POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Připomínka Tomase Tranströmera,

14. října 2011 v 11:55 | Jiří Sláma |  Ukázky z tvorby
Báseň Samota (Ensamhet) je součástí autorovy čtvrté sbírky Klanger och spår(Zvuky a stopy) z roku 1966. Samota I. "Tady jsem málem zahynul v jeden únorový večer. Moje auto dostalo smyk a vjelo do protisměru. Přijíždějící vozy - jejich světla - se blížily. Moje jméno, má děvčata, moje práce zůstaly docela vzadu a pak zmizely úplně. Byl jsem opuštěný jako chlapec na školním hřišti mezi nepřáteli. Blížící se auta měla silné reflektory. Svítily na mne, zatímco jsem se řítil a řítil ve zjevné hrůze jako tekoucí bílek. Vteřiny rostly - vznikl prostor - až do výše nemocničních budov.. Šlo se skoro zastavit a vydechnout v tu chvíli před nárazem. Potom se to přihodilo: pomáhající zrnko písku nebo kouzelný poryv větru. Auto opustilo protisměr a rychle sjelo ze silnice. Nějaká tyč vyskočila - udeřila do auta - a odletěla do tmy. Až nastalo ticho. Seděl jsem v autě a viděl někoho přicházet sněžnou vichřicí, aby se podíval, co se to se mnou stalo. II. Hodně jsem se nachodil kolem dokola po zamrzlých östgötských polích. Nikdo nebyl v dohledu. V jiných částech světa se lidé rodí, žijí, umírají ve stálých zástupech. Aby byli stále vidět - žijí v hejnu očí - musí mí zvláštní výraz. Obličej pokrytý blátem. Hukot zesiluje a zeslabuje, zatímco si mezi sebou dělí nebe, stíny, zrnka písku. Musím být sám deset minut ráno a deset minut večer. - Mimo program. Všichni čekají na všechny. Někteří. Někdo." (ze švédštiny přeložil Jiří Sláma) Potenciální dopravní nehoda a Někdo, kdo se přichází ve sněhové vichřici zpovzdálí podívat, jak je zachráněnému. "Tills det blev stilla. Jag satt kvar i selen och såg hur någon kom genom snöyran för att se vad blev av mig." "Až nastalo ticho. Seděl jsem v autě a viděl jsem někoho přicházet sněžnou vichřicí, aby se podíval, co se to se mnou stalo." Verše krásné až mrazí. Bud' se jedná záležitost přirozenou - nějaký člověk se nacházel náhodou poblíž - nebo máme co činit s nadpřirozenem. Autor nám ponechává na výběr obě možnosti. Ale lze téměř s jistotou říci, že sází u recipienta na interpretaci nadpřirozenou. Něco je. Něco, co nás lidi přesahuje. (A má pravdu i v tom, že někdy je člověk strašně sám.) Druhá báseň má být zjevně jakousi antitezí k té první. 'Samota je dobrá.' Jenže svou argumentací působí až trapně a ani po stránce umělecké je jen slabým odvarem básně první. A proč to? To proto, že tomu autor sám nevěří. Za zmínku stojí snad jenom zajímavá metafora "hejno očí." Samota totiž spíše dobrá není, nežli je. A tak Švédové jednou - a navýsost zaslouženě - ocenili svého krajana.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 1:22 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama