POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Zkuste mě pochopit, drahá slečno

19. ledna 2014 v 18:09 | Jiří Sivok |  Ukázky z tvorby
Každý člověk v sobě najde sběratele. Někdo dokonce ani neví, že je sběratel. Například jeden můj známý. Je to typický hypochondr. Je si svými údajnými nemocemi tak jistý, že se na ně vyzbrojuje všemi možnými léky. Neptejte se mě jak, ale najdete u něj i všelijaké látky, které jsou k mání jen na předpis. Takové látky, nad kterými slintá kdejaký feťák. I on je sběratel. Sběratel léků a nemocí.
Někdo sbírá obyčejné věci, jako jsou poštovní známky nebo dévédéčka. Slyšel jsem o člověku, kterého uspokojuje sbírání použitých akumulátorů. Nemyslete si, že se tato sbírka skládala pouze z malých a velkých monočlánků. Tenhle člověk za svůj život nashromáždil halu plnou velkých autobaterií i jiných specialitek.
Můžeme sběratele nazývat blázny, ale jak už jsem napsal: my všichni v sobě máme kus sběratele. Bohužel to znamená, že v sobě máme i kus blázna.
Můj vlastní bratr má sbírku knih Stephena Kinga. Sbírá je už nějakou dobu. Když do obchodů přijde nové vydání, které se od staršího dvojvaječného dvojčete liší pouze přebalem, tak si ho i přesto koupí. Bratr dokonce prosí své známé, kteří odjíždějí do zahraničí, aby mu z dovolené přivezli cizojazyčného Kinga.
Jednou, ale to jsem byl ještě malý klučina, jsem mu jednu knihu pomaloval červenou pastelkou. Myslím, že jsem tehdy do jeho Pod kupolí vyobrazil rudé štěňátko, ale nesetkalo se to s pochopením. Starší bratr mě zkopal tak, že jsem se pod trikem nemohl dopočítat modřin.
Vzteky na mě řval, až prskal, oči vypoulené jako by mu měli vypadnout. Udělám si z tebe vlastní omalovánky, tvrdil a opravdu důmyslně mi zasazoval rány. Aby bylo jasno, nemám mu to za zlé. Ostatně, teď v dospělosti dokážu docenit jeho lásku ke své sbírce a na jeho místě bych se zachoval stejně.
Tolik můj bratr. Rozepsal jsem se o něm z jediného prostého důvodu. Chci, abyste pochopili, jak je touha po sbírání silná. Poté, co porozumíte té syrové, nebezpečné touze, dokážete pochopit i mě. I když možná neradi.
Začal jsem sbírat už ve čtrnácti. Bratr mě tedy předběhl o dobrých pár let, ale pouto k sbírce jsem si vypěstoval velmi silné. Jako mého sourozence, tak i mě přestala bavit opotřebovaná stará vydání mých sběratelských lásek a přál jsem si rozšířit svou kolekci. To, že vlastně sbírám, jsem si uvědomil až kolem sedmnácti na střední škole.
Byl jsem celý pryč do jedné dívky, která ovšem o mě nejevila zájem. Měla vlasy noční řeky a tak překrásný hlas. Čistý a plný života, až ve mně vzbuzoval hrozný chtíč. Někdo mi kdysi řekl, že všechno chce čas, a měl pravdu.
Nakonec byla moje, i když jen na chvilku. Byl to přenádherný vztah plný emocí. Krátký čas, kdy jsem mohl poslouchat ten její hlas. Jmenovala se Ilona. Ano, tak se jmenovala - Ilona.
Konec našeho vztahu znamenal jen další vývoj mé sbírky. To, že nakonec Ilona odešla, neměnilo nic na faktu, že mi pomohla pochopit rozměry svých tužeb. Znamenalo to, že se má kolekce nemusí soustředit jen na malou klubovnu na dědově chalupě u Jindřichova Hradce. Ne, mohla začít expanze. Stejně jako můj bratr jsem postoupil na další úroveň.
Vzpomínky na teplo Ilony zažehnala nová láska. Ach, bylo to ještě mnohem lepší. Říká se, že poprvé… no, vždyť víte. Není to ono, ale podruhé jsem to cítil ve svých pažích a napnutých svalech. Byla to extáze. Už jsem ten pocit dokázal osedlat a převzít otěže, beze strachu ze selhání.
S koncem tohoto vztahu jsem se jen těžko vyrovnával. Dokonce jsem si říkal, že bych měl přestat sbírat. Myslím, že každý ten pocit zažil. Někdy člověk musí prostě počkat, aby se vše dostalo do starých kolejí, než si začne hledat nový objekt své sbírky. Než jsem se z toho začátečnického období vzpamatoval, bylo mi dvacet a já bytostně pociťoval, že bez sbírání to nepůjde. Po několika rychlých vztazích jsem si ale uvědomil, že vrátit se nejde jen tak snadno.
Když se ale přesto po dlouhé době vrátíte ke své sbírce, máte možnost podívat se na své chyby s odstupem. Víte, co a jak udělat lépe a jak sbírku nejlépe obohatit. Možná se tomu budete smát, ale lepší to může být vždycky.
Zjistil jsem, že mě už nebaví styl, kterým jsem získával své sběratelské objekty. Potřeboval jsem změnu. Tím, že jsem dospěl v muže, jsem poznamenal i svou sbírku. Nezůstala ve stejném stavu, ale chtěla se rozrůst. Abyste pochopili - bratrovi taky nestačila nová a stará vydání českých Kingů. Ne, potřeboval i cizojazyčná. Prostě potřeboval rozšířit sbírku.
Čas rozšiřování přišel asi tak před rokem. Zjistil jsem, že tato expanze má v sobě veliký potenciál. Byla pro mě mnohem příjemnější, čistší a bezpečnější.
Napadlo mě to v městské knihovně. Byl to tehdy perný den. Na vysoké mi dávali zabrat, a aby toho nebylo málo, umřel můj blízký přítel. Navíc na mě stále víc dopadala touha rozšířit mou sbírku o další kus. Ale jak to udělat lépe než v minulosti? Pak mě to konečně napadlo. V kreslené grotesce by se nad mou hlavou jistě rozsvítila žárovička. Ty knihy!
A tím se dostáváme k mé sbírce.
Kde jste tenhle dopis našla, slečno? Ano, mluvím k vám. Byl přiložený v knize, že? V dívčím románu, takovém, který čte každá "IN dívka". Vaše oči ho nalezly na straně dvacet čtyři. To je totiž mé oblíbené číslo.
Jsem sběratel výkřiků, slečno.
Ve čtrnácti jsem poprvé zabil. Pouhá myš, ale ten pískot nezapomenu do smrti. Jeden výkřik, ale nedělá sbírku, že? Sousedovic voříšek mi ji pomohl založit.
Přišel si pro svou sbírku pohlazení a nevědomky doplnil tu moji. Slečno, kdybyste viděla ty upřímné psí oči v mé klubovně, kterou děda postavil, abych si tam mohl hrát.
Nebojte se, slečno! Ještě chvilku čtěte. Neotáčejte se. Nic tam neuvidíte.
Vidíte? Říkal jsem vám to. Můžu pokračovat?
Dobře.
Ilona byla mou první. Spousta chyb! Nevím, jestli se dá považovat za část mé sbírky. Za života měla skutečně překrásný hlas, ale při škrcení vydávala jen chrchlavé, chroptivé zvuky jako podříznuté podsvinče.
Poprvé to prostě není nikdy dokonalé. Ještě teď se divím, že mě policie neodhalila. Zato s druhou dívkou jsem si to vynahradil. Křičela dlouze a tam, kde jí nikdo nemohl slyšet.
Ty holky mě znaly a v tom byla ta chyba. Navíc hrozilo, že mě něco dřív anebo později prozradí. Po té dlouhé době, kdy nic nefungovalo tak, jak mělo, se konečně dostavil ten den. Den knihovny.
Jako student jsem tam strávil spousty času. Stejně jako vy. A stejně jako vy jsem si kromě studia půjčoval romány. Není problém si tam vybrat dobrou knihu anebo sledovat, kterou knihu si vyberete vy, slečno.
Berte to ode mne jako službu. Je historicky ověřenou skutečností, že druhé díly jsou mnohem horší než ty první. Nemusí vám být tedy líto, že tuhle knihu nedočtete.
Ano slečno, teď už se můžete otočit.
Dlužíte mi výkřik.

2. března 2011 - 26. dubna 2011
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama