POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Legenda na břehu Otavy

8. července 2013 v 9:47 | Hanka Hosnedlová |  Nové knihy

Nevím, jestli je to úkaz dnešní hektické a vrtkavé doby, ale stále víc a víc autorů a čtenářů se vrací ke starým časům. A nezřídka i v jakési samozřejmé součinnosti s laskavým lokálním patriotismem, vyrůstajícím z osobních potřeb a emocí. Podobně jako knížka Jaroslavy Pixové s názvem Stará Portyč a Pražské předměstí. Nezasvěcenému titul asi moc neřekne, ale pro Písečáky jsou to vrátka do minulosti jejich milované městské čtvrti u vody, do vzpomínek na dětství, na vyprávění otců a dědů.

Samosebou taková kniha nevzniká od stolu. Autorka musela nejen projít spoustu archivního materiálu, shánět starou dokumentaci, ale i vyhledávat pamětníky a vybírat z jejich povídání perličky zážitků a vzpomínek, které navlékala na nit historických dat a skutečností. Knížka je napsána s takovým niterným zaujetím a pochopením, takže jsem automaticky předpokládala, že autorku k této lokalitě na břehu Otavy váží hluboké osobní vztahy, že je Portyč pro ni srdeční záležitostí. Pravdou ovšem je, že Jaroslava Pixová žije v Putimi, a o to víc je třeba hodnotit její přístup k nelehké práci na této místopisné publikaci.

V úvodu se vrací daleko do středověku, kdy kolem píseckých městských hradeb začaly vyrůstat první domky, zlatorudné mlýny, zpracovávající vytěžený zlatonosný křemen, a další zajímavé stavby, nejstarší kamenný most v Čechách nevyjímaje. Podle historické dokumentace se věnuje popisům jak dílčích údobí, zejména pak předminulému a minulému století, tak rozrůstající se a postupně se měnící zástavby. Zaznamenává detaily s nebývalou pečlivostí a důsledností, včetně interiérů domů, stylu oblékání, obchodní sítě, tehdejších řemeslníků a výrobních podniků sídlících v Portyči, stejně jako hospod a hostinců. Neopomíjí ani sakrální stavby, hřbitov či zařízení nevalné pověsti, jako byl tamní nevěstinec. V líčení rovněž nechybí společenské události datované předchozími stoletími, poštovní služby, způsob tehdejšího cestování, dokonce ani spory, z dnešního hlediska spíše úsměvné. Nesporné oživení knihy představují také různé pověsti a legendy vážící se přímo k místu, kapitoly o povodních či nástupu průmyslu. Publikace je doplněna velkým množstvím přitažlivých dobových fotografií, ale i mapkami či dokumentárními nákresy a pro srovnání nechybí ani černobílé fotografie z posledních desetiletí.

Z knihy Jaroslavy Pixové se čtenáři o Portyči dozví spoustu zajímavostí a nepochybně i většina dnešních Portyčáků bude překvapena mnohými zaznamenanými faktografickými souvislostmi. Možná ani nevědí, že popisovaná lokalita dostala název Portyč až na počátku 19. století díky vojákům 25. pluku, jimž domky u řeky připomínaly italské městečko Portici. A takových rozinek najde vnímavý čtenář v předloženém lákavém koláči vzpomínek a historie mnohem, mnohem víc...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabča Gabča | Web | 8. července 2013 v 9:50 | Reagovat

Jsem mladá a chci se seznámit, klikni na můj webík abys zjistil víc!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama