POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Veršovaná pohádka "O napraveném zloději"

11. dubna 2013 v 15:17 | František Tylšar |  Ukázky z tvorby

Pohádka o napraveném zloději

I.
Bylo, nebylo,
jednou jedno vetešnictví…
Nic, co by se hodilo,
jenom samý odpad lidství,
jenom spousta harampádí,
co se časem nahromadí.
A na které prach si sedá,
vše, co se už prodat nedá.
Odložených věcí sklad
s vetešníkem starým,
zarostlým a ušmudlaným.
Nebudu vám lidi lhát.
stále jen opilý byl
a tak ze dne na den žil.
II.
Nikdy nezamykal krámek
ani když šel večer spát.
K čemu by tu visel zámek,
jen blázen by tady krad,
něco, co už dosloužilo,
jenom k zlosti to tu bylo.
Samé nanic-hodné věci,
ale jedné noci přeci...
...se dveře krámku otevřely.
Dovnitř vklouznul mladý muž,
v ruce pytel, v druhé nůž.
Naplnil ho krámy celý
a než by si švec řekl,
už se s plným pytlem vlekl,
III.
jen těžko a s námahou,
do doupěte, k sobě domů,
s hvězdným nebem nad hlavou,
mezi stíny statných stromů.
Tam, kde staré skladiště
poskytlo mu bydliště.
I když na půl rozbořené,
pro zloděje drahocenné.
Radostí se skoro směje,
dneska se mu zadařilo,
velký lup a snadné dílo,
v duchu si už blahopřeje…
Zloděje tu tedy máme,
tak se na něj podíváme…

IV.
Vždyť je to Michal, sirotek
po ševci z dolní Lhoty.
Práce se štítí na dotek,
copak by mohl šít boty?
Nechodil nikdy do školy,
jenom se toulal v okolí.
Až do města zavítal
a tam zlodějem se stal…
To kdyby jeho táta žil,
srovnal by ho, Michala,
rákoskou už od mala,
dobrý švec by z něho byl.
Co k tomu však ještě říci?
Teď roste pro šibenici…

V.
Nyní sedí v doupěti,
spokojený se svou prací.
Než napočteš do pěti,
úsměv se mu z tváře ztrácí.
První loupež vydařená,
samý krám, co ceny nemá.
Pár párů prošoupaných bot,
hrnec bez dna, mastný knot,
starý kabát veterána,
spousta zbytečností k tomu,
pročpak se s tím tahal domů?
Jen pro moly, božská mana…
A protože měl velký hlad,
prohledal ho, jestli snad…
VI.
…kousek chleba v kapsách není
nebo třeba kousek sýra,
co tam leží v zapomnění.
Prsty šmátrá, jenom díra
do podšívky roztrhaná…
Aspoň mince zatoulaná
pod podšívkou, kdyby byla,
od zlosti by ulevila…
Ruka stále marně hledá…
Ale, co to? V náprsní
kapse pevný předmět ční,
dřevěná to fajfka hnědá…
Tabákem je plná zpola,
ba i sirky, hola, hola!

VII.
Michal škrtnul, zapaluje,
suchý tabák v dýmce hoří.
Labužnicky potahuje,
proužek dýmu už se tvoří.
Vzhůru letí vůně hravá,
z obláčku se oblak stává.
Rychle houstne, mění tvar
a stačí jen vteřin pár.
Kde se vzal, no z kouře vstal,
najednou to tady bylo,
Michala to vyděsilo,
mužíček, či duch (?) tu stál.
Hned měl z něho kůži husí,
fajfka vypadla mu z pusy.

VIII.
Polekal se, a jak štěně,
přikrčený v ústraní,
jenom zíral poděšeně,
jak se přízrak uklání.
A říká: "Jsem Tabas, téhle dýmky duch,
službou splácím dávný dluh.
Věrná služba je vám k mání,
jaké máte, pane, přání?"
Michal chvíli slova hledal,
přemýšlel, zda sen to není.
Není to jen poblouznění?
Zaskočit se ale nedal:
"Tak řekni, co vše mohu chtít
a od tebe ihned mít?"

IX.
"Umím z pána udělat
nejlepšího odborníka,
jakého svět bude znát,"
Michalovi Tabas říká.
A hned se ptá, bez váhání:
"Jaké ctěné zaměstnání
nebo obor podnikání
bude tedy vaše přání?"
"Jsem zloděj," Michal pravdu praví zticha,
"Zlodějem bych zůstat chtěl…"
"To jsem ještě nezkoušel,
zloděje či podvodníka."
Tabas se jen pousmál:
"Budeš všech zlodějů král!"

Ukázka je z připravované knihy veršovaných pohádek, která by měla vyjít koncem letošního roku.

Celý text pohádky si můžete přečíst na webu:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama