POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Taková zbytečná smrt

17. března 2010 v 11:49 | Hanka Hosnedlová |  Archiv
Tragicky a naprosto nesmyslně byly v Komenského ulici v Českých Budějovicích v noci ze středy na čtvrtek 11.února 2010 ukončeny životy Pavla Malhockého a jeho ženy Jany. Tato ztráta je o to děsivější a zbytečnější, že se nemusela stát, kdyby neselhala jak policie, tak systém soudní správy. Kdyby bylo vyhověno Pavlovým žádostem o ochranu, mohl dneska s námi sedět ve své oblíbené hospůdce u sklenky vína, učit své žáky hře na kytaru, skládat další jedinečnou hudbu...
V médiích byl Pavel prezentován jako skladatel scénické hudby pro divadlo, hudební pedagog a vynikající kytarista, ale on byl navíc i dlouholetý tramp, folkař a především báječný a laskavý kamarád. Stovky jeho přátel ho přišly vyprovodit na poslední cestu do českobudějovického krematoria, tisíce jich zapálily svou svíčku smutné vzpomínky doma.
Pavel patřil především k jižním Čechám, ale jeho hudba už dávno překročila hranice regionu i žánrů. Narodil se sice na Moravě, ale od útlého dětství vyrůstal na Šumavě. Díky otcovým nekompromisním názorům se rodina neustále stěhovala, takže už tehdy poznal hezký kus šumavské krajiny, která mu zalezla pod kůži navždycky. Snad i proto nastoupil po vychození základní školy v Českém Krumlově do prachatického lesnického učiliště. Problémy se zády a stále silnější volání jeho druhé lásky - hudby, kterou provozoval od dětských let, záhy z učiliště odešel a vystudoval na konzervatoři kytaru a skladbu. Mezitím učil v Písku na lidušce a po skončení studií ve Vodňanech, kam mezitím jeho rodiče přesídlili. Tam také žil jeho starší bratr Mikuláš s rodinou.
Pavlovy kroky však můžeme sledovat i po folkové lince, převážně v tandemu s bratrem Mikulášem. K vodňanské etapě patřila skupina Kotvice, ale daleko populárnější se stala úspěšná Létavice, jejíž název Pavel před pár lety oživil pro vystoupení dcer na dětské Portě a která pro změnu patří k údobí českokrumlovskému. Jako zpěvačka s nimi vystupovala Jana Vejvarová, která se pak stala Pavlovou první manželkou. Tenkrát také stáli oba Malhočtí u zrodu nezapomenutelného českokrumlovského folkového festivalu, na který dodnes vzpomínají legendy tohoto žánru i pamětníci z řad návštěvníků.
Přituhující komunistický režim měl na svědomí Pavlův nedobrovolný odchod z krumlovského Domu dětí a mládeže, ale díky pomoci přátel již zakrátko začal fungovat v Domě kultury ROH, nynějším Metropolu, v Českých Budějovicích, odkud pak přestoupil na post pedagoga v Lidové škole umění na Piaristickém náměstí. Paralelně vznikla oblíbená skupina Ptáci a po sloučení s dívčí formací Panenky humorně založené Panoptákum.
Rok 1990 znamenal pro Pavla radikální změnu - nastoupil totiž do Jihočeského divadla jako dirigent činoherního orchestru a hudební režisér. Ovšem scénickou hudbou se zabýval již dávno předtím, například pro scény v Hradci Králové, Pardubicích, Mladé Boleslavi, Plzni a dokonce i pro Národní divadlo v Praze. Úsporná opatření v divadle přivedla Pavla opět na kantorský stupínek, tentokrát v ZUŠ O.Jeremiáše, ale s divadlem spolupracoval dál - skládal hudbu, dělal nápadité aranže a v neposlední řadě i vystupoval s kytarou. Ovšem zapomenout by se nemělo ani na jeho odborné a metodické publikace pro kytaristy.
Já osobně bych se ráda na chvilku zastavila i u Pavlovy příslušnosti k zelenému společenství zalomeného palce, v němž nosil trampskou přezdívku Dakoťák. Už jako teenager jezdil s bratrem Mikym, rovněž vynikajícím hudebníkem a skladatelem, který se honosil pro změnu přezdívkou Sweny, za trampskou osadou Jižní tornádo, plnou výborných muzikantů, jako byl Jiří Rejsek Borovka, o jehož útěku na Západ by se dal natočit akční film, Petr Mrkáček, který zůstal Pavlovým blízkým kamarádem až do poslední chvíle, či Jaroslav Harry Sedlák, známý kynolog-záchranář.
Už v oněch pubertálních letech obdivovali kamarádi Pavlovu hru na kytaru, jak s nostalgií vzpomíná Pavel Žalman Lohonka, jehož trampské začátky spadají do stejných teritorií. Pavlova kytara i v posledních letech zněla u trampských ohňů, v útulných trampských hospůdkách, ale také v údolí Rančického potoka, kde měl svou chatu. Kromě jiného byl členem poměrně početného aktivního trampského uskupení Vypitá flaška, které si zakládá na své sportovně-recesistické náplni.
Zhruba dva týdny před událostí, která stála život jeho i jeho ženu Janu, jsem s Pavlem dělala rozhovor pro noviny. Byl plný nadšených plánů jak na divadelní a hudební parketě (k jeho nejbližším plánům patřilo autorská hudební hra na motivy šumavských strašidel z pera Hynka Klimka), tak na trampském poli. Bohužel je dnes zbytečné už cokoliv z toho vyjmenovávat - nic se totiž již neuskuteční... A stačilo tak málo...
------
K poctě Jany a Pavla Malhockých byl mimo jiné uspořádán jarní benefiční koncert, jehož výtěžek byl určen pro jejich dcery, aby mohly dokončit započaté hudební studium. Jako hlavní pořadatelé se tohoto projektu ujalo Jihočeské divadlo a Dům kultury ROH a v roli účinkujících se objevili i Pavlovi trampští přátelé.
V ukázkách ze tří divadelních titulů (Med ve vlasech, Kytice a Vyvěste fangle), v nichž se Pavel prezentoval nejen jako autor hudebních aranží, ale i jako interpret, vystoupili jeho kolegové Miloslav a Ondřej Veselí, Martin Hruška, Věra Hollá, Táňa Kupcová a sbor divadla. Program benefice naplnil i Pavlův přítel, kytarový virtuos Štěpán Rak, dále hudební pedagog a ředitel ZUŠ Pavel Steffal, českobudějovická skupina Nezmaři, Pavel Žalman Lohonka a hosté, Pavel Anděl Pokorný s vokálním triem, šumavský písničkář Milan Chiclets Soukup, Petr Mrkáček s dcerou a skupina Blanice. Kromě zisku ze vstupného určitou částku přinesla i v sále umístěná pokladnička pro další eventuální finanční dary a samozřejmě stále ještě jsou otevřená konta v Jihočeském divadle a na konzervatoři, zřízená pro tyto účely.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama