POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Zamyšlení

11. března 2014 v 14:59 | Věra Karhanová |  Diskuse
Napsala jsem knihu pro děti z jihočeského regionu.
Jedná se o smyšlený dobrodružný příběh, ve kterém zvířata, anglický chlapec, porybný, starosta a magistr krajského úřadu zachrání dub Artuš a jeho kolegy na rožmberské hrázi před vykácením.
Zdálo se mi - ale to se mi opravdu jen zdálo - že příběh je vlastně reklama půvabné jihočeské krajiny.
Krom toho má morální podtext (samozřejmě nenápadný), což považuji u dětské literatury za podmínku ,,sine qua non", bez níž skutečně nelze vychovávat lidi a nikoliv myslící roboty.
A tak se dostávám ke svému zamyšlení, které jsem častokrát znovu a znovu restartovala a opravovala, abych posléze došla k nekorektním závěrům.
V nedávném boji o hlasy slibovaly politické strany hory doly černý les. Mělo se vládnout tak, aby zde naše děti chtěly žít. Měla se věnovat péče školství, které se šťastně blíží ke svému propadu. Stačí ještě několik reorganizací a absolventi VŠ budou namáhavě soutěžit dosaženými znalostmi se žáky základní školy.
Je v tom záměr, nebo tak hluboká neznalost? Stačí si oživit Gausovu křivku, aby bylo jasné, že bude-li 75% populace vysokoškolsky vzdělaných, je nutno míru předávaného vzdělání snížit, aby zhruba zbylých 50% studentů mohlo vzdělání ukončit.
Dobře, nebudou tedy tak úplně vysokoškolsky vzdělaní, ale trochu (možná) se jejich úroveň pozvedne. A co na to říká pracovní trh?
Jak pohltí, aniž by se zahltil (to už se stalo), všechny ty pseudoučené mladé lidi? Nepohltí.
Budou bez práce.
Když jsme u slibovaného vzdělávání, je to opravdu jenom brilantní IT, praktické technické myšlení, nebo do toho zahrnujeme i slovní tvořivost, filozofii, divadelnictví, hudbu a výtvarné umění?
Ráda bych porovnala ČR se zemí technicky bezesporu vyspělou - s Anglií. Není země, která by měla větší počet tvořivých osobností, ať už spisovatelů, výtvarníků, nábožensky a duchovně orientovaných myslitelů apod. A přeci je technicky vysoce vyspělou zemí. V čem to asi vězí?
Myslím, že v široké kreativní základně, což znamená, že Angličani znají cenu sponzoringu kreativity. Všechny jejich publikované knihy končí výčtem díků mnoha sponzorům. Široká základna dává možnost nejen širokého výběru, ale i širokého podnětu tvůrcům, kteří aplikují fantazii z jednoho oboru na druhý, aby tak dosáhli pozoruhodných a originálních výsledků.
Zcela jinak to vypadá u nás. Vydavatelství si u méně známých spisovatelů v rozjezdu nebo u spisovatelů průměrných či regionálních dává zaplatit za vydání částkou, která se pohybuje v průměru od 30 000 do 80 000 Kč. Kromě toho by měl autor zaplatit ilustrátora ( 5 000 až 30 000 Kč. Pokud koketuje s touhou pořídit si zahraniční překlad, musí přidat 17 až 30 000 Kč.
Podotýkám, že uvádím nejnižší ceny tvorby.
Při tom situace je - jak jinak - krizová. Obrovské množství knih s jejich vysokou cenou a s rostoucím počtem nezaměstnaných se stává neprodejné.
Jsou tedy tvůrci postaveni před ponižující role prosebníků o sponzorské dary či dotace. Zejména od těch, o kterých píší a kteří by měli v zájmu budoucnosti všech i v zájmu svém podat pomocnou ruku. Hlavně ne prázdnou. Ale měli by podat pomocnou ruku i ti, jichž se tématika netýká, neboť jde právě o vytváření široké kreativní a výběrové základny. Na příkladu mé knihy jsem došla k závěru, že u nás jednoduchý sponzoring nefunguje.
Pokud už se dávají dotace, pak na počítače, fotbal, ale dlouhodobá strategie na vytváření pověsti kulturního národa se prostě nekoná. Na tu musí být na obou stranách stejná předvídavost a stejný zájem o další společenský vývoj. A ten u movitějších podnikatelů a státních zástupců není. Všechny sliby jsou jen mlha před očima zklamaného voliče, která má oddálit jeho prozření. Těm, co mají možnost obdarovávat, chybí ta předvídavost a nadhled, a to v míře větší než obvyklé, což není jen příklad nedostatečných sponzorských darů, ale opomíjení kulturní fronty v celé šíři a s tím souvisí i ztrácející se lesk Prahy a Čech obecně jako literárního, hudebního a divadelního centra střední Evropy. Že by vysoká návštěvnost divadel a prodej literárních hudebních i jiných špičkových tvůrčích originálů nebyl ziskový?
O tom by mohly podat svědectví Vídeň a Berlín, města, která dokazují, jak mnoho lze získat z pověsti kulturní kuchyně.
Tak nevím, zda vytváříme zemi, kde budou chtít žít naše děti. Zemi bez příběhů, zemi, kde osobní a nenahraditelný kontakt suplují informace z internetu a kde život bez morálky je ,,in." Ale jak dlouho ještě bude?
Věra Karhanová
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Břetislav Kotyza Břetislav Kotyza | E-mail | 12. března 2014 v 14:22 | Reagovat

Soudě podle počtu každoročně vydaných knižních titulů je na tom kultura v Česku (to slovo...)velmi dobře. Horší to je při podrobnějším nahlédnutí, co to vlastně "knižní průmysl" nabízí čtenářovi. Literatura pro děti a mládež, tak potřebná pro utváření dobrých vzorů, je vycpávána různými Pokémóny a odvary z dobrodružné literatury pro dospělé. Otázkou pro mne je, zda je třeba v literatuře dublovat krev a násilí z televizních obrazovek. Kardinální otázkou však je, co dnes literatura ještě může být. Zda zábavou a pro koho, zda hledáním svého místa ve společnosti prostřednictvím psaného slova. Pomíjím vědomě literaturu zvanou Poezie, neboť tu nečtou ani kolegové literáti. V celku se však domnívám, že nezájem o literaturu, zvláště u dětí mládeže, je obecný jev a píšícím jedincům nezbývá než se s novým společenským trendem "nečtení" začít bolestně smiřovat a hledat cestičky, jak do budoucna přežít se svojí anomálií - píšící občan.
Přeji hezké dny. B.K.

2 Alča Alča | E-mail | 11. června 2015 v 14:02 | Reagovat

Půjčila jsem si knihu v knihovně, že ji přečtu malým vnoučkům, máme chalupu nedaleko Rožmberka. Tak neskutečný blábol plný chyb a překlepů, např. jednou liška Chitrussína, podruhé Chytrusína,jednou Mošna, podruhé Mošnovský, Třeboňská policie, Budějice nikdo v Budějcích neřekne, divím se, že na takovýto titul se našel nakladatel. Ani jsem ji vnoučkům nedonesla. Raději  už nic nepište.

3 Anděla Anděla | 15. července 2015 v 13:54 | Reagovat

Dnes jsem zalistovala vaší knihou Zápas na rožmberské hrázi a překvapilo mne, jaké množství stylistických, pravopisných i tiskových chyb v ní je. Pokud budete ještě nějakou knihu vydávat, měla byste věnovat velkou pozornost pečlivým korekturám! Dítěti bych knihu v této podobě rozhodně nedala číst...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama