POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Poslední dobrá sezóna na písecké plovárně "Barrandov"

20. června 2017 v 10:21 | Ladislav B e r a n |  Ukázky z tvorby

POSLEDNÍ DOBRÁ SEZÓNA NA PÍSECKÉ PLOVÁRNĚ "BARRANDOV"

Na tak malé okresní město, jako byl Písek v roce 1938, mělo toto město nad Otavou tři velké plovárny. První byla na pontonech u Městského ostrova, druhá byla na levém břehu Otavy poblíž hotelu Smeták. Tu si tady zřídilo vojsko, takže to bylo vojenská plovárna. A hned proti ní, přes řeku, vyrostla velká plovárna u hotelu Sport, kterou Písečákům mohla závidět i Praha, neboť byla s kabinkami, šatnami v patře a s několika bazény přímo na vodě. A právě této plovárně se začalo, bůhví proč, říkat písecký "Barrandov". Na této plovárně se samozřejmě platilo vstupné, takže kluci, co bydleli přímo u vody, tedy Portyčáci, Bukouni a Potočáci, se tady zrovna moc nevyskytovali. Zejména Portyčákům a Boukounům stačilo nechat pořádně zatáhnout necky a už se na řece hrálo na piráty a potápělo se, takže lidé jdoucí po starém mostě měli v létě podívanou. Pokud jde o Václaváky, co měli "Barrandov" přímo u nosu, tak ti se chodili většinou koupat pod "Barrandov" na jez u Papírny, kde bylo v létě vždycky narváno. Léto v osmatřicátém roce bylo zatraceně horké i když je pravda, že v tu dobu začalo v pohraničí, konkrétně v Sudetech, pořádně přituhovat. Velitel písecké četnické pátračky štábní kapitán Votruba dostával z Hlavního velitelství četnictva denně v poště zprávy o řádění ordnerů v Sudetech, kde byly napadány hlídky financů a četníků, a na nějaké koupání u vody tak mohli jeho podřízení v tom parnu zapomenout, protože rajon četnické pátračky sahal až k bavorským hranicím. Že se jim do toho všeho právě na plovárně "Barrandov" narodí vražda mladé ženy, Pražandy Vlasty Preslové, která byla ubytovaná na hotelu Sport, to je všechny nejen překvapilo, ale i pořádně zaskočilo. Případ ohlásil telefonicky desátého srpna v šest hodin ráno na četnickou pátračku mistr ze zdejší Papírny Jaroslav Vlk, neboť na ni přišel ráno starý Václavák Miloš Frišman, když se mu z ničeho nic objevila utopená ženská u lodě, na které chytal ryby. Na místo okamžitě vyrazila kompletní výjezdovka četnické pátračky se štábním kapitánem Votrubou, a vzápětí po příjezdu na dvůr Papírny dorazil i doktor Cafourek, který u takového případu, jako státní koroner, nemohl chybět. Mladá žena, v tu chvíli ještě neznámá, byla oblečena v krátkých bílých šortkách a v růžové halence, na nohou měla plátěné střevíce na podpatku a už z prvotního ohledání doktora Cafourka bylo zřejmé, že jde o vraždu, neboť žena měla na krku velké hematomy po škrcení. Podle doktora Cafourka mohla být žena ve vodě maximálně od půlnoci a to ostatní si, jako vždy, nechával až po soudní pitvě. Že první cesta četníků povede do nedalekého hotelu Sport bylo nasnadě, a tam štábní strážmistr Hřebejk zjistil, že popis zavražděné ženy odpovídá ubytované Vlastě Preslové z Prahy, která tu měla pokoj číslo 3 a klíče od pokoje byly od dopoledne v recepci hotelu. V pokoji číslo tři se našel občanský průkaz Preslové, na nočním stolku fotoaparát FLEXATTE, v kabelce se našla peněženka s patnácti stovkami a napůl sbalený kufr, ve kterém bylo pět vyfocených filmů. Vlasta Preslová, která tu byla ubytovaná deset dnů, měla právě jedenáctého srpna v hotelu Sport končit a recepční hotelu Věra Matějková potvrdila Hřebejkovi, že s odjezdem Preslová určitě počítala, neboť už desátého dopoledne tu vyrovnala svůj účet. Hřebejkovi řekla, že ji viděla naposledy kolem jedenácté hodiny, kdy v oblečení, ve kterém byla nalezena, odešla z hotelu. Hřebejk se od recepční Matějkové rovněž dozvěděl, že si Preslová během těch deseti dnů každý den k večeru objednala taxík a tím se pak vracela na hotel až v pozdních nočních hodinách. Pro hotel jezdil většinou taxikář Štajer nebo Novotný, a to štábnímu strážmistru stačilo. Fotoaparát, kabelku s peněženkou, kufr a občanský průkaz si vzal pro jistotu z pokoje s sebou a s tím se vrátil na dvůr Papírny, kde ještě zastihl výjezd pátračky, který tu čekal, až přijede pohřební služba od Borovičky.

Po návratu na četnickou pátračku se všichni četníci z výjezdu sesedli v kanceláři štábního kapitána Votruby a začalo se dávat dohromady, co se zatím podařilo zjistit. Slovo si vzal velitel pátračky Votruba a začal s tím, co zjistil štábní strážmistr Hřebejk v hotelu Sport a hned ukázal na fotoaparát a na filmy na stole.

"Předpokládám, že by nám ty filmy mohly něco ukázat, takže to je, Čípe, práce pro tebe," ukázal Votruba na technika pátračky a ten vše bez řečí sebral se stolu a mazal s tím do temné komory. Štábní strážmistr Hřebejk se zvedl od stolu a s občanským průkazem vyrazil do města na štafl taxikářů. A na štábního kapitána Votrubovu zbyla smutná povinnost vyrozumět telefonicky rodiče zavražděné Vlasty Preslové v Praze. Tam se také dozvěděl, že za tím určitě bude Vily Kudrna, s nímž se jejich dcera, magistra lékárnice, před odjezdem do Písku rozešla. Vily byl student mediciny, který měl právě tento rok končit, byl o tři roky mladší než jejich dcera a chodili spolu třetím rokem. Štábní kapitán Votruba si od matky Vlasty Preslové vyžádal adresu Viléma Kudrny a jen co položil telefon, vyžádal si v Praze na četnické pátračce, aby prověřili jeho alibi na kritický den a noc, kdy k vraždě Preslové došlo.

Jak předpokládal štábní strážmistr Hřebejk, který si šel popovídat s taxikáři na Gregorovo náměstí před hotel Zlaté kolo, tak jak taxikář Štajer, tak i Novotný vozili Vlastu Preslovou z hotelu Sport před hotel Dvořáček, kde se každý den hrálo dole ve vinárně Venecie. Oba shodně Hřebejkovi potvrdili, že Preslovou odváželi do hotelu Sport vždy samotnou, nikdy neměla společníka a v den, kdy došlo k vraždě, ji ani jeden z nich nevezl. Hřebejk hned odtud vyrazil domů za vrchním číšníkem z Venecie Viktorem Pavláskem, který Preslovou okamžitě poznal a Hřebejkovi uvedl, že Preslová toho až tak moc nenatancovala, že celý večer spíš seděla na baru. Většinou odcházela kolem dvanácté hodiny domů a vždycky sama. Protože se každou sobotu tancovalo na vodním parketu v hotelu U Smetáka, udělal si štábní strážmistr Hřebejk procházku z města kolem vody a zastavil se i tam, protože pod hotelem Sport provozoval přívoz přes řeku povozník Drdel, i když si zrovna tam, kde bývalo o zábavě nabito, od toho moc nesliboval. Je pravdou, že tam nepořídil, ale když zašel s fotkou Preslové za převozníkem Drdelem, ten si ji vybavil, protože mu dávala za převoz ke Smetákovi tři koruny místo jedné a Hřebejkovi uvedl, že tuhle dámu z Prahy, která nedala ránu bez fotoaparátu, převážel ke Smetákovi s jedním mladíkem, který s sebou nosil velký skicák, a bylo to vždy odpoledne. Jestli to bylo i v kritický den, kdy přišla Preslová o život, to si nemohl za boha vybavit. Každopádně štábní strážmistr od něho odcházel s novým poznatkem a popisem mladíka ve stáří asi tak do dvaceti let, vyšší postavy, tmavých vlasů, který byl v bílých plátěných kalhotách a měl na sobě dlouhou zelenou halenu bez límečku. S tím se vrátil štábní strážmistr Hřebejk přes hospodu u Brejšků na pátračku a když přišel do své kanceláře, hned se u něho objevil technik pátračky praporčík Číp a vysypal mu z velké obálky na stůl spoustu fotografií.

"Moc dobrej foťák. Ty obrázky, co s ním ta holka udělala, by mohly jít z fleku na výstavu. Měla cit pro krásu a pro detail. Opravdu uměla fotit. Takhle bych to chtěl jednou taky umět."

"Fotky dobrý, ale to mi moc nepomůže. Mě, Čípe, teď nejvíc zajímá, jestli je na nich mladík se skicákem," začal Hřebejk prohlížet jednu fotku za druhou, ale mladíka se skicákem neobjevil ani na jedné fotografii.

"Samý stromy. Řeka, převozník Drdel, altán Mistra Ševčíka, park, hudební pavilon, sochy v parku, hřbitov u Trojice, březová alej na Ameriku, starej most, zase řeka a splav, Portyč, Rybářská ulice, Muzeum. Lidi žádný. Vlastně jo. Tady je ještě hrobař Karvan a pohřeb," odložil zklamaný Hřebejk fotografie na stůl a zapálil si egyptku.

"Sliboval jsem si od těch fotek víc, Čípe. Fotky opravdu zajímavý, ale já hledám mladíka se skicákem," začal Hřebejk vysvětlovat technikovi všechno, co zatím zjistil, ale praporčík Číp jen pokrčil rameny.

"V tom ti, bohužel, nepomůžu. Nic víc na těch vyvolaných filmech nebylo. Musíš, Hřebejku, holt hledat jinde. Nebude to nakonec nějakej lufták z Prahy?" nabídl si praporčík Číp od Hřebejka cigaretu, i když smradlavou egyptku zrovna nemusel.

"O tom už jsem, Čípe, taky přemejšlel, ale kde ho hledat? Písek je narvanej lufťákama. Než je všechny proberu v seznamu ubytovaných osob, co jsou po privátech a po hotelích, tak budou Vánoce. Jsem vyloženě bez nápadu, protože z toho vedra už mi hrabe," zoufal si Hřebejk, ale nakonec mu nic jiného nezbývalo, než se do předlouhého seznamu položit a hledat, protože se mu z pražské četnické pátrací stanice zatím nikdo neozval.


Ukázka z připravované knihy Spala jsem s vrahem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama