POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Násobení Richardových Pěti prstů

4. června 2013 v 10:00 | Hanka Hosnedlová |  Nové knihy

Musím se přiznat, že ačkoliv jsem znala celou řadu básní a sbírek Richarda Uhra, svou novou knihou s názvem Pět prstů, vydanou v Inpressu, mne dokonale překvapil a skoro zaskočil. Především tím, že se v ní prezentuje nejen jako básník, ale pro mne nečekaně i jako prozaik. A nutno dodat, že jako prozaik velice vnímavý a schopný.

Verše, věnované milovanému rodnému městu, totiž v první polovině knihy návazně střídají prozaické, esejistické kapitoly, vycházející z nezapomenutelných vzpomínek na mládí. I v nich ožívá město, které se stalo Richardovi osudem, ale z docela jiného úhlu pohledu a s dočista jinou tváří. S tváří, z níž sice dýchá nenávratná minulost, ale zároveň i pohoda a dojemná naivita klukovského světa, do něhož člověk vplouvá na bárce slov pod plachtami nadějí, plánů a snů. V těch řádcích jsem najednou objevila ještě jiného Richarda. Richarda, jakého jsem předtím vlastně neznala. Richarda, který se pokouší hrází vět zastavit tok času, alespoň pro tu prchavost chvíle dojmu, vzdáleného desítky let. Richarda, který se skrze vzpomínky z dětství s hřejivou spolehlivostí útočiště domova a máminy náruče prokousává k nesporným, občas i bolestným poznáním, k závěrům, jež nezměnil ani běh roků, a dokonce k určitým osobním "nepilovsky" laskavým filozofickým náhledům. Jako by těmi malými doznáními vklíněnými do líčení epizod z klukovských časů přerůstal svůj vlastní obraz, vymalovaný štětcem roků dospělosti.

S nedočkavostí jsem při čtení otáčela listy a díky Richardovu vyprávění se znovu a znovu s potěšením nořila do hloubky uplynulých časů, míst a dění a byla jsem zklamaná, když tyhle kapitolky najednou uprostřed knihy končily. Jejich pokračování lze ovšem sem tam vystopovat i v následujících verších ve druhé polovině knihy, což jsem také, ač spíše podvědomě dělala. Ovšem, abych byla upřímná, velice upřímně a naléhavě bych se přimlouvala za to, aby Richard napsal celou knihu takových vzpomínek a návratů do let, kdy se ještě věří na zázraky a fantastickou budoucnost.
Další zajímavostí této publikace je nesporně i její výtvarná stránka, na níž se podílí celá řada Richardových blízkých přátel. V první řadě je to jeho žena Marcela, ale i veličiny uměleckého světa jako František Roman Dragoun, František Doubek, Dalibor Říhánek či Jiří Řeřicha, Roman Kubička, Zdeněk Javůrek a mladičká výtvarnice Eliška Šárková. I tím totiž se totiž násobí Richardových Pět prstů, které tím pádem dostávají také poněkud jiný rozměr vnímání a vstřebávání do paměti čtenáře.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama