POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Dobré místo pro život

29. ledna 2014 v 18:15 | Hana Marounková |  Ukázky z tvorby

Po podzimu přijde zima a českou zemi zasype sníh.
Někdy mu to sice trvá a lidé si myslí, že už snad sněžit nebude, ale sníh dříve či později stejně přijde.
Dospělí a hlavně děti se těší na tradiční prosincové svátky. Na Mikuláše a na Vánoce.
Pátého prosince, když se setmí a na obloze se zatřpytí první hvězdy, sestupuje svatý Mikuláš z nebe. V doprovodu anděla přináší hodným dětem dárky.
Ale moc to s nimi nepřehání, jsou to jen menší dárečky, ty hlavní dárky naděluje na Vánoce až Ježíšek.
Mikuláš se spíš zeptá, jestli dítě umí nějakou básničku a jestli nezlobí rodiče.
Jestli zlobí, tak se po něm ožene čert, který sice přichází z pekla, ale k Mikuláši s andělem se na Zemi připojuje.
Roztřesenému dítěti většinou stačí jenom vidět Mikuláše a s bídou zadrmolí básničku. Pomodlit se neumí, neboť v dnešní době jsou rodiče převážně ateisté.
Když je dítě vyděšeno už jen z toho, že Mikuláš o něm ví, že nechce nosit bačkorky a včas chodit spát, počká čert raději za dveřmi a občas na ně zaplácá metlou a jazykem udělá blblbl.
Ale někdy musí na přání rodičů zvlášť drzé a nebojácné děti i čert usměrnit.
Hlavně takové, co Mikulášovi říkají, že na něj nevěří a čerta tahají za ocas.
I ty se nakonec zklidní a dostanou svou nadílku.
Soustředí se na ní natolik, že si ani nevšímají, co se kolem děje.
Právě prožily kouzelný večer, který se navždy zapíše k těm nejhezčím vzpomínkám.
Nakonec dostane nadílku i Mikuláš s čertem a andělem dohromady.
Rodiče jim za dveřmi dají nějakou finanční odměnu za to divadlo, co pro děti udělali.
Trojice poděkuje a jde zase o dům nebo o byt dál. Podle toho, kde si je objednali.
Venku na ně čeká houf větších dětí i dospělých.
Mikuláš s čertem už na ně dávno neplatí, ale oni je nadšeně doprovázejí.
Ten večer jim maskované tajemné postavy vyvolávají vzpomínku na jejich dětství.
Nad vznikajícími diskusemi o tom, zda-li děti strašit čertem, či nestrašit, aby snad neutrpěly nějaké životní trauma, se ve většině případů prosadilo: Strašit!
Neboť návštěva Mikuláše s čertem kromě snad výchovného účelu má ještě jeden mimořádný.
Děti milují a potřebují pohádky. Osobním setkáním s hodným panem Mikulášem, krásným andělem a nebezpečným čertem se vlastně stávají přímými účastníky jakéhosi pohádkového příběhu.
A kdo by se nechtěl alespoň jednou za život ocitnout v pohádce?
Ještě větší sílu má však kouzlo Vánoc.
Pro většinu Čechů patří Vánoce k nejkrásnějším svátkům v roce.
V katolickém světě jsou to svátky náboženské, oslavující narození Ježíše Krista.
Ježíška, který naděluje hodným dětem dárky. Zlobivým nic.
Ale o Vánocích se v České republice nenajdou zlobivé děti.
Vánoce jsou svátky především rodinné.
Tyto svátky slaví i bezvěrci, a těch je víc než věřících.
Přestože mnoho lidí tvrdí, že Vánoce ,,drží" hlavně kvůli dětem, stejně každý dospělý v koutku duše doufá, že objeví od Ježíška pod ozdobeným stromečkem také nějaký dáreček. Byť pitomost by to byla. Krám na vyhození.
Ale ta pozornost od svých nejbližších a milovaných se očekává.
Tradice praví, že o Vánocích by neměl být nikdo sám.
Jestliže se zrovna v ten čas náhodou příbuzní mezi sebou nepohodnou a jeden z nich vypadne ze hry, je to velmi nepříjemný pocit.
Na oko dělá hrdinu, ale je pořádně naštvaný a pak někde tajně brečí, že má zkažené Vánoce.
Před Vánocemi lidé naplňují kolosální obchodní domy, obléhají stánky na tržištích, zabloudí i do zastrčených obchůdků na perifériích a nakupují jako diví.
Všude panuje velký ruch a shon, zkrátka pravý předvánoční mumraj.
A do toho se linou nádherné melodie starých koled. Nad českou zemí se snáší romantika starých časů.
Ale nejhlavnější a nejkrásnější na tom je, že lidé na sebe myslí. Že myslí na druhé a za každou cenu chtějí někomu udělat radost.
Když se pak 24. prosince v podvečer sejdou k bohaté štědrovečerní večeři a následně po ní u vánočního stromku, s napětím očekávají, zda tu radost udělali.
Jestliže ano, spadne jim kámen ze srdce a po celém nitru se rozlije jakési vzájemné blaho.
I tak se projevuje láska.
A to je vlastně smysl Vánoc. Láska, štědrost, pohoda.
Po Vánocích bývá zima ještě dlouhá.
Češi využívají zimu k různým sportům. Oblíbené je bruslení a lyžování.
Když je sněhu málo, jezdí za ním na hory.
Podle toho, kolik lidí se hemží na sjezdovkách a v nabitých horských hotelech, by se dalo říci, že lyžování také patří k národnímu sportu. Lyžují malí, mladí i důchodci.
Zatímco v některých zemích ještě lidé hladoví, Češi si pořizují moderní lyžařskou výbavu, která bude nejen praktická, ale musí jim také slušet. A to stojí pěkné peníze.
Zkrátka, každý má na tomto světě své starosti.
Jestliže zrovna moc nemrzne, bruslí se na zimních stadionech.
Když mrzne naopak hodně, objevují se bruslaři i na zamrzlých rybnících nebo řekách. Často mezi nimi bývají začínající hokejisté.
Češi hokej milují. Vždyť Česká i dřívější Československá republika získaly mnohokrát v hokeji několik světových titulů.
Sníh poskytuje dětem i sportovcům hodně radovánek. Ale chodci spěchající ještě za tmy do práce, řidiči ani silničáři ze sněhu radost nemají.
Pokud ovšem nejsou zrovna také na horách.
Zima trvá někdy krátce, jindy déle.
Pak se zase všichni těší na jaro.
A to vždycky přijde.
Česká zem mi připomíná veliký, ale útulný byt.
Přijdete domů, zamknete za sebou, navečeříte se a jdete klidně spát.
Můžete si být jisti, že vás nevzbudí zemětřesení, ani neodnese tajfun nebo uragán.
Srdce Evropy klidně a spokojeně tluče v pravidelném rytmu.
Česká republika je dobré místo pro život.
Ostatní už záleží na nás.
Dobrou noc.

Hana Marounková

Ukázka z knihy Kult psa aneb Česká země domov můj, která by měla vyjít v tomto roce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama