POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Štěpán Kopřiva a jeho masakroidní Asfalt

22. února 2015 v 16:30 | Jiří Sivok |  HSF

LITERÁRNÍ REKTOSKOPIE HSF KLUBU

Díl 1. - Štěpán Kopřiva a jeho masakroidní Asfalt



Řekněme si to na rovinu. Kopřivův Asfalt není vysoká literatura. Není to autor, kterého bychom vyhledávali pro jeho brilantní imaginaci. Ani nepatří mezi vypravěčské bohy (Zdravím, Stephne Kingu), kteří si postupně vytváří desítky nitek příběhu, jež se na posledních stránkách dokonale propletou do kulervoucí pointy.

Ale to on být nechce! Teda myslím, já se ho totiž neptal. A to jsem ho poctivě pět týdnů stalkroval. Pokud bych měl jeho dílo přirovnat k filmařině, jako první mě napadne Quentin Tarantino. Tenhle chlapík povýšil filmová béčka na řemeslně vypracovanou zábavu. Zábava. To je slovo, kterým bych charakterizoval Asfalt.

Už první věta vás nenechá na pochybách, že půjde o řezničinu plnou hlášek. První úder utrhne Kauffenbachovi obličej. Mějme na paměti, že řečený Kauffenbach je jednou z hlavních postav. No, a když mu prosviští kulka hlavou na prvním řádku knihy, dostane se jeho "post mortem Já", společně s jeho grupou ostřílených žoldáků, do pekla. Kam jinam chodí borci z elitního komanda nebo pojišťováci, že jo?

Co musím ocenit, je originalita Kopřivova pekla. Jediným stavebním materiálem a vůbec základním prvkem jsou těla mrtvých obětí, které se po smrti dostávají do péče démonů, jež svědomitě obsluhují obří masomlýnky. Smál jsem se, až mi faldy cukaly nad popisem "asfalťáckého porsche," které autor popisuje takhle:Osmnáctipalcové větrané kotouče brzd z porcelánované zubní skloviny. Sklivcové světlomety, šlachová stabilizace podvozku, ostřikovače ze slzných kanálků, plicní airbag. Zaklápěcí dveře vyřezané z těla zápasníka sumo… Vidíte tu káru?

Všichni obyvatelé přeplněného pekloměsta si žijí své neživoty a vzpomínají na zlaté časy druhé světové války, kdy nebylo o stavební prvky nouze. Pak se ale obsluhovači mlecích nástrojů pokusí rozšmelcovat hochy od Kauffenbachovy grupy. Stane se nečekané… no vlastně očekávané. Mlecí kameny ochutnají démoní maso a žoldáci, které si rád představuju jako Arnieho komando z filmu Predátor, utečou hrobníkovi z lopaty.

Nechci brousit do hloubky příběhu a stát se nenáviděným spoileristou, kterého chcete strčit do mikrovlnky a otočit ciferníkem na maximální ohřev. Proto vám jen prozradím, že kniha na celých šesti stech třiceti čtyřech stranách nenudí. Na každém listu na vás vyskočí minimálně jedna hláška nebo nějaká úchylná postava, někdy obojí. Pokud si rádi odpočinete u něčeho lehčího, nad čím není třeba rozžhavovat mozkové závity, nebo beznadějně milujete Tarantina a jste tak trochu blázni, tak patříte do škatulky geeků, kteří by měli otevřít knihu Asfalt.

Není to Kulhánek, není to Žamboch. Je to Kopřiva! A to je záruka zábavy! Tak se teda bavte!
Jiří Sivok
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama