POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Literární medaile pro Jana Marunu

4. října 2009 v 20:04 | Hanka Hosnedlová |  Archiv
Nejsilnější zbraní nového držitele medaile Franze Kafky je poezie

Jednu z literárních medailí udělovaných Evropským kruhem Franze Kafky získal v letošním roce táborský autor Jan Maruna, mimo jiné člen Jihočeského klubu Obce spisovatelů, kam se po delší pauze vrátil.
Jan Maruna až donedávna pracoval jako vlakvedoucí Českých drah a téměř čtvrt století se zabýval léčitelstvím, které se často prolíná hlavně do jeho prozaických děl. Podle odborníků i laiků však nejsilnější Marunovou zbraní je poezie, která také v jeho tvorbě převažuje. Z více než dvou desítek knižních titulů, vydaných vlastním nákladem, čtrnáct patří právě básnickým sbírkám. Ani v předdůchodovém věku ovšem neskládá ruce do klína, studuje italštinu, která ho oslovila svou malebností, neustále začíná nové a nové knihy, dálkově vystudoval dvouletou Školu tvůrčího psaní při Škvoreckého institutu. Jak uvedl, silně jej ovlivnili i jeho učitelé - Daniela Fischerová a Jiří Dědeček, kteří posunuli jeho písemnou výpověď do nových kolejí.

Kdy jsi začal s tvůrčím psaním?
Vlastně píšu od školních let, ale vydávat jsem začal až v roce 2000. Mojí prvotinou byla lyrická básnická sbírka Eiziret, což je pozpátku Terezie.

Věnuješ se ještě léčitelství?
Ne. Psaní postupem času tuhle moji aktivitu, kterou jsem provozoval bezplatně, zcela vytěsnilo, ale z nashromážděných zkušeností čerpám i ve svých knihách. Například ve dvoudílné publikaci Diagnostická kresba jsem uplatnil životní příběhy lidí a odhalování skutečných příčin jejich nemocí, anebo v psychologických románech Hrobník od svatého Bartoloměje, Ambra a moře v nás, Vlak do nebe či Se životem v patách se tento motiv objevuje jako součást děje.

Co je tvojí inspirací?

Život, příroda, zejména stromy, které miluji… příběhy lidí… Jako vlakvedoucí jsem takových příběhů a vyprávění nasbíral spousty. A když jsem vytvářel nějakou postavu pro svůj román nebo novelu, nezřídka jsem spojil charakteristiky tří, čtyř skutečných osob, se kterými jsem se potkal.

A jak jsi ve svém psaní využil italštinu?
Vydal jsem zatím dvě sbírky Blízcí příbuzní a Tvář, v nichž jsou mé básně jak v češtině, tak v italštině. Ale musím přiznat, že o překlad jsem požádal zkušenější překladatele, než jsem já. V současnosti je v tisku další česko-italská knížka Přišít snům na kabát. Je doprovázená fotografiemi výborného fotografa Františka Dostála, obdobně jako několik titulů předtím.


A na čem nyní pracuješ?
Dokončuji novelu Smíření na cestě - je to pro mne takové splacení osobních vnitřních dluhů, které v sobě člověk nosí desítky let, než přijde ta správná chvíle, aby je člověk zúročil. A myslím, že pro mne nyní ta správná chvíle nastala…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama