POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Břetislav Kotyza - ZPRÁVA O STAVU LÁSKY

17. září 2012 v 16:35 | Hanka Hosnedlová |  Ukázky z tvorby

"Ahoj dědo, ahoj dědo".
Radostný pokřik čtyřletého človíčka… ale jen do telefonu. Z místa vzdáleného bezmála šestnáct tisíc kilometrů vzdušnou čarou od našeho českomoravského dolíčku, a od dědy, co svírá sluchátko telefonu vší silou, aby mu neuteklo ani slůvko slovíčko. Jsou to pro mne slavnostní a důležité chvíle setkání. Pro mého človíčka také, protože děda má trpělivost a umí naslouchat všem důležitým zprávám.

"Já jsem tak rád, že s tebou mluvím. Tady všichni mluví anglicky, ale já dobře rozumím jen tobě, dědo. Víš, dědo, že se jmenuješ stejně jako já? A to je ale zvláštní, protože ty jsi už velký dědeček…".
Ano, jsem velký, spíše košatý až přespříliš. Ale s tebou, s tebou jsem zase malý a důvěřivý, s očima dokořán. Pro tuto chvíli; a velký dík za vzácné chvíle líbání alespoň po telefonu. Ale přiznám se, anglicky umím jen několik slov. Ale děti dobře rozumí jediné řeči beze slov - řeči srdce.

"A víš, dědo, že když se jmenujeme stejně, můžeme být spolu hned kamarádi? A kamarádi si půjčují hračky a nestrkají do sebe".
To víš, sokolíku, že bych ti půjčil všechny svoje hračky, svoje modely letadel a lodí a autíček. I když s obavami. A jak rád bych se tebou nechal povalit na koberec podlahy a nechal tě po sobě šplhat. Jsme jedno tělo, jedna krev, a jedno myšlení. Ale ty jsi na tom mnohem lépe. Máš svoji maminku a tatínka a svého dědu a svoji babi s otevřenou náručí. Máš své hračky, máš své knížky s obrázky všeho potřebného. Učíš se tak rychle, že brzy se budu ptát já tebe…

"Já mám takovou velkou knížku, a tam je nakreslené, jak ti lidi pračlověci bydlí v takových velkých jeskyních. Ale ty jeskyně si pračlověci neudělali sami. Ty si museli naleznout. A oni tam pořád bydleli, ale potom se museli odstěhovat, protože v těch jeskyních byl už velký nepořádek. Pračlověci neměli lopatku a smetáček, a proto po sobě neuklízeli. Ale ty nové jeskyně se jim těžko hledaly, protože tam už taky někdo bydlel".
Ach jo, to jsi dosud neviděl dědovu "pracovní samotku". Ale líbí se mi, jak tě tvoje maminka vede k pořádku. Kéž ti to vydrží co nejdéle. Když jsi byl minulé léto "na dovolené" u babičky a dědy, brodili jsme se tvými hračkami dennodenně. Přiznám se, že k mé radosti. Hráli jsme si spolu. Jak sladké a znovunalezené chvíle…

"Víš o tom, dědo, že v Arktantídě je jenom sníh a led a pořád je tam zima a že tam žijí nebezpečná zvířata? Mají takový dlouhý špičatý zub a tím se brání, když bojují. Ale to jenom samečci. Děvčata od těch nebezpečných zvířat takový zub nemají, protože děvčata nebojují ".
Mlčím a nechám tě přemýšlet, mudrlante, klučino můj. Ale on pokračuje v odhalování tajemství života: "Moje maminka máprsa a babička má taky prsa a větší jak maminka. To se mi víc líbí. Já prsa nemám a ani tatínek. Bratříček Honzíček již nepije mlíčko od maminky a proto musí obědvat tučné tabletky, aby vyrostl jako já". A já již jen moudře přitakám, abych nezasel semínko předčasného zkoumání. A ještě se dozvím o nových kamarádech z půldenní školky, o bagru co jezdí kolem jejich oken a "pan bagrista na mě vždycky zamává a tatínek mě vzal na klín a nechal řídit naše auto na parkovišti. Ale já už musím jít, mám ještě hodně práce…"

Všechno, co je důležité pro tebe, je důležité i pro mne. Přes tvé oči vidím svět znovu, nezkresleně a barevně. Láska není jen erotickou výzvou a součástí vichru dospělosti, vábením k naplnění přírodního zákona. Byl jsem uznán za kamaráda a kamarádi si půjčují hračky a nestrkají do sebe. Všechno mé je i tvé, můj kluku vnuku buku.

Podávám tímto zprávu o stavu lásky: láska je vlání, na všechny strany tiché rozdávání, tiché naslouchání. Ahoj, mám tě rád. Jmenujeme se stejně.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama