POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Veverkovo cikánské memento

30. ledna 2013 v 9:04 | Hanka Hosnedlová |  Nové knihy

U titulu námětově výjimečné knihy z nakladatelství Vega-L se táborský autor Přemysl Veverka nepochybně inspiroval někdejším úspěšným filmem Cikáni jdou do nebe. Ovšem děj publikace Jdou do nebe nemá s tímto cikánskou hudbou proslulým filmovým snímkem nic společného. Kromě cikánů, samozřejmě....

Ve Veverkově románu jde však o daleko hlubší námět i dramatičtější a tragičtější situace, než je stále vyhrocenější kontroverzní postoj veřejnosti k cikánské menšině v současnosti. Děj knihy se totiž odehrává v době nacistické okupace a je situován do koncentračního tábora v Letech na Písecku, kde byli vězněni příslušníci cikánské minority. Obdobně jako u Židů jenom proto, že byli prostě - cikáni.

Autor se sice drží historickými fakty daných mantinelů a respektuje dané souvislosti, ale jeho postavy jsou fiktivní, i když v některých případech nepochybně inspirované skutečnými osobami té doby. Nezůstává však jen u pouhého líčení strastí, zlovolného násilí a bezradostných dnů cikánských vězňů či zavrženíhodného chování jejich dozorců. I v oné bolestné a vypjaté situaci nechává autor v těchto temných kulisách vzklíčit křehkou květinku lásky. Lásky mezi Danilem Ladronem a Helenou Kovalyovou, uvězněnými v letském pekle, lásky, která dostává v této ponuré souvztažnosti naprosto jiné odstíny a dimenze.

A právě v tomto netypickém a emotivním kontextu se Přemysl Veverka zabývá i složitou vztahovou otázkou, která má sice staleté kořeny, ale v tomto vyhraněném prostředí je ještě zřetelněji uplatňována. A nejde jen o vztah mezi vězni a jejich vězniteli, ale i o postoje mezi příslušníky rasových menšin a prosazovanou nadřazeností většiny. Jako zrcadlo protikladu pak nastavuje autor přechovávané, mnohdy poněkud exoticky působící cikánské tradice a odkazy předků tohoto původně kočujícího národa. A přes jeho řádky nachází čtenář nenásilně i sympatie a pochopení těch, kteří se díky cikánskému cejchu ocitli za branami tábora smrti.

Knížka je jakýmsi mementem pro stovky cikánských mužů, žen a dětí, které semlela zrůdná válečná mašinérie. Ze 6500 příslušníků cikánské menšiny, které uvádí protektorátní evidence ve válečném roce 1940, jich přežilo jen několik stovek - snad půl tisícovky, snad osm set. Koncentrační nacistický tábor v Letech, vyhrazený cikánskému etniku, byl jedním z nejsilnějších vyhlazovacích nástrojů nelidské nacistické filozofie. Fungoval pouhý rok, ale pro příslušníky této menšiny byl skutečnou apokalypsou. Přestože byl zrušen už v roce 1943 a stopy po něm téměř zahlazeny - nemělo by se na něj zapomínat. A to je právě součást onoho poselství, které se snaží P. Veverka svým románem o lásce vykvetlé v smrtící pasti předat vnímavému čtenáři.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama