POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Variace na Máchovské téma

14. března 2011 v 11:55 | Stanislava Koblihová |  Ukázky z tvorby
Vysvoboď mě, prosím… Sama v kleci svého těla, zajatkyně vlastních myšlenek, strachu… a přesto plná nadějí a lásky… divoké nachové i voňavé… Strach a panika. Z toho, že budeš stejný jako ti před tebou… že mě využiješ, použiješ a vyměníš za mladší nebo neokoukaný model. Když jsem s tebou, tak cítím, že jsi jiný, celou mě absorbuješ do sebe, i když se ani nedotkneme. Vůbec nepochybuji, mám jistotu. Jsi to ty, s kým chci zůstat do konce svého života. Ale dny běží a postupně dávají prostor pochybám - chceš mě opravdu? Unesu prohru, když přijde? Přežiju další bolest bez následků? Se vzdáleností a dny a týdny, kdy jsme daleko od sebe, naskakují mi za krk černé kočky pochybností. Nevěřící skeptická… Tak to rozhodně ne - čarodějnice ne -snad ano, ale jen čarodějka. Rozpomínám se sama na sebe a kulatý měsíc, který se povznáší nad vším, protože ví, se jen vědoucně usměje a kutálí dál. Ví, že jeho magická moc volá stesky a pochybnosti, láká k sobě dušičky a trápí je jako nás… Přišel čas být spolu a usínat po sladké únavě v jeho láskyplném lichotivém závoji … Stýskáme si - já tady - ty tam. Dýky zklamání, za které ty nemůžeš, teď ničí mou lásku k tobě a oddalují nás ještě víc, než ty stovky kilometrů. Netušíš, proč blázním, strachuji se, stýskám si… a přitom se tak těším, až se zase zaklesneme jeden do druhého, žádné hlavolamy, ale dvě půlky duší, co se staletími proplétaly, aby se znovu potkaly, že se nemůžu ani nadechnout. Vzdálenost. Celý týden jsem tě cítila, byl jsi se mnou bez přestání, i když úplně jinde. Vrací se ke mně poezie, míza, co v žilách pulzuje, s touhou, která se probouzí, s láskou, kterou cítím s těšením se na tebe. Je jako načechrané mraky dnes večer před bouřkou. Dominanta baroka na šarlatovém nebi. Záblesky zlata zapadajícího slunce kontrastují s šedí a renesanční štíty domů bíle svítí proti pohádkové obloze. Koláž, kterou by sis mohl představit jen jako kulisu pro pohádku. Protože jinak by vypadala jako vymyšlená - dramatický baldachýn nad usínajícím městečkem. Zdálky zaznívá bouřka a míhají se blesky. Jako by tam promítali jiný film. Protože tady je magický podvečer. Mariánský sloup s opravenou kašnou proti paletě divoké nezkrocené oblohy. Přitom na kamenné dlažbě mezi hradbou renesančních domů je tak zvláštně ticho a klid prodchnutý vůní šeříku. Line se sem z parku i uličkou mezi branami až od hráze rybníka.. Hluk včerejšího jarmarku je ten tam a po trhovcích zbyly jen opuštěné stánky - dřevěné kostřičky bez života. Začíná měsíc milenců, zrodu nových lásek a křiklavých barev… Pár kapek, vítr a obloha se vymetá do temné zářivé modré na jedné straně a šarlatová se drží na druhé. Bylo by hezké být s tebou teď a tady, tehdy a tam a příště zase - ptát se budu, kde jen tě mám. Zajatec svého strachu a obav, čekám na tvé rozhřešení a ortel. "Vysvoboď mě, prosím, lásko…," vyťukávám s kapkami na parapetu prosbu, když usínám s očima plnýma barev a tvých usměvavých očí, s hlavou ve tvých dlaních… zaháním černé stíny obav… těším se na tebe… jsem si jistá, že právě ty jsi ten, koho jsem tolik let hledala… vím, že mě vysvobodíš z kamene, můj sochaři…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama