POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Ke knížce o prachatické víle Majolence

28. srpna 2014 v 11:50 | Hynek Klimek |  Co bylo

Nápad napsat knížku o víle z Prachatic jsem měl již delší dobu. Prachatice jsou totiž mým osudovým městem. Poprvé jsem se tam dostal začátkem sedmdesátých let, kdy jsem dělal externě průvodce autobusových zájezdů z Prahy. Tehdy jsem zaskakoval za jednoho z mých kolegů, který onemocněl, a Prachatice, které jsem do té doby neznal, měl v programu, a to i s noclehem. Okouzlily mě, a tak jsem je pak začal podle možnosti do tras zařazovat i já.

V roce 1977 jsme v Prachaticích měli s Danou svatbu. Chtěli jsme jí mít bez okázalosti, v klidu a úzkém rodinném kruhu. Nechtěl jsem tedy domovskou Prahu a ona České Budějovice, čímž se nám představa naplnila - žádný dav za námi nedorazil. Vybírali jsme z pěti jihočeských měst, která jsme navrhovali oba, a nakonec jsme vybrali Prachatice.

Byli jsme v nich pak mockrát, několikrát i na městských slavnostech. Dana v nich pak prožila poslední dva a půl dne svého života v hospici, já tady měl svou určitě už poslední redakci, když jsem na čtyři a půl měsíce nastoupil do 5plus2, a vznikla tady naše poslední společná fotografie…

Nápad napsat zmiňovanou knížku pak ožil loni v létě, když jsem tady byl společně s Jarmilou Mandžukovou a Pepou Vrbou na výtvarném workshopu a byli jsme ubytovaní v internátu střední odborné školy na okraji Prachatic. Měli jsme po sobě zanechat nějaké tvůrčí dílo a mě hned první večer napadl text, nad kterým jsem pak seděl dlouho do noci a po dvě další noci ho dopilovával.

Vytištěný text pak byl vystavený spolu s pracemi mých kolegů a na workshopu zúčastněných výtvarníků v Centru O. Hajeka na náměstí. Nápadu se chytila ředitelka knihovny Hana Mrázová a domluvili jsme se, že od října povedu kurzy tvůrčího psaní pro mladé čtenáře v městské knihovně a budu s nimi rovnou psát knížku. Tvůrčí schůzky jsme pak měli dvakrát do měsíce. Z původní poměrně početné skupiny mi zbyla čtveřice, ovšem opravdových talentů, kteří na textu dělali i doma. Samozřejmě, že mnohé z toho bylo třeba upravit, doladit, ale vesměs měli výborné nápady.

Ke skupině z knihovny se návazně připojily dvě třídy čtvrťáků z prachatické ZŠ na Zlaté stezce. Mohli si vybrat, jestli chtějí hodinu dělat se mnou, anebo mít češtinu. Po vstupní besedě se k účasti na tvorbě přihlásilo 18 děvčat a 2 kluci. Ti všichni pak už vydrželi až do konce a také měli skvělé, neotřelé nápady. Kupříkladu věděli o tom, že v naučné stezce, arboretu, vedoucí mezi pavilony školy, sídlí stromové víly. Dělalo se mi s nimi rovněž výborně. I k nim jsem jezdil dvakrát do měsíce.

Začátkem června byla pak knížka hotová, a když ji podpořilo městské zastupitelstvo, byla otevřená cesta k jejímu vydání.

Nesmím rovněž zapomenout na Zdeňku Študlarovou, která mou nabídku na ilustrování knížky neodmítla, třebaže finance na její honorář byly skromné. Jsme spolu už výborně sehraní a nikoho jiného bych za ilustrátora nechtěl. Byl jsem moc rád, že mé žádosti vyhověla.

Vyzdvihnout určitě zaslouží i podpora Městské knihovny Prachatice, zejména její ředitelky Hany Mrázové, ale i dalších pracovnic knihovny.

Dobré dílo se podařilo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama