POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Tango se tančí ve dvou, pane štábní!

29. listopadu 2017 v 19:55 | Ladislav B e r a n |  Ukázky z tvorby

Oslava 2O. výročí vzniku Československé republiky v osmatřicátém roce by se, za normálních okolností, slavila v Písku mnohem radostněji, tak jako tomu bylo nakonec vždycky. Město by se na 28. října obléklo do slavnostního, radnice by nebyla vidět přes fábory a Písečáci by dopoledne vyrukovali vyfešákovaní na náměstí a těšili by se na vojenskou přehlídku. Bohužel, tentokrát to bylo krátce po zrádném Mnichovu, v té době už byla vojska 11. pěšího pluku ze svých postů na hranici opět v kasárnách a nálada obyvatelstva byla z toho velkého šoku, který nikdo nečekal, na bodu mrazu. Přesto se už den předtím objevily na státních budovách československé vlajky, tu a tam byly vlajky vidět i na domech živnostníků, ale po pravdě řečeno, spousta lidí propadla beznaději, začalo se všude hovořit o válce a všem jako by došlo, že vlastně není ve zmrzačené republice tentokrát co slavit. Že tomu tak není v královském městě nad Otavou všude, o tom se dozvěděl velitel četnické pátrací stanice štábní kapitán Votruba od starosty města doktora Šťastného, který mu sedmadvacátého října k večeru zavolal na pátračku a zeptal se, jestli ví o tom, že v tom vykřičeným domě v Portyči na Pěníku mají v oknech československé vlaječky a na domě mají státní vlajku. Štábní kapitán Votruba už tušil, co bude následovat, protože jinak by mu osobně starosta ani nevolal, ale zachoval ledový klid.

"Myslíte tím, pane starosto, Dům laskavé neřesti živnostnice Šestákový, co platí řádně daně do městskýho rozpočtu?"

"Myslím tím, pane štábní, ten hampejz, česky řečeno bordel, na kterým ty kurvy akorát přemalovaly název podniku, a co dělá ostudu tomuto městu. Není to jen názor můj, ale všech pánů z radnice. Pošlete tam četníky, ať ty vlaječky z okna okamžitě zmizí a ta vlajka taky. Vám to, pane štábní, nepřijde do nebe volající?"


"Mno? Abych řek pravdu, pane starosto, nepřijde, protože jsem těch vlaječek v oknech po městě zrovna moc neviděl, ale jestli to pány radní uráží, pošlu tam četníka, aby to zařídil," slíbil velitel pátračky starostovi nápravu a ten mu přitom nezapomněl důrazně připomenout, že tango se tančí ve dvou… Co tím myslel, nemusel dál vysvětlovat. Votruba hned zavolal do kanceláře štábnímu strážmistru Hřebejkovi, který měl několik takových pochybných podniků ve městě, kam patřily i takzvané hodinové hotely, pod palcem, protože do nich chodila galerka. I když, po pravdě řečeno, nejen ona a pro četníky byla ta místa zdrojem informací. Jen co se štábní strážmistr Hřebejk objevil ve dveřích jeho kanceláře řekl mu, aby si ani nesedal, že hned pomaže do Portyče na Pěník.

"A co se děje, pane štábní?"

"Ani se, Hřebejk, neptejte. Průser jako barák! Před chvíli jsem domluvil se starostou, pánům z radnice se nelíbí, že má Šestáková k výročí republiky vyzdobenej bordel vlaječkama v oknech a na baráku mají dokonce prapor. Starosta to viditelně nemůže vydejchat a neodpustil si mi říct, že tango se tančí ve dvou, pane štábní! Trvá na tom, aby to hned všechno zmizelo."

"To je pravda, pane štábní, vlajka na baráku u Šestákový je a ty vlaječky v oknech jsou taky. Jak ale o tom páni z radnice ví? Do Portyče, kde je to samej socanskej a komunistickej rebel, se přece žádnej z radních neodváží."

"To teď, Hřebejk, neřešte a palte do Portyče. Šestáková to musí sundat, podle něho je to ostuda města, protože ty kurvy prej jen přemalovaly název toho hampejzu na Dům laskavý neřesti, ale pořád je to ve skutečnosti bordel."

"V tom má pan starosta, pane štábní, taky pravdu, ale daně, co Šestáková z týhle živnosti platí, ty mu nevadí? Já tam samozřejmě zajdu i když nevím, jestli to, pane štábní, není něco proti něčemu. Já bych to vlastenectví těch holek nijak nezpochybňoval. Místo toho, aby si toho páni radní vážili a ocenili to, že ty holky tím projevily svoje vlastenectví, tak…?"

"Hřebejk, nemudrujte o tom a nějak to Šestákový šetrně vysvětlete, víte moc dobře, jak to bylo před lety, když přijel do Písku na návštěvu prezident Beneš a holky od Šestákový na něj před radnicí mávaly podprsenkama. Holt se teď pánům radním nelíbí, že ty kurvy z Pěníku brýle slaví státní svátek. Co s tím my dva uděláme," šly Votruby brýle na čelo a nebyl by to Hřebejk, aby si k tomu neřekl své.

"Já to fakt nechápu. Proboha, proč by, pane štábní, nemoh Dům laskavé neřesti na Pěníku oslavit výročí republiky? Vždyť to jsou v oknech jediný vlaječky v Portyči a po městě jsem jich taky moc neviděl. Nechci bejt drzej, pane štábní, ale nebyl jste to vy, co říkal, abysme se řídili heslem: Hlavně se neposrat?"

"To je pravda, Hřebejk, ale víte jaká je doba po Mnichovu a proč tedy dráždit chřestýše bosou nohou. To je taky moje heslo," šly Votrubovo brýle zpátky na oči.

"No, já jdu, ale obávám se, pane štábní, že ta moje návštěva na Pěníku nedopadne dobře. Víte, jak je Šestáková držkatá. Nejen, že to schytám já, ale ta se sebere, hodí se do gala a za chvíli nám budou volat z radnice, abysme ji vyvedli," sebral se Hřebejk a znechuceně odešel z Votrubovy kanceláře.

Čím víc se blížil štábní strážmistr Hřebejk v Portyči k Domu laskavé neřesti, tím víc se mu tam nechtělo. Rozkaz byl rozkaz a tak mu nezbylo nic jiného než vstoupit do jámy lvové, kde bylo narváno a pro zelenou uniformu tam nebylo k hnutí. Nadržení vojáci, co se nedávno vrátili z hranic, postávali nejen u baru, ale postávali i u oken, co byla olepená vlaječkami a spokojená Šestáková za barem nestačila obsluhovat. Hřebejk si počkal, až bude u baru volno a ukázal bordelmamá na místnost za barem, která byla něco jako kancelář, že s ní potřebuje mluvit.

"Spěchá to, pane štábní? Vojclové dostali žold a holky jsou v jednom kole," pozvala Šestáková Hřebejka do kanceláře a štábní strážmistr najednou nevěděl, jak má začít. Nakonec se rozhodl, že půjde rovnou k věci a řekl Šestákové, že se pánům radním nelíbí, že si kurvy z Pěníku olepily hanbinec vlaječkama a že by to měly hned zlikvidovat, že prý to dělá ostudu městu. Pomlčel o tom, že to volal na pátračku sám starosta, ale i tak to stačilo, aby to Šestákovou rozpálilo do běla.

"Já že tu mám kurvy, pane štábní? Já tu mám zástupkyně."

"Zástupkyně? To slyším od vás, Šestáková, poprvý. Kohopak ty vaše hanbářky zastupujou?"

"Koho? Manželky a ženský, který pořád bolí hlava, pane štábní! A jak vidíte, pečujeme tady o zdraví naší armády. Toho jste si nevšim?"


"No, pokud jde, Šestáková, o armádu, tak ta nám je teď zdravá jako nemocná na dvě věci, když jsme přišli o opevnění," utrousil Hřebejk a bordelmamá mu dala za pravdu, ale přesto jela dál.

"Nic se likvidovat nebude, pane štábní. Zejtra si to dojdu na radnici pěkně vyříkat. My jsme tu republiku Hitlerovi nezaprodaly. Holky mají zejtra volno, protože je státní svátek a páni radní mi můžou akorát tak políbit prdel. Já jsem živnostnice, platím řádně daně a tak mám právo oslavit dvacátý výročí vzniku republiky," rozjela se Šestáková a nebyla k zastavení.

"No, já si myslím, Šestáková, že zrovna v týhle době není radno dráždit chřestýše bosou nohou. Jednak na radnici zejtra nikoho nezastihnete a pak si myslím, že vám můžou páni radní dělat nohy. Já bejt váma, Šestáková, tak tu výzdobu v klidu sundám. To co tady provozujete, je každýmu moc dobře známý, a že vám můžou sebrat páni radní živnosťák, to víte stejně dobře jako já, a budete mít po podnikání. Sama dobře víte, že tady stačí udělat pár šťár a holky skončí na dlažbě. Říkejte si tady tomu, Šestáková, jak chcete, ale pořád je to bordel," snažil se Hřebejk bordelmamá uklidnit a ty šťáry opravdu zabraly. Šestáková to nakonec vzdala. Došla pro láhev rumu, nalila dva panáky a Hřebejkovi svatosvatě slíbila, že v noci tu parádu sundá. Štábní strážmistr Hřebejk odcházel z Domu laskavé neřesti a byl rád, že to má za sebou i když, po pravdě řečeno, nebyl si tak docela jist, že ta paráda do rána zmizí. Jakmile se objevil na pátračce v kanceláři štábního kapitána Votruby, postavil se předpisově do haptáku a zameldoval splnění rozkazu.

"Co na to, Hřebejk, říkala, Šestáková?"

"Ani to nechtějte slyšet, pane štábní. Ječela jak pominutá a řekla, že jí páni radní můžou políbit prdel."

"A kurva! Z toho bude, Hřebejk, ošklivá štrapáce. To starosta jen tak nevydechá."

"Jen klid, pane štábní. Žádná štrapáce nebude. Vysvětlil jsem to Šestákový politicky a slíbila mi, že to v noci holky všechno sundají. Ráno tam pro jistotu sjedu."

"Za to si, Hřebejk, zasloužíte fajnový viržinko," vytáhl štábní kapitán Votruba ze šuplete novou krabičku viržinek a hned dal Hřebejkovi dvě.

"To jedno si, Hřebejk, zapalte, to druhý máte na pak. V týhle podělaný době si to nemůžeme s radnicí rozházet, to není o co stát," vstal Votruba od stolu, otevřel vysokou černou registračku u okna, vyndal ze šanonu PŘÍSNĚ TAJNÉ láhev blatenské slivovice a nalil dva poctivé panáky.
Že se druhý den štábní strážmistr Hřebejk do Portyče k Domu laskavé neřesti časně ráno nedostane, tak za to mohl kolem čtvrté ráno telefonát od dozorčího 11.pěšího pluku štábního kapitána Obrciána, který mu oznámil, že vojenská patrola na Oldřichově zastřelila v objektu muničního skladu neznámého muže a toho druhého, který tu byl s ním, zřejmě postřelila. Přestože to bylo evidentně příslušné pro Vojenské zpravodajství v Praze, protože se jednalo o civilní osobu, musel na to vyjet výjezd četnické pátračky v čele s jejím velitelem štábním kapitánem Votrubou. Technik pátračky praporčík Číp musel provést na místě ohledání místa činu, a psovod strážmistr Šustr okamžitě nasadil služebního psa Armína po horké stopě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama