POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Spala jsem s vrahem

27. března 2017 v 18:51 | Ladislav B e r a n |  Ukázky z tvorby

SERVUS, PÁNI ČETNÍCI, TAK MĚ TU ZASE MÁTE !

Když se na Štědrý den dopoledne, v osmatřicátém roce, na písecké četnické pátračce otevřely dveře a v nich se ozvalo: Servus, páni četníci, tak mě tu zase máte!, nechtěl velitel pátračky věřit svým očím. Ve dveřích stál známý písecký chmaták a kasař Pepi Čoudek, v galerce zvaný Pepi "Kouř", kterého poslali četníci na Bory na dva roky za vykradenou "popelku" mirotické kampeličky. Jako první se vzpamatoval štábní kapitán Votruba.

"Jak to, Pepi, že tě tak brzo pustili? Nemáš kroutit ještě rok?"

"Mám, pane štábní, ředitel lapáku udělal před Vánocema dobrej skutek a pustil mě za dobrý chování na podmínku. Máte radost, pane štábní?" hrnul se Čoudek dovnitř až ke stolu, kde seděli další četníci pátračky kolem vánočního stromku a hodovali.

"Větší dárek k Vánocům nám ředitel Borů nemoh dát, Pepi. Pustit kasaře na podmínku, to jsme tu fakt ještě neměli," kroutil Votruba nevěřícně hlavou a nebyl v tu chvíli sám.

"Vždyť v tý poslední káče v Miroticích bylo, pane štábní, upocenejch deset tisíc a ještě jste mi půlku sebrali. Jsem fakt napravenej, pane štábní, a do smrti smrťoucí už na žádnej niklštál ani na žádnou popelku fakt nesáhnu. To jsem přísahal tomu nahoře," zvedl kasař prst nahoru ke stropu a pokřižoval se.

"A proč ne nám tady na pátračce, Pepi?"

"Protože ten nahoře je všemohoucí a vševědoucí, říkal nám v lapáku kaplan Jiráček, když nám dával rozhřešení."

"Pepi, nech toho švejkování, známe svý lidi. Chraň tě pánbůh nám tady udělat zase nějakou rošťárnu," nalil Votruba kasaři sklenici piva a jen co ji kasař vypil, zvedl prst k přísaze.

"Pane štábní, přísáhám, že budu sekat latinu. Jsem propuštěn podmínečně a panu řediteli na Borech jsem slíbil, že už budu slušnej člověk," řekl si kasař o cigaretu a štábní strážmistr Hřebejk došel do své kanceláře a přinesl mu celou krabičku egyptek.

"Tak slíbil? Takových slibů už jsme tu, Pepi, slyšeli! Slib nic nestojí a taky nebolí. Už jsi byl doma?"

"Nebyl. Vím co je moje povinnost, pane štábní, a tak jdu k vám rovnou z nádraží. Jo a když už jsem tady, mohl bych pány četníky poprosit o malou službičku, když jsou ty Vánoce?"

"Že jsi to ty, Pepi, tak ven s tím," nabídl štábní kapitán Votruba kasaři obložený chlebíček.

"No, já jen, pane štábní, jestli by mě páni četníci na ty Vánoce trochu nezaložili? Jsem švorcák a doma na tom nebude stará líp. Stovečka by na nějaký to pivko a kapra stačila. Víte moc dobře, pane štábní, že u Pepana Čoudka o to nepřijdete a budete to mít u mě jak v Kampeličce," pokřižoval se kasař, co to z něho zase vypadlo. A to už se začali četníci skládat a kasaře Čoudka založili stokorunou a třemi krabičkami zorek. Pepi se mohl se uděkovat, a když pronesl: Pánbůh vám to zaplať, páni četníci!, štábní strážmistr Hřebejk vtipně poznamenal:

"Pepi, na pánaboha zapomeň. Ten nám nic nedluží. Ty nám tady na pátračce visíš stovku. Tak nezapomeň! A sekej tu latinu. Zapomeň, Pepi, na niklštál a nějakou kampeličku! To je zase moje rozhřešení."

"Mockrát vám to pánbůh zaplať, páni četníci. Přeju veselý Vánoce a bohatýho Ježíška. Jo a ať vás galerka moc nezlobí," stačil ještě říct kasař ve dveřích a vypadl z pátračky jak cukrář.

To, že se kasař Pepi Čoudek objeví na četnické pátračce už na druhý svátek vánoční, na Štěpána, s tím asi ani ve snu nepočítal. Přivezl si ho na pátračku po poledni štábní strážmistr Hřebejk, neboť se právě vrátil z vykradené kampeličky v Čížové, kde si pachatel troufl na pořádně velkou popelku, z níž naštěstí nic nevzal, protože v ní nic nebylo. Ale už to, že ji pořádně poškodil, nemohlo četníky nechat v klidu. V té době byl ze známých píseckých kasařů venku jen kasař Pepi Čoudek, a tak nebylo od věci s ním hodit na pátračce řeč a prověřit jeho alibi. Štábní strážmistr Hřebejk si posadil kasaře k sobě do kanceláře a strážmistra Kovaříka poslal k němu domů, aby prověřil jeho alibi. Kasař Čoudek byl z předvedení pořádně vyhoukaný a když na něho štábní strážmistr uhodil, co mu řekne o té "udělané popelce" v čížovské kampeličce, vyvalil na něho překvapením oči.

"Tak o tý vám, pane štábní, neřeknu lautr nic. Tím nechci říct, že mě v minulosti ta stará "bábinka" nelákala, to jo, ale když jsem zjistil, že tam nahoře bydlí partaj, tak mě na ni přešla chuť. Tohle na mě neuštrykujete ani náhodou! Mně je to jasný. Všichni kasaři vám sedí a venku je Pepi, tak jste holt šáhli po mně," zapálil si kasař zorku a byl vyloženě v pohodě.

"To musel bejt kasař sebevrah, pane štábní."

"A nebo kasař zoufalec, jako ty, Pepi. Prachy nikde žádný, Silvestr přede dveřma," namítl na to Hřebejk.

"Samá voda, pane štábní. Květa přinesla z fezovky na Vánoce slušnou vejplatu a dostali na Vánoce na přilepšenou každej tři stovky. Mladej dělá v cihelně na Ptáčkovně, mě tam vezmou po Novým roce. Už jsem se tam byl u šéfa Majorenka hlásit a bere mě zpátky do údržby všema deseti.

"Do údržby? To je další malér na obzoru. Tam sis, Pepine, přece vyrobil všechny ty tvoje parádní niklštály, co?"

"Bejvalo, pane štábní. Na nějakej niklštál nemám pomyšlení. Uvidíte, že tu kampeličku v Čížový má na triku někdo od pryč, jak říkáte. Vždyť se poptejte na Borech. Se mnou tam propouštěli ještě dva kasaře. Jeden byl tuším z Budějc, nějakej Ruda Pokorný, a ten druhej, to byl Pražák, tuším, že se jmenoval Pajer. Jinak tam sedí píseckej Lukášek, Špirhanzl a nedávno tam zavřeli Katolickýho. Neudělal tu kampeličku v Čížový "Máca" už jednou, pane štábní? Nebo to byl Špirhanzl?"

"Katolický ji udělal. Ale to už je let," zapátral Hřebejk v paměti a šel se raději přeptat velitele pátračky, který mu potvrdil, že písecký kasař Katolický, v galerce zvaný "Máca", udělal čížovskou kampeličku v době, kdy na pátračce štábní strážmistr Hřebejk ještě nebyl.

"Tak pan štábní si to dobře pamatuje, já jsem v tý době ještě četníkoval v Budějkách. Špirhanzl udělal kampeličku v Mirovicích. To už jsem byl v Písku. Pepi, jestli se vrátí strážmistr Kovařík s tím, že nemáš na tu čížovskou kampeličku alibi, tak to s tebou nevidím dobře a skončíš v lapáku nad řekou, kde už nějak moc dlouho vlaje bílej prapor."

"Toho se vůbec nebojím, pane štábní. Do deseti jsem tvrdnul v hospodě u Šímů, kde jsem hrál šňopsa, pak jsem mazal domů. Svědků mám plnou hospodu. Starý jsem dal slovo, že s kasařinou končím a u tý si to nechci rozházet. I když jí kluk už pomáhá, měla toho sama dost, postarat se o dvě holky, se kterejma mlátí puberta o zem a už teď se oběma zapalujou lejtka. U mě jste fakt s čížovskou kampeličkou vedle, pane štábní," trval kasař Čoudek na svém, když vtom se objevil ve dveřích kanceláře strážmistr Kovařík a pozval Hřebejka na chodbu. Když se Hřebejk po chvilce vrátil do kanceláře, vrátil kasaři jeho občanku a ukázal mu na dveře.

"Máš, Pepi, kliku. Květa ti potvrdila alibi. Chraň tě pánbůh, jestli zjistím, žes měl v tý kampeličce prsty. Nedals na ni náhodou někomu z galerky, kdo ti nešmakoval, tip? Ten tvůj kasařskej vercajk se vůbec nenašel, když jsme tě naposled dávali do lapáku."

"Protože mi ho někdo ukrad, pane štábní. Měl jsem ho za trámem na půdě a víte moc dobře, co to v našem baráku bydlí za zlodějskou svoloč. Když jsem měl z tý poslední káči prachy, tak každej chodil a prosil: Pepi, půjč mi pár stovek! Pepi nikoho neodmítnul, protože Pepi má dobrý srdce a ví, že to našinec v týhle posraný době nemá lehký. I když? Pár by se jich našlo, co jsem jim nepůjčil, protože to jsou svině. Ty mě taky asi pak práskli, jinak byste na mě nepřišli. Dojel jsem na to, že jsem velkej dobrák, pane štábní," rozčílil se Čoudek a vzápětí nadiktoval Hřebejkovi tři jména z galerky od věže. Štábní strážmistr nad nimi chvíli nahlas špekuloval, kdo z nich by si na kampeličku troufl, ale nepřišel ani na jednoho. Čoudek se zvedl ze židle, když vtom přišel do kanceláře technik pátračky praporčík Číp a položil před Hřebejka tři velké fotografie nabourané popelky z čížovské kampeličky.

"Můžu se mrknout, pane štábní?" projevil Čoudek zájem a Hřebejk mu po stole přisunul fotky.

"Tohle že udělal kasař? To byl vůl, pane štábní! Ten o kasařině někde něco slyšel, ale jít na tuhle popelku zepředu…? Tohle je přece vyložená prasečina. Mám pravdu, pane Číp?" řekl si kasař o souhlas technika, který mu na to ochotně přikývl.

"Však já zjistím, kdo mi ten můj kasařskej vercajk vyfouk a kdo mě chtěl poslat znovu na Bory. Kolik v tý káče bylo?"

"Ani koruna, Pepi. Pokladník se bál, že by mohli přes svátky o ty prachy příjít, a tak si vzal všechny prachy k sobě do bytu, i když se to nesmí," přiznal štábní strážmistr a Čoudek se rozchechtal na celé kolo.

"To tomu volovi přeju! To, že tam nic nebylo, to do novin radši nedávejte, pane štábní. Já rozhlásím po galerce, že tam bylo kolem milionu. Však on se někdo chytne a rád se pochlubí. U Šímů je hodně takovejch chlubílků, který rádi machrujou a hází ramena. Jít na takovou popelku, jako je v Čížový, to chce fištrón, pane štábní. Sám bych na ni rozhodně nešel. Musel bych mít venku spolehlivýho parťáka, kterej by mi dělal zeď," zapálil si Čoudek na cestu novou zorku a nakročil ke dveřím.
"Bohužel, jeden je na vloupačku někdy málo, dva už jsou moc. Ale to, pane štábní, moc dobře víte, že jeden z těch dvou pak může na pátračce povolit a zazpívat," přiznal kasař Čoudek známou zlodějskou pravdu a odešel z pátračky.

Ukázka z připravované knihy Ladislava Berana - Spala jsem s vrahem
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Petr Petr | 30. března 2017 v 2:16 | Reagovat

Hezke,zajímavé,vtipné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama