POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Smutná milenka

2. května 2017 v 21:37 | Jindřich Malšínský |  Ukázky z tvorby
SMUTNÁ MILENKA
MÁ VŽDY ČAS NA HRANÍ, UMÍ SE S TEBOU SMÁT,
JEN JEDNOU TĚ PORANÍ, KDYŽ NAPOSLED ODEJDE SPÁT
Neznámý autor


Maminka vařila nedělní oběd a v rádiu se zpěvák dotazoval své milé, proč je tak smutná když - zakrátko, děvčátko, budeš už paní má.
Z otevřeného okna se kolemjdoucí dověděli, proč ten jetelíček roste u vody a na Perštátě když tancovali, drželi se za ruce a jako dvě opice tam skákali.

Tatínek se právě vrátil od souseda, kterému opravil motorovou pilu, a od samého rána to zapíjeli. Sotva vešel do dveří jeho nozdry se rozšířily, přivřené oči se šibalsky rozsvítily, objal maminku začal se s ní motat po kuchyni. K tomu jakoby tanci začal prozpěvovat písničku o kočce ze Záběhlic, která se zaběhla, která se zaběhla, a on pořád čekal a čekal, a nepřišlo vůbec nic, ric pic bum!
"To bych ráda věděla, na co jsi čekal, kocoure vypelíchanej!"
Bránila se maminka a snažila se vymanit z jeho náruče. Tatínek si rychle nemohl vzpomenout a tak jsem mu napověděla, že jí chtěl asi dát do misky mlíčko. Byla jsem už ve svém věku natolik vzdělaná, abych věděla, o co v jejich špičkování kráčí.
"Ještě že to," usmála se maminka a hned dodala, co jiného by s ní asi dělal.
"Dřepneš do postele a spíš, ric pic bum."
"No no no……….", bránil se tatínek a chtěl ještě něco dodat, ale maminka mu pohrozila prstem a ukázala na mne.
Druhý den přišla z nákupu, odložila igelitky, svlékla kabát a postavila na stůl košíček a významně se podívala na tatínka.
"Tady máš, ty proutníku, kočku. Není sice ze Záběhlic, ale z Křenova. Snad ti bude stačit."
Tatínek zůstal stát, jak solný sloup.
"Ty ses zbláznila! Co budu dělat s kočkou? Já si dělám srandu a ona to vezme za bernou minci."
Přesto nahlédl do košíku a tam se krčilo kotě. Krásné tříbarevné kotě.
Ustrašeně se dívalo na zarostlého chlapa, a když se ho zmocnily tlapy jako lopaty, žalostně zamňoukalo.
"Neboj se, Milísku, nejsi ta pravá kočka ze Záběhlic, díváš se na mě spíš jako smutná milenka, ale nic se neboj. Určitě se u nás budeš mít líp než u báby z Křenova, která by si pro šesták nechala vrtat koleno."
Všimla jsem si, jak se maminka zakabonila a abych předešla slovní přestřelce, tak jsem otci připomněla babiččinu předvánoční výslužku ze zabíjačky, dvě jitrničky, jedno jelítko a kousek ovaru. Tatínek zmlkl, a když se maminka z kuchyně vytratila, otočil se na mě, mrkl levým okem, stále se dívaje ke dveřím, pošeptaL: "Stejně se bába nepřetrhla."
Druhý den postavil do rohu koupelny staré umývadlo, posadil kotě na piliny a poučil, že zde bude vykonávat svou tělesnou potřebu. Kotěti to bylo proti srsti, chvíli sedělo, ale potom opatrně, dívajíc se kolem sebe, přikrčeně se vysoukalo a namířilo si to pod skříň. Když vylezlo, postavilo se v kuchyni do rohu a chystalo se něco napsat na zeď.
"Tak tohle jsme si nedomluvili!" Řekla maminka, vzala vařečku a milé kotě hnala do koupelny. Kotě upalovalo, a když chtělo uhnout do strany narazilo na maminčinu nohu a s kvedlačkou za zády mu nic jiného nezbývalo než polootevřenými dveřmi rovnou šups do umývadla. Poslušně se usadilo a po vykonání tělesné potřeby začalo pomočené piliny zahrabávat. Potom se provinile zadívalo smutnýma očima na paničku a se strachem v očích čekalo, co bude dál.
"Hodná kočička," pochválila ji maminka a vzala do náruče. Otřela ji zadeček papírovým ubrouskem a pohladila. V ten okamžik se jí očka poprve usmála. Tatínkovo oslovení Milísek kotěti zůstalo, i když se ukázalo, že to byla holka. Nejraději ze všech milovala našeho tatínka. Mamka říkávala, že ho přímo zbožňuje. Kam prý se na ni hrabe nějaká kočka ze Záběhlic. Když přišel z práce vždycky se na něho zbožně dívala a pokud si ji nevšiml, její pohled skutečně připomínal smutnou milenku, která se nemohla dočkat svého miláčka.
"Tak ji pohlaď," nabádala mamka tatínka. "Podívej, jak se na tebe kouká." Otec se sehnul a jeho lopaty uchopily chlupaté tělíčko, které přitiskl na mohutnou hruď a několikrát ji pohladil.
Malé stvořeníčko se nejraději vyvalovalo na sluníčku na okně, kde se muselo vyhnout květináčům s teplomilnými rostlinami, chloubou naší maminky. Mezi některými prokličkovalo, ale přes veškerou opatrnost se jí podařilo květník se vzácným druhem africké kopřivy s krásnými barevnými listy shodit na zem. Maminka spráskla ruce, začala láteřit a šla ke kamnům pro smetáček s lopatkou. Provinilec si patrně uvědomil, co udělal a hledal bezpečný úkryt před hněvem rozzlobené paničky. Skrčil se v úzké škvíře mezi sporákem a zdí, čekaje, co bude následovat.
Maminka se vynadávala, a když se uklidnila, sháněla se po hříšníkovi. Prohledala celý byt, ale po Milískovi ani památky. Teprve po návratu tatínka se vyšoural z úkrytu a skočil mu na klín. Přitom se nedůvěřivě rozhlíže, a když zpozoroval maminku, seskočil a zase se jako žížala protlačil do úzké škvíry u zdi. Nic nebylo platné maminčino ubezpečení, že se nezlobí, to že se může stát každému, dokonce na kolenou mu ukázala mističku s jeho nejoblíbenější pochoutkou. Snažila se ho vytáhnout, ale vždy se ozvalo jen smutné zamňoukání.
Ráno byla mistička pečlivě vylízána a Milísek byl zase ve škvíře. Nic nebylo platné maminčino přemlouvání ani slova o oboustranném odpuštění, Milísek opět vycouval teprve s tatínkovým příchodem. Hledal u něho bezpečí a ochranu. Jakmile se maminka přiblížila, byla z něho kulička s ukrytou hlavou pod jeho loktem. Drápky se vší silou držel tatínkovy košile, že ho musel napomenout, neboť maminka je na této planetě ztělesněním všeho dobrého. Ta se pohrdlivě ušklíbla a šla přesadit africkou kopřivu do nového květníku. Cestou procedila mezi zuby: "Jen aby ses s tou svou smutnou milenkou nepodělal!"
Možná, že to Milíska urazilo nebo se chtěl mamince zavděčit, ráno byly na prahu přede dveřmi vedle sebe úhledně poskládané tři myšky.
Milísek, jako každá správná kočka, měl svůj rajón, který každé ráno obešel, aby zjistil, jestli je všechno na svém místě. Jednou, bylo to na podzim, zjistil, že na skruži studny je dřevěný poklop posunutý a zvědavost mu nedala přesvědčit se, co je to za novinku. Ještě tam někdo spadne! Pomyslel si. A předpokládal dobře. Než se nadál, stoupl si na okraj poklopu, který se převážil a žbluňk do studené vody.
Babička z Křenova, známá držgrešle, přijela na narozeniny své dcery s dárky, které potěší. Maminka dostala šálu, kterou tam kdysi zapomněla teta Máňa z Přerova, já čepici bůhví po kom a tatínek deset vajíček. Současně zkontrolovala, jestli šetříme vodou a nezaléváme zahradu hadicí z vodovodu. Přitom odklopila dřevěný poklop a chystala se sdělit hospodyni, že vodovody a kanalizace už nevědí, co za vodu chtít.
Štěstí, že se zrovna ohlédla a uviděla, jak do studně padá kočka i s poklopem. Začala volat o pomoc, spínala ruce a nadávala na kočku, že měla dávat větší pozor.
Nějaký čas trvalo, než se podařilo zavolat hasiče. Kroupa byl nejen nejmladší, ale také nejodvážnější. Obepnul se řemenem se silnou železnou sponou a po laně ho ostatní hasiči pomalu spustili do studny.
Všichni přihlížející tleskali, když se vysoukal ze skruže s kocourem v náručí a podal ho hospodyni.
Doma maminka zabalila našeho mazlíčka do šály po tetě z Přerova, obalila dekou a stále utěšovala, ať není smutný, že to bude dobrý.
Druhý den byla miska netknutá a po Milískovi zbyla v košíku jen odhrnutá přikrývka. Nepřišel ani na zavolání svého milovaného pána, až třetí den k večeru se přišoural, smutnýma očima se podíval na každého z nás, a my poznali, že se s námi přišel rozloučit. Ráno tatínek našel jeho hubené tělíčko pod jabloní.
Stáli jsme v rohu zahrady a mlčky se dívali, jak jeho milovaný páníček s pokřiveným obličejem a zarudlýma očima plných slz zahazuje hrobeček hlínou.
Z rádia se tiše linula slova Smutné milenky:

Proč jen jsou smutné oči tvé,
když ty víš, že tě mám tolik rád,
proč jen tvé srdce zmámené
jakoby chtělo mi snad sbohem dát.

Ukázka z knihy O kočičím mňoukání.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jiří Sláma Jiří Sláma | E-mail | 3. května 2017 v 10:42 | Reagovat

Stylově mi to připomíná milou knížku od Karla Poláčka "Bylo nás pět". Což je dobře! Pěkně se to čte...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama