POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Výlety po blanických mlýnech se stanicí Vltava

13. srpna 2015 v 22:38 | Jaroslava Pixová |  Co bylo

V týdnu od 3. do 7. srpna vysílal Český rozhlas stanice Vltava ve svém pořadu Výlety s Vltavou putování po pěti mlýnech na Blanici, které jsou něčím zajímavé a stojí zato se k nim podívat. To bylo také mým druhořadým cílem při psaní trilogie Na břehu Blanice, přiblížit čtenářům nejen historii mlýnů, ale také jim dát zajímavý tip na výlet. Redaktorka Českého rozhlasu Hana Soukupová i tento záměr z knihy vycítila a prosadila do vysílání těchto pět dílů a název každého vystihuje, čím je dotyčný mlýn zajímavý či jedinečný. U strunkovického je to jeho majitel Theodor Pártl, známý sbormistr jihočeského pěveckého sboru, proto dostal název Sbormistr s duší mlynáře. Kde končí cesty je výstižný název pro mlýn v zapadlé a poetické vesničce Blanici, kde opravdu všechny cesty končí. Technický unikát zase najdeme v blízkém Bavorově a legendu v podobě režiséra Václava Kršky můžeme hledat v Benešovském mlýně v Heřmani. Záchrana v hodině dvanácté patří putimskému mlýnu, kdy jeho dědic dlouho váhal, zda-li má tento velmi poničený objekt v restitucích vůbec převzít a opravovat.
Dlužno dodat, že základem byl již před časem natočený seriál o blanických mlýnech pro pořad Vltavín. Nyní jsme díly trochu obohatily o další vypravování a výsledkem bylo velmi milých deset minut povídání s mlynáři - pamětníky a také trochu představení místa, kde se jejich mlýny nacházejí. Velmi sympatická byla bezprostřednost "mlynářů", když líčili osudy své rodiny, nebo to, jak se snaží udržet a zvelebit rozsáhlé stavení, které jim zanechali jejich předci. Při poslechu jsem si znovu připomněla chvíle, které jsem s těmito lidmi trávila na jejich mlýně, kdy mně vyprávěli peripetie života jejich rodiny. I když "osud" jim připravil perné chvíle, přesto mnozí z nich na všechno vzpomínají s nadhledem a bez pocitu ukřivděnosti. Třebaže už v seniorském věku, přesto usilovně opravují a udržují své usedlosti, až se člověk diví, kde se v nich ta energie bere. A je vidět, že jsou v místě, kde mají své kořeny, spokojení. Ačkoliv někteří z nich se vrátili na tato místa z rušných měst, neměnili by. Jako třeba putimský mlynář, už třiadevadesátiletý Jaroslav Roučka, který žil v Praze, na závěr řekl: "Na vsi jsem spokojený. Já už do Prahy nejezdím. Jak tam ty lidi můžou žít? No řekněte." A já toto při vzpomínce na všechny ty blanické mlýny v krásné jihočeské krajině mohu jen potvrdit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama