POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Světlo na konci tunelu

11. září 2017 v 19:48 | Dušan Žárský |  Nové knihy

Jindřich Malšínský: SVĚTLO NA KONCI TUNELU č. 23




Když mne pan Jindřich Malšínský požádal o vydání knihy SVĚTLO NA KONCI TUNELU, povzdechl jsem si: to asi bude smutné čtení o posledních věcech člověka, ale mýlil jsem se. Následně mi přišel text knihy, kde byla za titulem uvedena ještě číslovka č. 23, o níž jsem už vůbec netušil, co může znamenat. Pochopil jsem, až když jsem si přečetl obsah, a v něm jako názvy kapitol třiadvacet ženských jmen. Ágnes, Beatrix. Claudie, Denisa... Začal jsem knihu graficky zpracovávat, a protože literární styl pana Malšínského přímo nutí začít hltat příběh už jen ve chvíli, kdy oči přeletí několik vět, trvalo mi mnohem delší dobu knihu "zalomit do stran" než obvykle.

Děj se odehrává v azylovém domě, kde si své krátké a někdy až neuvěřitelné životní příběhy vypráví dvacet tři žen. Teodora, jejíž manžel zahyne při předávání peněz vyděračům, Olme, kterou dostala na dno vypočítavá sestra, či Uršula, kterou přivedla na scestí despotická matka. Říká se, že každý svého štěstí strůjcem. Charlotta na konci svého příběhu konstatuje, že tomuto přísloví nelze věřit, a ostatní potvrzují, že v životě každé z těchto žen se vyskytl někdo další, kdo jejich osud krutě změnil:

Chalupu jsme prodali a dalo by se říct, že jsme byli za vodou. Čekala jsem slova uznání nebo alespoň poděkování, ale chyba lávky. Místo toho mi vyčetl, že jsem se s ním měla poradit a mohlo to dopadnout daleko líp. To víte, že mě to naštvalo a řekla jsem mu poprvé, přesto velmi opatrně, co si o něm myslím. Bouchnul do stolu až půllitr s pivem poposkočil a šel to spláchnout do hospody. Do "knihovny", jak toto zařízení nazýval, chodil stále častěji a vracel se unavený, že padl do postele tak, jak přišel. Druhý den ho dokonce přivedli dva kamarádi špinavého a od krve. S roztaženýma rukama udělal krok, zapotácel se a spadl na zem. Snažila jsem se ho dotáhnout z chodby na koberec a přikryla dekou. Ráno jsem šla do práce, a když jsem se vrátila, snažil se mně obejmout. Strčila jsem do něho a přitažlivost zemská opět vykonala své. Vstal a začal mi nadávat, on že je pán někdo a já nula, která chodí holit blázny a do starobince dědky. Já? Já chlastám za svoje, řval na mě a několikrát to opakoval.
Toho chlapa zabít a zakopat je málo."

Další ženy naletěly krásným slovům mužů-podvodníků, některé ke svým špinavým plánům zneužil nadřízený, nebo i někdo z blízkých. Všechny tyto nešťastné ženy však mají jedno společné: I v temnotě tunelu, v němž se právě ocitly, vidí na jeho konci světlo naděje, které je přivede zpět k normálnímu životu.

Vydal ŽÁR, brožováno, 200 stran, ISBN 978-80-86725-98-7.
Dušan Žárský, grafik a vydavatel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama