POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Třináctý apoštol

16. března 2010 v 12:53 | Vladimír Janda |  Ukázky z tvorby
Povídka Třináctý apoštol - výňatek
Katova píseň 3
Bos kráčel ulicí, ve tváři sinný
Kol očí propadlých předsmrtné stíny
Nadávky mnichů a posměšky davu
Ze všech stran nesly se na jeho hlavu.
Zatímco měšťané prázdnili sudy
Naposled odmítnul odvolat bludy
Naposled k svému se učení hlásil
Než plamen hranice život mu zhasil.
Opilé stráže, co sloužily králi
O jeho suknici vrchcáby hrály
Jen tiché jezero střeží tam dodnes
Popel, co říční proud dávno už odnes.
Proč, blázen, hádal se s koncilem o víře
Vždyť v každém režimu pálej svý kacíře
Vždyť si moh spočítat, co bude za to
Když sáhne prelátům na jejich zlato.
-----------------------------------------
Matka
"Je to, Pane, hodný chlapec. A považ si, bude to první kněz v naší rodině! Mám velikou radost a jsem na něj náramně hrdá, odpusť mi to Pane.
Náš Honzík bude sloužit mše! A dost možná, že i ve zdejším kostelíčku, budiž jméno Páně pochváleno. To budou všichni koukat!"
---------------------------------------------
Intermezzo
Byla neděle a všechny zvony vyzváněly do okolí pozvání na ranní mši svatou. Déšť se zlomyslným tleskáním dopadal na střechy domů slavného města a měnil ulice v kalné bystřiny, ze kterých tu a tam vykukovaly kočičí hlavy kamenného dláždění. Zmoklí ptáci posedávali pod římsami Artistické fakulty univerzity, založené z vůle velkého panovníka a císaře Karla léta Páně třináctistého čtyřicátého osmého, natřásali si vlhké peří a v těsných hloučcích hledali teplo.
Smutný kalný den brouzdal zmoklou krajinou, zamyšlený, zamračený a hledal alespoň kousek suchého místa pod korunami stromů v církevních zahradách. Nakonec rychlým a jistým krokem zamířil k Betlémské kapli, zdvíhající svůj výstražný prst zvonice k šedivým nebesům. Ohnivá slova toho zvláštního kněze v něm vyvolávala pradávnou vzpomínku na jiného, stejně nešťastného podivína.
--------------------------------------------------
Hospodine, ve své spravedlnosti mě veď
navzdory těm, kdo po mně sočí,
mou cestu přede mnou učiň přímou.
První Kniha žalmů, žalm 5
Velký Správce Času
"Chceš snad, Mistře, říct, že samota je škodlivý jev a nevede myšlenky cestami dobra a spravedlnosti?"
"Ne tak docela, Jeníku. Záleží na podstatě člověka. Jestli se přiklání k dobru nebo ke zlu. Podle jeho vlastního výběru."
"Pak tedy může být, podle tebe, samota dobra, plná tvůrčí práce a chápání všeho kolem nás, a samota zla se všemi následky, jak kážou jeho vyznavači, odvolávající se přitom na Boha, aby je vedl na jejich děsivé cestě?"
"To jsi řekl správně. Jejich chápání světa se zjednodušilo. Správné je to, co je dobré pro ně, ostatní je špatné."
"Tahle cesta je proti Zákonu a lidé by se měli stydět."
"Není to jenom jejich výsada, Jendo. Jen se dobře podívej kolem sebe. Celý svět je založený na sobectví a násilí."
"Má pak smysl hledat Boží Spravedlnost?"
"Ne pro toho, komu stačí to, co mu zbývá. Naštěstí existují ideály. Boží Pravda znamená Zákon vesmíru. A pro tu není žádná cesta zbytečná."
---------------------------------------------
Nepoučitelný
"Nezlob se na mě, Mikuláši, ale copak je možné postupovat takovým způsobem?" řekl zatrpkle. "Copak nemáš trochu soudnosti a nevidíš, co se tady děje? A kdyby jenom na škole! Kdo nehrabe mamon, jako by nežil."
Mikulášova ruka chlácholivě spočinula na kolegově rameni.
"Zase už tě to, Honzo, bere? Tobě nestačí, že máš trable v práci, že máš trable doma s manželkou (ani se jí nedivím), ty se prostě potřebuješ společensky znemožnit."
Ruka už na rameni nebyla, ale spočívala v kapse módních značkových kalhot.
"Nač se potřebuješ hrabat v nějaké etice? Koukej, ať ti to sype a hotovo! Jezdíš na Kajmany? Ne? Ale takhle si na to, kamaráde, nevyděláš. Máš chalupu na vsi? Ne? Tak si ji pořiď. Máš pořádný auto? Nemyslím tu starou pikslu, co s ní jezdíš do práce. Jasně, že nemáš. Kde bys teď na něj vzal. Ale potom si ho koupíš, ty chytráku a hned si tam s ním můžeš vozit nějakou pěknou holku s nohama dlouhýma až pod krk, ta k tomu patří a seš vysmátej!"
"Ten tvůj svět, kamaráde, ale není místo pro život. Kam chceš, aby došel?"
"Nebuď ujetej s tvým moralizováním. Ať si dojde kam chce. Hlavně, že nejlepší přátele najdeš v peněžence. Jen se musíš naučit žít v demokracii."
Stál mlčky s pohledem upřeným z okna na holuby, jak se na prázdném školním dvoře točí a naparují. Dostavil se velmi silný pocit dejà vu: Tak tohle je ten tvůj svět, Mikuláši... Takhle ty ho vidíš?
-------------------------------------------
Moudrost učí rozumět Božím skutkům.
Zamiloval jsem si ji a od svého mládí ji vyhledával,
zatoužil jsem přivést si ji jako nevěstu
a stal jsem se milovníkem její krásy.
Slávu urozenosti jí dodává společenství s Bohem;
sám vládce všeho si ji zamiloval.
Je zasvěcena do Božího vědění
a řídí volbu jeho skutků.
Šalamounova Kniha moudrosti, verš 8.
Velký Správce Času
"Řekni, Mistře, kde je opravdu nebe a jak je možné, že peklo, ať už ho najdu na kterémkoli místě, obstojí před tváří Boha? Jestliže mnozí tvrdí, že nebe je všechno, co je nad námi, pak pod námi, kde by mělo být peklo, je už jenom země, po které chodíme. Pak tedy všichni žijeme v pekle."
"Myslíš, že nebe je místo, kam se ubírají vyvolení na odpočinek, v klidu se rozvalují na židlích čekají na spásu? Ani o peklu nemůžeš říct: Našel jsem místo, kde sídlí Ďábel. To všechno jsou jen stavy tvé mysli. Tvojí duše."
"Říkají si vyvolení. Jak jim mám věřit? Pocházejí přece ze stejného místa jako všichni ostatní a s pýchou se prohlašují za Boží prostředníky."
"Bůh je pouhý pojem. Výraz. Řeč člověka nemůže vysvětlit nevysvětlitelné. To, co zatím při své lidské nevědomosti chápeš citem. Nikdo z těch pouťových vykladačů nepodepsal s Bohem žádnou smlouvu. Sledují jen své cíle."
Matka

"Ach, Bože, vedla jsem ho k pokoře a lásce k bližnímu. Je něco krásnějšího, než stát se sluhou Božím, být s Tebou a žít ve Tvém jménu?"
Nepoučitelný
"Naposled ti, Honzo říkám, přestaň blbnout. Kdyby mě za tebou neposlala tvoje vlastní manželka, asi bych to vzdal."
"Není možné přehlédnout, že k sobě máte hodně blízko, ale i tak je to od ní hezké," zareagoval bezvýrazně.
"Nejen že se potápíš, ale ještě budeš vyskakovat," prskal Mikuláš zlostně. "Už teď jsi nula. Míň než nic. Psí lejno. A já s tebou končím myju si ruce!"
"To už tu jednou, Mikuláši bylo. Pontský pilát, vzpomínáš? A tvoje gesto je tím nejlepším doporučením na hranici. Ale já se na tebe nezlobím. Taková je tvoje představa světa." Odmlčel se. "Já ale hledám Pravdu."
"Jdi se vycpat s Pravdou! Podle všech jsi zralý pro cvokaře."
"Je vás opravdu hodně, Mikuláši, ale všichni jste oběti bludu."
"Hele, pane pitomej moralisto, koukej už někam vypadnout. Emigruj, když se ti tu nelíbí!"
"Bohužel není kam, Mikuláši. Snad jedině do blázince, jak už jsi mi doporučil."
-------------------------------------

Člověk se vydá do svého věčného domu
a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají nad mrtvým.
Šalamounova Kniha Kazatel, verš 12.
Velký správce Času

"Nechal jsi mi nahlédnout do tajemství věčnosti i marnosti. Tolik jsi mi věřil?"
"Moc jsem tě, Jendo potřeboval a budu tě potřebovat znovu. Jsi můj vynikající žák. Odkryli jsme spolu nové hodnoty života a stejně, jako kdysi můj předešlý žák i ty doneseš lidský kříž o něco dál. Jak vidíš, teď už nemáš, kam couvnout. Z místa, kde stojíš, vede cesta jedině kupředu. Ty teď budeš spása i zatracení."
"Ach, Mistře, Padá na mě strach z malosti a nicotnosti. Kdo jsem já, abych směl kárat a soudit?"
"Neměj strach, Jendo. Nebudeš soudcem. Jak to tak vypadá, zase poneseš vinu."
Výňatek z Katovy písně - Petr Čížek /Praha/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama