané, kteří se pomátli
láskou.


IX.

Stoupáme,
samo stoupání stoupá.
Nadnáší nás copánek
naděje.
Trnou tvary poupat.
Nad nejvyšším schodem
je ještě vyšší schod,
pod nejhlubším hrobem
je ještě hlubší hrob.
Tak brodí se bozi
noční krajinou,
tak bohem hrozí neznabozi,
když vavřín moci
v prstech mnou.

Věčnosti,
co zbylo z okamžiků?
Trapnosti zmaru,
slavnosti vzniku?
Místo hudby znění,
místo činů chtění,
místo zbožnosti poblouznění,
místo veršů blábolení?

Zachytil se ve mně
drápkem svět?
Jak tichá je země...
Chtěl bych jí rozumět.

Je noc
bez výsad moci.
Je den
vesmírné noci.

Stoupáme...
V mlze růže zvadly.
Vládneme slovům? Ne,
jsou dětí se švihadly.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama