POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Každý má někdy...

13. března 2017 v 21:58 | Ladislav Beran |  Ukázky z tvorby

Ladislav B e r a n

KAŽDÝ MÁ NĚKDY DŮVOD ZALHAT, PANE ŠTÁBNÍ!

Po potupné Mnichovské dohodě v září 1938, kdy naši "věrní" spojenci Anglie a Francie obětovali s lehkým srdcem Československo rozeřvanému Hitlerovi, aby v Evropě zachránili mír a nedošlo k válce, byla v celé republice, kromě Sudet, nálada na bodu mrazu. Velitel písecké četnické pátračky štábní kapitán Votruba, který nerad používal vulgarismy, to pojmenoval při hlášení svým nadřízeným jako náladu pod psa. Jeho podřízený štábní strážmistr Hřebejk, který si nebral servítky, mu radil, aby klidně nahoru napsal, že je nálada obyvatelstva na hovno. Vůbec nepřeháněl. Po smutném návratu vojsk zpátky do kasáren, kdy se musely opustit vybudované pevnosti v pohraničí, málokdo věřil tomu, že se Hitler spokojí se Sudety a všude po hospodách se hovořilo o tom, že bude válka. Všichni, pokud měli peníze, skupovali potraviny jako diví a ti, co je neměli, si je začali obstarávat jak to šlo. Lid, který měl za sebou neblahou zkušenost z války, se zásoboval na horší časy Rozmohly se případy vloupání do krámů, do řeznictví, a to se pochopitelně nevyhnulo ani rajónu písecké četnické pátračky. S tím tak nějak četníci ve svých rajónech počítali a na pátračce se střídal jeden štamgast z galerky za druhým. Že se písecké četnické pátračce narodí na konci října případ, na který přijede do města nad Otavou parta utajenců z Obranného zpravodajství z Prahy, s tím, pravda, ale nepočítali. O případu se dozvěděli četníci z pátračky až od samotných utajenců, protože vojsko, v tomto případě písecký 11. pěší pluk Františka Palackého, krádež tutlal a šetřil ji sám. Páni důstojníci s rotmistrem Čechem, který měl na starosti zbrojní magacín, stále hledali v evidencích zbraní, jestli nenajdou nějakou účetní chybu, ale když byli v koncích, nezbylo jim nic jiného, než vyjít s pravdou ven a přiznat, že při kontrole magacínu u 11. pěšího pluku se přišlo na to, že chybí ve skladu dvanáct pistolí, nezjištěný počet nábojů a bednička obranných granátů. Tohle když se štábní kapitán Votruba dozvěděl, tak nadával jako špaček, protože týden prodlení u takového případu znamenal opravdu hodně. Samozřejmě, že se tu nabízela i možnost, že mohlo dojít k odcizení zbraní a granátů při vyhlášení Všeobecné mobilizace 23. září, kdy byl v kasárnách pěkný frmol. Je pravdou, že tohle rotmistr Čech vůbec nepřipouštěl a trval na tom, že po týdenní mobilizaci, kdy se vojska potupně, bez jediného výstřelu, vrátila od hranic do kasáren, měl vše v naprostém pořádku.
Případ chtěl přidělit velitel pátračky svému zástupci štábnímu strážmistru Kubíkovi, ale nakonec to přidělil štábnímu strážmistru Hřebejkovi. Ten hned vyrazil do kasáren a vrátil se se seznamem vojáků, kteří drželi u magacínu patrolu. A taky v něm byli tři vojáci záklaďáci, kteří byli rotmistru Čechovi v magacínu přiděleni k ruce. Ze seznamu dvanácti vojáků z patroly, která se u magacínu pravidelně střídala, byli dva vojíni přímo z Písku a jeden ze tří vojáků, co pomáhali rotmistru Čechovi, byl také jeden Písečák. Ten to měl do civilu už za pár a stříhal metr. Jmenoval se Josef Vaněček a byl z Portyče. Proč právě ten se štábnímu strážmistrovi zalíbil, že by v té krádeži v magacínu mohl mít prsty, to se snažil hned po návratu z kasáren na pátračku vysvětlit veliteli pátračky.
"Nezapomínejte, pane štábní, co ta rebelantská Portyč v Písku znamená. Je to známá uřvaná čtvrť, která je plná socanů a bolševiků, co se vrátili po válce z Ruska načichlí revolucí a starej Vaněček, to je přece starej bolšán! Ten tam organizuje všechny ty demonstrace. Jen si vzpomeňte, kdo přitáh na Václavák ty statisíce lidí, a co před mobilizací psalo Rudý právo. Komunisti to byli. Ty tam začali s tím: dejte nám zbraně, dali jsme si na ně. Ty tři záklaďáky, co tam patrolovali, bych z toho klidně vynechal, to jsou připosránkové. Podle rozpisu služeb spolu nikdy nesloužili. Já si nemůžu pomoct, mně se, pane štábní, nejvíc zamlouvá ten frajtr Vaněček," trval na svém uminutý štábní strážmistr Hřebejk a velitel pátračky mu to nijak moc nerozmlouval.
"Pro mě za mě, Hřebejk, tak si ho na pátračku stáhněte, ale já bych z toho hlavně nerad dělal politiku. Už kvůli těm utajencům z Prahy. Pro mě je to obyčejná prachsprostá zlodějna. Každá taková bouchačka se dá v galerce slušně prodat."
"A ty granáty, pane štábní?" nedal si to Hřebejk vymluvit.
"Normální bordel v magacínu, Hřebejk. Jako byste, Hřebejk, nevěděl, že to na vojně není nic nemožnýho. Prolezte galerku a bordely a rozhoďte sítě mezi svý informátory. Já bejt váma, Hřebejk, tak se spíš pořádně otočím kolem toho rotmistra Čecha. Zjistěte si, jestli si pan rotmistr nežije nad poměry, jestli rád slečny a kartičky. To všechno koštuje dneska majlant. Hlavně mi, proboha, v týhle podělaný době, kdy je válka na spadnutí a měli bysme držet všichni pohromadě, netahejte do toho politiku!" dal štábní kapitán Votruba najevo svůj názor na věc a šel do viržínka, které mu najednou vůbec nechutnalo.
Pro desátníka Josefa Vaněčka si štábní strážmistr Hřebejk dojel ještě ten den do kasáren a přivezl si ho na pátračku. Jakmile ho přivedl k sobě do kanceláře, začal se ho vyptávat na poměry v magacínu, kde se kradlo. Nezapomněl přitom ani na rotmistra Čecha a samozřejmě se ho zeptal, jestli tu krádež pistolí a bedničky granátů nemá na svědomí on. Vaněček, který to měl opravdu za pár do civilu, nad touto otázkou zavrtěl nevěřícně hlavou.
"Proč to zkoušíte na mě, pane štábní? Co je mi známo, tak granátama si v Boleticích při cvičení rádi zahází páni důstojníci a nikdo je tam ani nepočítá."
"A pokud jde o pistole, desátníku?"
"Jo, tak to je jiná. Ty asi opravdu někdo ukrad. Pan rotmistr se vám nezmínil o tom, že když jsme byli na hranicích, že tam byl prostříhanej plot a celá patrola skončila v base? Ten zámek, co je na vratech magacínu, otevře každej chmaták paklíčem."
"Ale jsou tam na něm přece pečetě z plastelíny," oponoval Hřebejk desátníkovi.
"Prosím vás, kdo to kontroluje? Vidí, že tam je pečeť, a už ji trhá. Když patrola místo toho aby hlídala, chrápe, tak se, pane štábní, vůbec nedivím, že se tam mohlo v noci krást. To nemluvím o těch prohnilejch prknech, který se dají na některejch místech magacínu krásně odrhnout a zase vrátit zpátky. Sice se každej rok natírají karbolou, ale už se nevymění. Prostě bordel," rozhovořil se obšírně desátník Vaněček o poměrech ve zbrojním magacínu, a to už se Hřebejk začal přiklánět k verzi štábního kapitána Votruby. Sepsal s desátníkem Vaněčkem protokol a odvezl ho zpátky do kasáren. Došel se podívat s velitelem stráže k magacínu, a to, o čem hovořil desátník Vaněček, to se mu všechno do písmene potvrdilo. Rotmistr Čech po určitém zaváhání potvrdil ohledně granátů i možnost, o které hovořil desátník Vaněček. Takže štábní strážmistr Hřebejk odjížděl z kasáren s tím, že mu zbývá najít pachatele, který z magacínu odcizil dvanáct pistolí vzor. 22 ráže 9 milimetrů a nezjištěné množství těchto nábojů. S tím se vrátil do kanceláře velitele pátračky a lezlo to z něho jak z chlupaté deky. Když skončil, štábní kapitán si posunul brýle z očí na čelo, což obvykle dělával, zapálil si na to viržinko a nabídl i Hřebejkovi.
"Co jsem říkal, Hřebejk? Bordel a zase bordel. U vojska nic novýho. Vyražte, Hřebejk, mezi galerku, protože dvanáct bouchaček je dvanáct bouchaček. Nad tím se nedá jen tak mávnout rukou. Jestli to tam ta vojenská patrola takhle hlídala, tak bych se nedivil, kdyby jim v kasárnách nakonec chybělo i dělo. Jak jsem říkal, provětrejte pořádně galerku, dvanáct bouchaček se jen tak mezi galerkou neutají. Hlavně, že se, Hřebejk, vyjasnily ty granáty, z těch jsem měl fakt těžkou hlavu," přiznal Votruba, ale vzápětí dodal, že ty ukradený pistole mu spát taky nedají.
Že si vojáci s nějakou velkou ochranou kasárenského objektu nedělali velkou hlavu, o tom svědčil případ, který se stal dva měsíce před všeobecnou mobilizací, kdy si vojáci, kteří to měli za pár a stříhali metr, propašovali do kasáren dvě holky z bordelu na Pěníku a užívali si s nimi v konírně. To taky nasměrovalo Hřebejka do "Domu laskavé neřesti" na Pěník za bordelmamá Šestákovou, která moc dobře věděla, kdy si to u četníků z pátračky vypiglovat. Hřebejk šel hned k věci.
"Šestáková, vypadá to, že spolu budeme mít na pátračce dlouhý povídání. Jdu k vám z pátračky a musím říct, že náš pan štábní je na tenhle noční podnik pořádně nasranej. No moc se nedivte. Obávám se, Šestáková, že asi brzo budete dáma v pěknejch nesnázích," spustil Hřebejk na překvapenou Šestákovou, která hned sáhla za pult pro láhev rumu.
"Proboha, pane štábní, co jsme zase projely?"
"Projely? Prosraly, Šestáková! A to pořádně. U vás se nabízely kunčoftům pistole a vy o ničem nevíte?" blafoval štábní strážmistr a nechal si od Šestákové také nalít rum.
"Říkáte, pane štábní, že se tady nabízely pistole? Tak moment! Nebyly to pistole, pane štábní, ale byla to jen jedna pistole, kterou ukazoval jeden vojcl tlustý Maďarce. Že by ji tu nabízel nějakýmu kunčoftovi v podniku, to fakt nevím. Páni důstojníci sem s pistolema běžně na pokoj k holkám chodí, to jo, ale že by ji někdo nabízel, to by mně holky určitě řekly," bránila se bordelmamá, ale Hřebejk při zmínce o vojákovi okamžitě zavětřil.
"Doprdele, a vám, Šestáková, nebylo divný, že obyčejnej vojcl má u sebe pistoli, když ten může mít u sebe maximálně bodlo?"
"Co já vím, co můžou obyčejný vojclové nosit a co ne? Jestli vám to, pane štábní, neušlo, já tady šéfuju holkám a ne vojákům. Kapišto? Bylo to po mobilizaci, třeba to měli obyčejný vojclové nařízený," zavolala Šestáková tlustou Maďarku, kterou si vzal štábní strážmistr okamžitě do prádla a nedal jí pokoj, dokud mu pořádně nepopsala vojáka, který před ní na pokoji machroval s pistolí. Podle toho, jak mu tlustá Maďarka popsala pistoli bylo jasné, že se jedná o pistoli vzor 22, ráže 9 mm. Horší už to bylo s popisem vojáka, který se hodil pomalu na každého druhého vojáka od 11. pěšího pluku. Jediným vodítkem pro štábního strážmistra bylo, že voják byl potetovaný po celém těle a na zadnici měl vytetovaný nápis: PÁNI ČETNÍCI, POLIBTE MI PRDEL!, což byla známka toho, že to byla osoba s kriminální minulostí.
Jakmile se štábní strážmistr Hřebejk vrátil na pátračku z "Domu laskavé neřesti", což byl bordel mazaně přejmenovaný na hodinový hotel, ale kulantně řečeno, dámy nejstaršího řemesla na světě v něm zůstaly stejné, zastavil se v kanceláři u velitele pátračky, kde mu podal o výsledku šetření meldunk.
"Hergot, Hřebejk, to je zatraceně dobrej erfolk a moc dobrá indicie. Řek bych, že zvedneme celej pluk a necháme udělat vojákům prohlídku. Já bych s tím ale přece jen chvilku počkal. Zavolejte to do Prahy utajencům, aby neřekli, že tu děláme něco bez nich. Na celostátní evidenci zločineckých znamení, v Poznávacím úřadu, by měli mít o tom určitě nějakou povědomost. Já už jsem se s tímhle vzkazem někdy potkal a mám takový dojem, že to bylo od jednoho frajera, co seděl na Borech. Tam mají bachaři takovýho umělce, co rád četníkům posílá takový hezký vzkazy. Zkuste, Hřebejk, zavolat i tam. Když lumpa propouští z lapáku, tak ho přece znovu celýho fotografujou," šly brýle z očí na čelo, což dělával velitel pátračky, když o něčem začal přemýšlet.
"A nebo to byl tenkrát syčák z Pankráce?" zapochyboval štábní kapitán Votruba, který toho na pátračce už hodně pamatoval a víc už říkat Hřebejkovi nemusel. Ten hned odešel do své kanceláře a volal jak věznici Bory, tak Pankrác. Když to zavolal do Prahy utajencům na Obranné zpravodajství a vysvětlil, jak se k tomuto poznatku dostal, v telefonu bylo chvíli ticho, a pak se v něm ozval přerušovaný burácivý smích majora Bureše.
"Tohle že má ten voják vytetovaný na zadnici, pane štábní? No to je vtipný, pane štábní! Kdo by to řek do těch kriminálníků, že ty bejci mají takovej smysl pro humor?"
"No, nám to, pane majore, zas tak moc vtipný nepřipadá. Zařídíte na Poznávacím úřadu, aby se v celostátní evidenci zločineckých znamení na to fofrem podívali? Já už jsem obvolal Bory a Pankrác, protože náš pan štábní má dojem, že se s tím už někdy u nějakýho kriminálníka v minulosti setkal. Jen si není jist, jestli to byl někdo z Borů a nebo z Pankráce."
"To určitě udělám, pane štábní, na to se můžete v Písku spolehnout. Hned tam volám a řeknu jim, že je to ve státním zájmu. Nakonec ani nebudu moc lhát, protože dvanáct pistolí, to není žádná sranda. To je, pane štábní, nelegálně ozbrojených dvanáct chlapů," položil major Bureš Hřebejkovi telefon. A tomu nezbylo nic jiného než si počkat, kdo se mu ozve dřív.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama