POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

Manželské kotrmelce

29. dubna 2018 v 20:22 | Jindřich Malšínský |  Ukázky z tvorby
Ukázky z knihy spisovatele Jindřicha Malšínského MANŽELSKÉ KOTRMELCE

LÁSKA KVETE V KAŽDÉM VĚKU


SÓKRATES - řecký filozof 469 - 399 př. n l.
Ideálním manželství má dva předpoklady. Muž musí být hluchý, žena slepá.



Seděli mlčky na gauči, ona dřímala a on v domnění, že ho něco zaujme, se snažil přepínat televizní programy.
Marnost nad marnost.
"Vstávej, matko, den je za námi, a o to blíž do hrobu."
"Co říkáš, Ládínku?
"Už jedenáctá odbila, Maruško, ……"
V posteli ji políbil na čelo, otočil se na bok a zanedlouho bylo slyšet hlasité oddechování vystřídané nepříjemnými zvuky chrápání.
"Ládínku, nezapomněl jsi nám dát prášky?" Přerušila ho žena, zrovna když se nadechoval. Spáč se rozkašlal, a snažil se potmě nahmatat na nočním stolku dózu s léky. Prášky s krabičkou skončily na zemi se slovy manžela: "Podívej se, co jsi udělala!"
Ti dva spolu žijí už šedesát let. Diamantovou svatbu oslavili v cukrárně. Ona si dala laskonku a punčák s kakaem, on si koupil noviny. Při čtení jen kroutil hlavou, ona v tichosti přemýšlela, jestli při odchodu zhasla v koupelně.
Děti neměli. Po svatbě se snažili ve svých představách o hvězdnou kariéru, ve čtyřiceti dosáhli vrcholu svého pracovního postupu, který se nelišil od jejich nástupu do zaměstnání. A tak si pořídili za větší peníz amazonského papouška, kterého brzy pro stále opakovaná neslušná slova vrátili prodejně se značnou finanční ztrátou.
Oba manželé byli vystudovaní historici a jejich představy o budoucí práci se značně lišily od skutečnosti. Psát pravdu bylo v té době odvážné, někdy i nebezpečné a tak věnovali celý život překládáním archiválií z jednoho místa na jiné. Těšili se, až v seniorském věku se budou moci věnovat svým koníčkům, historii a vědecké práci. Místo toho se dívali na nekonečné seriály, ve kterých se herci střídají na úkor děje podle toho, kde jim víc zaplatí.
Maruška luštila křížovky, někdy spolu hráli pexeso, její manžel se díval na sport, aniž by věděl, kdo s kým hraje. Tuto bohulibou činnost střídaly mnohahodinové diskuse v parlamentu se spoustou hádek, osočování a nadávek. Pokud jim došel dech a nápad začali používat prstomluvu.
Stařenka právě vařila vietnamskou polévku a jako druhé jídlo párek s bramborovou kaší, když na ni stařec hlasitě zavolal: "Maruško, pojď se rychle podívat! Tady ten u mikrofonu je největší sprosťák. Po něm se jednou budou jmenovat ve městě ulice."
"Že ti není stydno, dívat se na takového hanbáře!!" Odpověděla žena a utřela si ruce do zástěry.
"Už jsem ti říkal, že ženy přestaly nosit podprsenky?" Změnil téma muž v domnění, že něco pikantního manželku zaujme víc než dlouholetý poslanec u řečnického pultíku..
"Fuj tajbl!" Odplivla si stařenka a ještě v posteli to jednu opakovala.
Muž ji pohladil po hustých rozpuštěných šedinách a jemně políbil na čelo.
"Ale stejně se mi to líbí" Pomyslel si a nahlas dodal: "Někdy je lepší nevidět a neslyšet, Maruško. To platí nejen v manželství, ale všude, kam se podíváš."
"Prožili jsme krásný život, Ládínku, viď?"
"Máš pravdu, Maruško, jako vždy. Nikdy jsem nepochyboval, že by mohl být bez tebe lepší."


TOHO HŇUPA SI NEBER

Nebýt mužů, tak by bylo každé manželství ideální pár


S matkou mé budoucí ženy jsem se seznámil až před svatebním obřadem. O tchyních jsem neměl dobré mínění snad pro jejich vizitku, Kdekdo o nich vyprávěl, že tchyně a uzený jsou nejlepší studený. Jde o suchý humor, který jen lehce polechtá bránici, ale opakuje se z generace na generaci. Vzpomínám, že při studiích jsme navazovali s některými dívkami hovor, za který se dnes, po letech, upřímně stydím:
Slečno, nešla byste na kávu?
Ráda.
Tak jděte.
S Jitkou jsem se seznámil na maturitním plese, kam jsem byl pozván mým spolužákem, jejím třídním profesorem. Líbila se mi a tak jsme spolu tancovali až do samotného konce. Začali jsme spolu chodit a po roce jsme uvažovali, že své životy spojíme v jeden, na místní radnici.
Když jsem se ptal na její rodiče, dověděl jsem se, že otec zemřel, matka je finančně zabezpečená a užívá si života plnými doušky. Od sňatku ji odrazovala slovy: Nebýt mužů, tak by bylo manželství ideální pár. Každý muž je hňup a ten tvůj není výjimkou.
Na svatbě byla nejkrásnější po mé ženě její matka, moje budoucí tchyně. Možná, že byla ještě krásnější. Na hlavě moderní široký klobouk, sukni na svůj věk možná trochu víc nad kolena, s tajuplným úsměvem, který mi připomínal Monu Lisu, slavný obraz Leonarda da Vinci.
….Manželka byla o několik let mladší než já, a v dnešní době kupodivu ještě panna. Do manželství toho moc neuměla, ale její matka, vdova po řediteli velkého podniku, ji při častých návštěvách všemu naučila. Byla u nás pečená vařená a mile se na mě usmívala. Vždycky s sebou přinesla zákusek ke kávě a někdy jsme vypili i láhev sektu.
Na výlety jsme jezdili jejím autem, protože naše se jí nezdálo dost reprezentativní. Jednou na Kleti si podvrkla kotník a nezbylo nic jiného než ji vzít do náruče a odnést na parkoviště. Cítil jsem, jak jí buší srdce, teplo jejího těla, a pohled do nedopnuté halenky mě nenechal na pokoji. Při vystupování z auta mě políbila na tvář a druhý den nás pozvala na večeři. Při placení účtu se mě protočily panenky, stejně jako když jsem na Vánoce od ní dostal elektrický holicí strojek špičkové kvality. Největším překvapením pro nás byl poukaz na týdenní rekreaci pro tři osoby v Jeseníku. Cestou mě nabídla bonbon a tykání. Po ubytování v luxusním apartmánu vycházela z koupelny jen zahalená v ručníku, a s našpulenými rty na mě prstíky zamávala.
Jituška pracovala na směny a v lichém týdnu než přišla z odpolední domů, požádala mě její matka o pomoc při nákupu. Říkala, že by chtěla obměnit šatník a kdo jiný by jí mohl poradit než zralý muž. V prodejně se spodním prádlem si vybrala několik podprsenek a s úsměvem zmizela za závěsem kabinky. S kabelkou, kloboučkem a dámským sáčkem přehozeným přes ruku jsem čekal, co bude dál. Konečně odkryla část závěsu a ukazováčkem mě pozvala k sobě jako módního poradce. Stála tam v decentních kalhotkách a v podprsence tělové barvy, která toho moc nezakrývala.
"Tak co tomu říkáš?" Než jsem stačil odpovědět, otočila se ke mně zády, svlékla ramínka a oblékla si druhou, lehce narůžovělou.
"Jsi krásná…." Víc jsem nemusel mluvit. To, co následovalo, bylo v její réžii.
Jednou našla moje žena ve své posteli její kalhotky. Tchyně to taktně vyřešila slovy: "Neříkala jsem ti, že každý chlap je hňup a ten tvůj není výjimkou. S tím se musíš, děvenko, smířit. Pamatuj si, že nebýt mužů, tak by bylo každé manželství ideální."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dragon PrinceSs Dragon PrinceSs | Web | 6. května 2018 v 13:42 | Reagovat

Zajímavý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama