POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Za strašidly do minulosti

26. dubna 2014 v 12:27 | Hanka Hosnedlová |  Nové knihy

Když vyšel v nakladatelství Grada pátý díl Strašidláře, říkala jsem si, že přehlídka běžných strašidel, jimž by se dala věnovat celá knížka, je tím už zřejmě vyčerpána. Ale mýlila jsem se - Hynek Klimek měl (a nepochybuji po této zkušenosti, že ještě má) v zásobě spoustu dalších netradičních pohádkových bytostí, které dětskému čtenáři postupně představuje.

Tentokrát se v sedmém díle Strašidláře s názvem Mezi námi starobylými strašidly věnuje skutečně starobylým strašidlům - jako jsou třeba polednice či klekánice. Ty ještě díky starým pohádkám jakž takž známe, ale na stránkách knížky se setkáme i s řadou bájných bytostí, o nichž jsme nikdy předtím neslyšeli. Tahle strašidla byla totiž skoro zapomenuta a autor je vrací zpět do říše dětské fantazie.

Představí vám třeba stodolníky či stodolníčky, kteří přebývali ve stájích a chlévech a moc rádi si s hospodáři popovídali. Jeden z nich se ujal i funkce průvodce celou touto pohádkovou knihou. Z podobné líhně jsou i bejválci, jejichž přízeň znamenala pro hospodáře vždy štěstí. Úplně z jiného soudku je ale například Duch času, který se lidem zjevuje jen výjimečně, a to v podobě starce s rozevlátými bílými vlasy a vousy. Polednici sice známe z Erbenových pohádek, kdy si odnesla zlobivé děcko, v jiných pověstech však trestala ty, kteří v poledne při vyzvánění zvonů neustali v práci. Ale zcela určitě nevíte, že existovali i poledníčci, kteří na sebe brali podobu malých chlapců a dokázali se proměnit ve vítr. A tak bychom mohli pokračovat klekánicemi, klekáníčky, půlnočnicemi, kudibaly a haldou dalších pohádkových stvoření včetně jednorožců, hadů, štírů či bazilišků a vlkodlaků.

Podstatné ovšem je, že Klimek si svá strašidla nevymýšlí - ve svých vyprávěních se opírá výhradně o báje a pověsti z jednotlivých lokalit, které systematicky a dlouhodobě sbírá a shromažďuje. Vlastně to jsou takové starodávné horory a fantasy, které nás mimo jiné přenesou do dob našich pradědů.
Přitažlivost knížky umocňují roztomilé barevné obrázky Zdeňky Študlarové, která se již stala jakousi dvorní ilustrátorkou Strašidlářů. Z její dílny také pochází mapka republiky s označením výskytu jednotlivých druhů strašidel podle textu. Co ale v knize postrádám, je přehled předchozích dílů Strašidlářů, což je podle mého názoru docela škoda.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama