POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Jak jsem se dotknul hvězd

13. září 2017 v 16:10 | Miroslav Tota |  Ukázky z tvorby

Možná měl každý z vás někdy touhu dotknout se hvězd. Někdo těch na obloze, někdo zase těch, které chodí mezi námi. Já jsem nebyl výjimkou. Kdysi se mi podařilo takových zářících hvězd zlehka dotknout, tak říkajíc jedním prstíčkem, aby mě jejich žár nespálil.

Můj příběh je charakterizován písmeny GS. Možná někomu automaticky naskočila jména populární dvojice Genzer - Suchánek. A třeba i jejich známý televizní pořad Mistr GS (Mr. GS). Ta moje GS však míří jinam. Míří ke dvěma krásným ženám, které nám všem přinesly a přinášejí mnoho radosti a potěšení. A jestliže televizní GS byl Mistr, pak moje GS jsou skutečnými Mistryněmi. O koho jde a jak to souvisí se mnou? Hned to vysvětlím.

Bylo to v letech 1968 - 1972 (úplně jsem se zalekl, jak hluboko v minulém století to bylo), kdy jsem studoval na střední škole ve slovenském Martině. Mým koníčkem byl sport. Tedy trošku atletika a fotbal. Hlavně jsem se však zajímal o naše přední sportovce a jejich výsledky na světových kolbištích. Kvůli tomu jsem také odebíral tehdy vydávané časopisy Stadion a Štart. V těchto časopisech se pravidelně objevovaly portréty našich (tehdy československých) i zahraničních sportovců.

Někdy ke konci mého studia se mi dostal do ruky Stadion, kde byla celá stránka věnována naší tehdy vycházející hvězdě lyžařského sportu, běžkyni Gabriele Sekajové. Na tom by nebylo nic zajímavého. Zajímavá však byla informace, která mne hned udeřila do očí. Její datum narození se přesně shodovalo s tím mým. A to už bylo k zaznamenání. Najednou jsem se stal pyšným, že někdo, tehdy pro mě neznámý, který se narodil stejně jako já, se dokázal dostat ve svém oboru tak vysoko. Byl jsem tehdy mladý, nezadaný, plný různých bláznivých nápadů. Jedním z takových nápadů bylo, že musím Gabriele napsat, že jsme se narodili ve stejný den. To pro ni musí být určitě důležitá informace. V té době závodila za ČH Štrbské Pleso. Dopis jsem napsal a pečlivě zkontroloval, jestli jsem na nic důležitého nezapomněl. Na obálku jsem k jejímu jménu uvedl adresu jejího mateřského oddílu. Tím jsem pokládal věc za vyřízenou. Byl jsem spokojený sám se sebou, že jsem napsal naší známé osobnosti. Časem jsem na tuto historku zapomněl, stejně jako na studium v Martině.

Jednoho dne mne čekalo velké překvapení. Po dlouhé odmlce od mého dopisu jsem našel v rodinné poště dopis s krasopisně napsaným mým jménem a adresou. Netušil jsem, kdo mi to píše. A byla to Ona. Omlouvala se mi, že jí tak dlouho trvalo, než mi odepsala. Jezdila pořád po nějakých závodech a soustředěních. A že ji můj dopis překvapil. Pak mi napsala nějaké informace o svém sportovním životě. Byl jsem v sedmém nebi. Vždyť jsem dostal dopis od naší reprezentantky. Od té doby jsem jí napsal několik nicneříkajících či obdivných dopisů. Ona se vždy snažila odepsat co nejdříve, jak jí to jen její lyžařský život dovolil. Brzy mi taky poslala svou fotografii s podpisem. Tu mám dodnes doma schovanou.

Gábina se mezitím přesunula z ČH Štrbské Pleso do Rudé Hvězdy Jablonec nad Nisou, kde byla soustředěna většina tehdejších reprezentantů. Bylo to v době, kdy bylo naše běžecké lyžování na vrcholu. Všichni tehdy znali taková jména, jako byli Paulů, Bartošová, Pasiarová, Henych a další. Gábina dosahovala výborných výsledků v individuálních závodech, ale přece jen největších úspěchů dosáhla ve štafetových závodech na 4x5 km. Kdo by tehdy neznal štafetu ve složení Bartošová, Sekajová, Jaškovská, Paulů. Na MS v roce 1974 si naše štafeta doběhla pro bronzovou medaili. Gábina se zúčastnila třikrát zimních olympijských her. A v Sarajevu v roce 1984 získala naše štafeta s jejím přispěním dokonce stříbrnou medaili. K mým vzácným relikviím patří pohlednice, kterou jsem dostal od Gábiny s podpisy dalších lyžařů, účastníků ZOH v Insbrucku v roce 1976. Jsou na ní podpisy jak členek její štafety, tak kluků běžců a sdruženářů.

Naše platonické dopisování trvalo několik krásných let. Gábina se mezitím provdala a změnila své příjmení na Svobodová. Pod tímto jménem jsem potom i nadále sledoval její lyžařské výsledky a byl jsem hrdý na to, že jsem měl tu čest několik let stát tak trošku po jejím boku. Čas se nezastavil a Gábina se dočkala svého sportovního důchodu. Ztratila se tak postupně ze sportovních zpráv a přenosů v televizi či rádiu. Přestaly o ní psát noviny a časopisy. Tím by mohl můj příběh skončit. V úvodu jsem však zmiňoval dvě dámy, dvě Mistryně.

Pokračování příběhu nastalo až o mnoho let později. Na samotný Olymp biatlonového nebe vystoupala hvězda z nejzářivějších, druhá z řady GS. Gabriela Soukalová. Tu není třeba blíže představovat. Od jejího prvního rozzáření mi trvalo možná celou závodní sezónu, než jsem si uvědomil, o koho jde. Došlo mi to v momentě, kdy jsem se dověděl, že Gabriela Sekajová, později Svobodová, podruhé změnila své příjmení. Dnes se jmenuje Gabriela Soukalová. Stále zůstává věrná iniciálám GS. Její nádherná a veleúspěšná dcera dostala své křestní jméno po ní. Podruhé jsem se nadmul pýchou, že mám s takovou slavnou osobností aspoň něco malinko společného.

Naše biatlonová královna dosáhla ve svém sportovním odvětví i ve sportu obecně snad všech cílů a úspěchů, kterých lze dosáhnout. Během olympiády v Soči mi to nedalo. Byl jsem nadšen a dojat výsledky našich sportovců a Gábiny zvlášť. Stejně jako její mamince, také jí jsem se odhodlal napsat dopis. Vzpomněl jsem v něm právě seznámení s maminkou před dávnými lety. Vyjádřil jsem jí svou hrdost na její statečný boj na závodních tratích i v soukromí. Popřál jsem jí ještě spoustu dalších vítězství a úspěchů, aby její výkony stále bavily a naplňovaly radostí miliony diváků v naší vlasti i v cizině.

Gabriela dokázala, že i velká hvězda může být obyčejným člověkem. Na její odpověď jsem nečekal zdaleka tak dlouho jako na odpověď její maminky. Vlastně jsem ji ani nečekal. Odepsala mi krátce po návratu z olympiády v Soči. Obsah není důležitý. Hlavní je, že neváhala odpovědět na dopis někoho, koho vůbec nezná a kdo by jí mohl být lhostejný. I taková může být Mistryně.
Od té doby dále sleduji sportovní život Gabriely. Nedávno již trošku pozměnila své jméno a opustila iniciály GS. Dnes je z ní vážená mladá paní Gabriela Koukalová. Ani s jednou z těchto hvězd jsem se nikdy nesetkal. Přesto cítím, že tak trošku patřím do jejich galaxie. Ne abych utrhl kousek jejich zářící slávy, ale abych měl v sobě ten příjemný hřejivý pocit, že jsem se dotknul hvězd.
jejich zářící slávy, ale abych měl v sobě ten příjemný hřejivý pocit, že jsem se dotknul hvězd.


Příběh ze života autora...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Břetislav Kotyza Břetislav Kotyza | E-mail | Čtvrtek v 18:39 | Reagovat

Četl jsem a oceňuji touhu a zároveň schopnost autora po navázání a udržení kontaktu s neznámou osobou, jíž si autor hluboce a zaslouženě váží. Tato mikropovídka je o tom, čeho se nám v naší  egocentrické společnosti zjevně nedostává - vědomí sounáležitosti a uznání hodnoty jiného člověka, aniž by se klanělo a podlézalo. Povídka pana Tota v některé z literárních soutěží asi nebude zářit. Povídka ale září svojí nehledanou prostotou, upřímností  a pravdivostí bez zbytečných ozdob. Považuji to za dobrý základ pro další psaní. Za mně: gratuluji. Břetislav K.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama