POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Jubilant

9. června 2017 v 21:53 | Jindřich Malšínský |  Ukázky z tvorby

JUBILANT

"Dědku, měl byste sebou hodit, čas letí a vy si tady sedíte u cigárka jakoby nic." Zastavil se ředitel domu seniorů u lavičky v parku, kde si pokuřoval šedivý stařec s vrásčitým obličejem a lišáckým úsměvem. Třásl se zimou, ale to ranní potěšení si nemohl odpustit, i když mrzlo až praštělo "Za chvíli tady budou hosté a vy jste se ještě neoholil."

"Neoholil, Václave, neoholil. Ale na všechno času dosti. Nic se nesmí uchvátat. Kdo pospíchá, nemá štěstí."

"Dědku, snídaně!" Ozval se ženský hlas a stařec vstal a pomalu se odšoural do jídelny.

Jmenoval se Josef Tůma, ale na jeho přání mu všichni říkali dědku. On všem tykal. Dokonce i řediteli. Ředitelé se střídali, on zůstával. Jménem oslovoval všechny sestry a další zaměstnance, včetně uklizeček. Vykal pouze vedoucí kuchařce. Nějak si vzájemně nepadli do oka. Ona mu jako jediná říkala pane Tůmo, on jí paní Novotná. Kuchařka byla menší zavalité postavy, bez krku, tváře víc než baculaté, vlasy rovné a mastné a místo prstů neforemné žluté špalíčky od nikotinu. To vše by mu nevadilo. Nesnesl rozvařenou rýži, nedovařené brambory a popraskané párky s nedochu-cenou čočkou.

Dědek měl dnes významný den. Narodil se 29. února roku tisícího dvanáctého. Přes vysoký věk tvrdil, že narozeniny slaví teprve po pětadvacáté a měl pravdu. Po snídani se oholil a postříkal voňavkou, kterou dostal před pěti lety. Trochu se omočil, aby se neřeklo, připravil si sváteční košili a oblek, dárek od dospělých dětí ke zlaté svatbě.

V pětasedmdesáti ovdověl a z pěti dětí mu zůstal syn, který žije v Americe a v dopisech si nepřeje nic jiného než složit hlavu ve své rodné zemi. Sedl si do ošuntělého křesla, pustil si v rádiu písničky na přání, chvíli klimbal, chvilkami tloukl špačky a nebýt sestřičky, která mu přinesla léky a inzulín, tak zaspal i oběd.

Na přání oslavence uvařila vypasená kuchařka polévku s pravými kulatými knedlíčky, což ji dožralo, protože to dá hodně práce. Hlavním jídlem byla bramborová kaše, obalené rybí filé a mrkvový salát.

Po obědě dědek vědom si toho, co ho očekává, zvážněl. Pomalu se začal oblékat. Na dveře pokoje zaklepal ředitel: "Tak jak, dědku, dobrý?" "No, dobrý…., zas tak moc dobrý ne, Vašíku. Říkám si, že nějak bylo a nějak bude, ale do zpěvu mi není," odpověděl stařec a požádal ředitele, aby mu uvázal vázanku.

Před druhou hodinou se začali v salónku scházet babky. Dědové měli pořád času dost, pokuřovali na chodbě a dohadovali se, jestli přijede tu slávu natočit televize. Babka Ježková se zase ptala sousedky, co se bude promítat a litovala, že film dnes nebude, protože dědek má narozeniny. "Tak, chlapci, začínáme," zatleskala paní vrchní a nahnala kuřáky do květinami vyzdobené místnosti, kde starý Macháček hrál na heligonku a hlasitě zpíval Na břehu Blanice stojí Maletice vesnička má milená. Protože se k němu nikdo nepřipojil, postavil se a přešel před předsednický stůl, zmáčkl ty své zednické varhany a mávl pravou rukou, aby se všichni připojili.

Když zazněla slova cesta k Protivínu netrvá hodinu stromkama je sázená vešla do místnosti delegace v čele s ředitelem a několika dalšími osobami. Za potlesku přivedla paní vrchní dědka, který se postavil vedle harmonikáře, uklonil se a spustil. Tam já jsem se zrodil, osm let jsem chodil do Myšence do školy. Ředitel vstal, aby představil všechny přítomné, ale záhy si opět sedl, protože dědek s Macháčkem pokračovali: Pryč jsou mladá léta, hlava stříbrem vzkvétá, srdce nad tím zabolí.

Teď už toho měla dost energická vrchní sestra, zaklepala pouzdrem od brýlí na stůl, aby všechny umravnila a předala slovo svému nadřízenému. Ten počkal, až se jubilant usadí, přivítal pana starostu, krajského poslance, matrikářku a blondýnku za sbor pro občanské záležitosti. Potom předal slovo starostovi, který ve svém krátkém vystoupení popřál oslavenci pevné zdraví a spokojenost do dalších let a blondýnka mu předala květiny, obálku a velkou bonboniéru. Květin dostal tolik, že by si mohl otevřít květinářství. Poslanec mu pevně stiskl ruku a předal knížku s obrázky krajského města s mapou, aby tam prý nezabloudil. Podle slov paní vrchní dědek dostal snad všechno, co nestvořil Bůh, ale bylo vyrobeno v Číně.

Babka Ježková se znova zeptala sousedky, jak se jmenuje ten film, co teď budou promítat, ale to už přicházeli do salónku osvětlovači, kameraman, režizér, klapka, zvukaři a mladá moderátorka. Na první pohled bylo vidět, že je to sehraná parta, protože každý něco stavěl a znova přestavoval na jiné místo. Režizér se šel pozdravit se členy delegace a redaktorka si stranou povídala s jubilantem. Dozvěděla se jeho jméno i to, že mu všichni říkají dědku. Vysvětlila mu, že v době co se ho bude na něco ptát, kameraman natočí šot do večerních zpráv televize. Nemusí se ničeho obávat, protože když se něco nepovede, tak to vystřihnou.

Režizér zatleskal a natáčení mohlo začít. Kamera se rozjela, klapka, a moderátorka spustila stavidla své výřečnosti.

"Vážení diváci, jsme v městečku N, kde v Domově důchodců slaví své významné životní výročí pan Josef Tůma. Je to neuvěřitelné, ale dědek, jak ho tady všichni na jeho přání oslovují, slaví dnes své sté narozeniny."

Kamera na pokyn šéfa najela na předsednický stůl a zblízka zabrala jubilanta. V další půlhodince režiér režíroval, klapka klapala, osvětlovači svítili a kamera švenkovala, zatímco moderátorka se potila. Neměla to s dědkem lehké. Na její zvídavé otázky, jak střídmě žil, neodpovídal podle jejich představ. A tak se dověděla, že měl rád tučné maso, zabijačkové pochoutky, chleba se sádlem a škvarky, pivu a kořaličce v jakémkoli množství se nevyhýbal a baby střídal jak na běžícím pásu. Kouřil jak tovární komín a to vše miluje dodnes. Jen s těmi babami je to horší. Líbí se mu mladé, štíhlé a krásné a ….konec dozpíval: Kdepak je to moje zlaté mládí, zapadlo a nevrátí se víc.

Moderátorka se obrátila na režizéra, pokrčila rameny a špitla: "Moc se nám to, rejžo, nepovedlo."
"Z toho si slečinko, nic nedělejte. Od chyby se člověk učí. Dnes se to nepovedlo, zítra to bude lepší. Přijďte za pět let, to už budete mít praxi a všechno vám půjde jako na drátku." Poznamenal dědek, mávl na Macháčka a spustili tu svou:

Ty třeboňský luka jsou v rovině,
roste tam travička jen se vine.
Jen se vine, jen se válí,
po ní mě má milá doprovází.

Z celého natáčení moderátorka ve večerních zprávách uvedla, že Josefu Tůmovi z Domova důchodců je dnes rovných sto let a na obrazovce dědek s harmonikářem zazpívali kousek o třeboňských lukách.

Ukázka z knihy Zpackané reportáže aneb Střepy zrcadla doby.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama