POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

ZAMYŠLENÍ NAD FESTIVALEM SALVE CARITAS

4. května 2015 v 10:08 | Petr Šulista |  Diskuse

Strakonický mezinárodní festival hudebníků s mentálním postižením SALVE CARITAS slavil letos dvacáté první narozeniny. Je tedy ve věku dospělosti a jako takový by měl být už zcela samostatný. Spolu s Drahuškou Kolářovou jsme mu dali do vínku to nejlepší, co jsme mohli a co bylo v našich silách - podmínky nejen pro úspěšný start do života, ale i pro budoucí rozvoj a rozkvět. Množství kamarádů a přátel, kteří ho s nadšením přijali, mu dodávalo sílu a chuť v nelehkém úkolu - snaze o postupné odbourávání bariér ve vztazu mezi veřejností a lidmi s mentálním postižením. Festival nejen rozdával radost a udivoval hudebními a pěveckými výkony svých účastníků posluchače především ze základních a středních škol v městech několika okresů, ale díky svým odborným seminářům nemalou měrou přispíval i ke zkvalitnění práce na úseku muzikoterapie s takto handicapovanými muzikanty a zpěváky. Nebylo náhodou, že se již ve svých třech letech stal festivalem mezinárodním.

Jedenadvacet let uplynulo a dalo by se čekat, že za tak dlouhou dobu veřejnost v pořádajícím městě Strakonicích si k tomuto festivalu najde cestu, že jeho průběh podpoří stále větší účastí. Bohužel, na letošním ročníku chyběli i ti, kteří k této problematice mají nejblíž - rodiče a příznivci dětí s mentálním postižením. Nebýt vlastních účastníků festivalu, sál Městského kulturního domu ve Strakonicích by při večerních programech zel prázdnotou. Ti všichni, kteří se po celé dva roky poctivě a s maximálním úsilím připravovali a těšili na vystoupení před zaplněným hledištěm, byli jistě nemile překvapeni. Odborné semináře byly zrušeny, počet veřejných vystoupení se během posledních let zúžil na pouhopouhých šest, tedy na třetinu.

Před patnácti lety byl festival SALVE CARITAS údajně největším festivalem tohoto druhu ve střední Evropě. Mezinárodnímu dudáckému festivalu sice nemohl svým rozsahem konkurovat, ale svým významem s ním byl srovnatelný.

Již více jak deset let se pravidelně účastním mezinárodních benefičních koncertů, které pořádá Združenie na pomoc ľudom s mentálnym postihnutím Krtkovčatá Humenné a pokaždé jsem udiven a překvapen velkým zájmem a účastí tamní veřejnosti. Dokonce se ne všichni dostanou do hlediště. Proč to funguje tam a ne tady?

Proč nemá veřejnost zájem o vystoupení souborů, z nichž některé během let urazily ohromný kus cesty, úspěšně vystupují na nejrůznějších společenských akcích nejen ve svých regionech, ale dokonce i v zahraničí, a výkony svých členů dokazují, že nejsou pouze těmi, kteří bez efektu odčerpávají sociální dávky, ale že na rozdíl od řady jiných nehandicapovaných odvádějí nemalé umělecké výkony? Jak asi při slavnostním galavečeru tohoto festivalu působí na jednotlivé české a zahraniční soubory naprostý nezájem strakonické veřejnosti? Odpověď nechám na vás.

Petr ŠULISTA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama