POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Vltavotýnské dvorky a galeristka na roztrhání

2. července 2012 v 18:57 | Hanka Hosnedlová
Tak jako bez faraonů by nebyly egyptské pyramidy, tak bez Marie Hanušové by nebyly Vltavotýnské výtvarné dvorky, uvedl při sobotní vernisáži této prestižní kulturní události Jan Kanyza, pražský herec a zároveň jeden z vystavujících v této obsáhlé expozice. A já se k němu, stejně jako všichni další řečníci při této multivýstavě, bez výhrad přidávám.
Kanyza skutečně ví, o čem mluví, protože byl už u prvního ročníku této výstavní akce, jejíž popularita a prestiž každým rokem narůstala. Marie Hanušová, která má na kontě víc než čtyři desítky úspěšné galerijní práce, před osmnácti roky odstartovala projekt, který v podstatě nemá u nás obdoby. V malém jihočeském městečku bez větší výstavnické minulosti se pokusila dostat pod jednu střechu desítky výtvarníků - umělců známých i méně známých jmen. A ono to vyšlo! Zájem o zdejší výstavnickou prezentaci se rozrůstal nejen po celé republice, ale i do zahraničí a dokonce do zámoří. A věřte, že nebylo vždycky snadné vybrat prostorem limitovaný počet účastníků, když zájemců bylo tolik.


Ovšem tahle nelehká volba nebyla to jediné, co na bedrech zkušené galeristky spočívalo. Jen ten, kdo něco podobného někdy zařizoval, si umí představit, jaký balík práce, času a nervů taková akce spolkne a jak málo stačí, aby se scénář začal hroutit. Mnohé z naplánovaného by však nebylo možné ani realizovat, nebýt osobních kontaktů Marie Hanušové, která už tehdy měla díky svému předchozímu působení v pražských galeriích síť jedinečných kontaktů ve výtvarných kruzích. A pravdou je i to, že mnozí z výtvarníků se časem začali řadit k jejím osobním přátelům. Díky zmiňovaným konexím se tedy na Dvorcích začala scházet díla špičky českého uměleckého světa. Bohužel, někteří z nich dnes již malují na nebeské plátno. Ovšem přirozeným během života do seznamu vystavujících vstupují zase nová jména z řad mladší generace a vnášejí do pestrého kaleidoskopu výtvarného vnímání i nové, leckdy i diskutované vzruchy. A sílící věhlas vltavotýnské výstavy zřejmě byl i v pozadí toho, že nad jejím letošním ročníkem převzal záštitu sám prezident Václav Klaus, kterého na vernisážovém pódiu zastupoval jeho poradce, umělecky fundovaný Josef Kalbáč.
Nutno podotknout, že ani tak vysoce hodnocená výtvarná záležitost, jako jsou Vltavotýnské dvorky, se neobejde bez peněz. Nesporná úspěšnost projektu a jeho renomé pravidelně podmiňují podporu města Týn nad Vltavou, jemuž také náleží Galerie U Zlatého slunce, kde se Dvorky konají, a pochopitelně i Jihočeského kraje. Ale i přes vstřícnost starostů a hejtmanů je nutné zajistit osvícené mecenáše, které se galeristce M.Hanušové podařilo najít a dokonce i s příslibem do budoucna. Díky tomu může výstavu každoročně doprovázet nejen jedinečná vernisáž s bohatým programem a koncertními víkendy, ale i skutečně lukrativní katalog se všemi vystavujícími a jejich uměleckými portréty.


Těch bylo letos 74, z různých oborů volného i užitého umění , a víc než polovina z nich se na zahájení Dvorků navzdory tropickému vedru také dostavila. Možná proto, že tato výstava dosáhla letošním ročníkem plnoletosti, jak uvedli někteří z řečníků, (konala se totiž již poosmnácté), možná proto, že osud Vltavotýnských výtvarných dvorků je do budoucna trochu nejistý. Já a se mnou desítky dalších ale věříme, že Marie Hanušová nemyslí úplně vážně kuloárově avizovaný odchod z této scény v souvislosti s jejím stěhováním do krajského města a že se nechá přemluvit i na další ročníky, jak s nadějí uvedl z pódia i vltavotýnský starosta Milan Šnorek.
"Možná, že i bez Marie budou Dvorky pokračovat, že její práci třeba převezme v budoucnu někdo další, ale už to pak nikdy nebude ono - bude to prostě jiné... A já nechci být nostalgický a nehodlám se smířit s tím, že by letošní Dvorky měly být v Mariině režii poslední," řekl mimo jiné Jan Kanyza, který na Dvorcích již nejméně pětkrát vystavoval a který se počítá k osobním přátelům nynější galeristky.
Podstatná pro Dvorky je totiž nejen prezentace předních umělců , mezi nimiž nechybí ani světově proslulá jména, ale i těžko definovatelná a nenahraditelná atmosféra této akce, což přiléhavě vyjádřil táborský výtvarník Theodor Buzu, který se rovněž opakovaně objevuje mezi vystavujícími: "Pro mne jsou Dvorky něčím víc než výstavou. Jsou pro mne spolehlivým místem pro setkání s kolegy a příjemným prostředím pro přátelské popovídání. V poslední době se spíš protlačuje trend hrát si sám na svém vlastním písečku, ale tady je to jinak - snažíme se dělat něco dohromady a záleží nám na společném výsledku, ale i na vzájemných vztazích."
Pod to by se podepsali nepochybně všichni přítomní , a tak nezbývá než věřit, že se v Týně nad Vltavou v poslední červnovou sobotu příštího roku zase všichni sejdeme - a chybět nebude ani galeristka Marie Hanušová, pro níž její přátelé již nyní připravují návrh na udělení státního ocenění.

Na další fotografie se můžete podívat zde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama