POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Pád císařova zetě

2. května 2014 v 18:08 | Jan Bauer |  Ukázky z tvorby
Do krčmy U Tlustého Hanse vstoupil vysoký muž v černém dominikánském hábitu s kápí staženou hluboko do čela. Číšnice, hezká drobná blondýnka, ale s poněkud hrubými rysy tváře, sebou polekaně trhla a zmizela v kuchyni. "Hansi," oslovila krčmáře, "přišel nějaký divný mnich. Co tady asi chce?"
Tlustý Hans, který rozhodně nezapřel svoje přízvisko, roztáhl ústa k širokému úsměvu, při němž odhalil svoje zažloutlé zuby, mezi nimiž tu a tam zela díra: "Nic se neboj, Elvíro, toho znám." A důstojným krokem vyšel do nálevny a hluboce se poklonil před dominikánem Pavlem, nejbližším rádcem a tajným agentem samotného císaře Karla IV.: "Co vás k nám přivádí, důstojnosti?"
Pavel si stáhnul kápi z hlavy, setřepal sníh z ramen a chřípím nasál vůni vepřové pečínky: "Copak ty, Hansi, nevíš, že je čas adventu, kdy nám Pán předepisuje půst?"
"Račte prominout, důstojnosti, ale když se naskytla tak vzácná příležitost a tady Tony se svými přáteli mi přinesli tak skvělého pašíka…"
"Kterého nejspíš koupili za pět prstů…"
Tlustý Hans rozpačitě přešlápl z nohy na nohu: "Když vy každému vidíte až na dno jeho hříšné duše… Ale říkával jste, že sám Ježíš Kristus nám velí odpouštět…"
Pavlovi zahrál na jeho úzké, jindy přísné tváři pobavený úsměv: "Těší mne, že si pamatuješ moje slova. Ale nepřišel jsem, abych si s tebou opakoval katechismus. Zajímá mě, zda sem ještě chodívá Willi Chmaták."
"Už jsem ho tuze dlouho neviděl," povzdechl si krčmář a mírně přitom zrudnul. "Prý se nějak rozestonal, otékají mu nohy a je slabý na plíce."
"Chudák," soucitně pokýval hlavou dominikán. "Skoro bych se kvůli tomu darebákovi rozplakal. Kdyby sem přece jen někdy v nejbližších dnech zabloudil, vyřiď mu, že zítra přijdu zase, a teď mi dones kousek té skvělé vepřové pečínky a přidej k ní nastrouhaný křen."
"Ale důstojnosti, máme přece advent," namítl Tlustý Hans.
"Víš, jaká je výhoda osoby duchovního stavu?" otázal se krčmáře Pavel. Když mu nedostalo odpovědi, zvedl ukazovák pravé ruky a nabádavě pravil: "Že si může každý, nebo skoro každý hřích sám odpustit."
Tlustý Hans na něj chvíli nechápavě zíral s pootevřenými ústy, ale pak houkl na číšnici Elvíru: "Nekoukej, nestůj a nos na stůl! Důstojný pán má hlad." Poté se uklonil Pavlovi a co mu jeho objemná postava dovolovala, spěchal do kuchyně dohlédnout, aby jeho manželka nešetřila na porci pro vzácného hosta: "Víš, kdo to je? Přece nejbližší přítel Jeho Veličenstva císaře Karla!"
Dominikán už dojídal a střídou měkkého chleba právě vytíral talíř z hnědé kameniny, když se zčista jasna objevil v nálevně nápadně vysoký zamračený chlap s rozcuchanými černými vlasy oblečený do opelichaného liščího kožichu. Pohled jeho černých očí nevěstil nic dobrého. Chvíli zvědavě pokukoval po mnichovi a nakonec váhavým krokem přistoupil k jeho stolu.
"Prý jste si přál se mnou mluvit, důstojnosti?" otázal se nepříjemným chraplavým hlasem.
"To je pravda, ale když jsem slyšel, jak jsi stonavý, Chmatáku, tak jsem si to zase rozmyslel."
"Škoda, blíží se Vánoce, nějaký ten stříbrňák by se šiknul," povzdechl si Willi.
"Nerad bych, aby tvé zdraví utrpělo nějakou újmu, a pak tahle prácička, kterou ti chci nabídnout, stonavým příliš nesvědčí."
"Myslím, že by to kalíšek pálenky spravil a budu zase jako rybička," usmál se Chmaták.
Dominikán zamával na otálejícího Hanse a zavolal: "Dva kalíšky žitné pálenky. Teď se bude kurýrovat!"
Willi Chmaták si zatím přátelsky přisedl k Pavlovi a zeptal se: "Co budete ode mne chtít?"
"Ty asi nepůjdeš na půlnoční mši, co?"
"Uhodl jste, důstojnosti. Však víte, duši mám černou jako letní bouřkový mrak, tak už si to ani nevylepším, ani nepohorším."
"Ty znáš Vídeň dobře, co?"
"Co je to za otázku, důstojnosti? Já, starý Vídeňák a zdejší všemi obývaný lupič!"
"Dobrá, tentokrát nepůjde o to něco ukrást, ale někomu nahnat strach."
"I to dovedu." Chmatákovi zasvítily jeho černé oči. "Koho mám vylekat?"
"Nikoho menšího než vévodu Rudolfa."
"Vévodu Rudolfa?" nechápavě se Willi zahleděl na Pavla. Hans zatím před ně postavil dva kalíšky pálenky.
"Tak na tvoje zdraví, Chmatáku. A slyšíš dobře. Půjde o vévodu Rudolfa, nejstaršího syna letos zesnulého vévody Albrechta Rakouského."

Jan Bauer

Ukázka z historického románu Pád císařova zetě, který výjde ve druhém pololetí letošního roku v nakladatelství MOBA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama