POČET NÁVŠTĚV:

Load Counter

MUŽ, KTERÝ NEUNESL SVOJI HANBU

4. června 2018 v 21:08 | Ladislav B e r a n |  Ukázky z tvorby
Devětadvacátého září osmatřicet, kdy byla o půlnoci v Mnichově podepsána mezi Německem, Francií, Anglií a Československem potupná dohoda o podstoupení Sudet Hitlerovi, a tím pádem o odchodu naší armády z pohraničních pevností, které byly budovány na obranu vlasti, byla náladu obyvatelstva na bodu mrazu. Nepřidal tomu ani pohled na návrat vojsk z palebných postavení, která byla připravena se o republiku poprat i proti několika-násobné německé přesile. Zrada našich spojenců Francie a Anglie, kteří nás prodali Hitlerovi jako Jidáš za třicet stříbrných, byla nepochopitelná a neomluvitelná. Přitom naše armáda byla velmi dobře vyzbrojená a vycvičená a se spojenci bychom se byli ubránili. Nebylo divu, že s lidmi cloumala bezmocnost, beznaděj a vztek. K uklidnění obyvatelstva nepomohlo ani vystoupení nového předsedy vlády generála Syrového, legionáře z ruské fronty. K dvacátému výročí republiky tak dostal československý lid opravdu pěkný dárek. Podle Mnichovské dohody se měla československá vojska stáhnout ze svých postů v pohraničí do desátého října a předat budovaná opevnění bez jakéhokoli poškození. Když se pátého října objevili v Písku první vojáci z 11.pěšího pluku Františka Palackého, nebyl na ně hezký pohled. Všichni hlavy dolů, jako by se styděli za to, na čem neměli nejmenší podíl. Že v té době, krátce po desátém říjnu, konkrétně čtrnáctého, budou četníci z písecké pátračky vyšetřovat vraždu jednoho z důstojníků od 11.pěšího pluku, štábního kapitána Jiřího Štancla, to si na pátračce nepomyslel ani jeden z četníků.
Když čtrnáctého října kolem poledního zavolala na četnickou pátračku Hermína Štanclová, že po návratu domů našla v obývacím pokoji svého mrtvého muže a v pokoji značný nepořádek, a zjistila, že se jim z bytu ztratily všechny její zlaté šperky a na hotovosti nejméně padesát tisíc, nebylo pochyb o tom, že se výjezdu pátračky zúčastní osobně velitel pátračky štábní kapitán Votruba a nebude v něm chybět ani doktor Alexandr Cafourek, státní koroner, který jezdil s pátračkou na všechny mordy a pochybná úmrtí. Štanclovi bydleli v ulici Rastislava Štefánika a před domem čekala pátračku plačící vdova, která je zavedla do domu. Jako první vešel do obývacího pokoje technik praporčík Číp, který si nejdřív udělal několik fotek a teprve pak se šel podívat na štábního kapitána Štancla, ležícího na zemi, který byl v uniformě. Podle posmrtné ztuhlosti mrtvého konstatoval, že k úmrtí následkem střelné zbraně došlo zřejmě před dvěma až třemi hodinami, a při prohlídce mrtvého nepřestával kroutit hlavou, protože se mu to jako vražda vůbec nezdálo. Štábní kapitán Štancl byl střelený do prsou a smrt nastala zřejmě okamžitě, neboť to bylo v blízkosti srdce. Vzhledem k tomu, že v místnosti byla přítomná Štanclová, nechal si své závěry pro sebe a spokojil se s prohlášením, že víc řekne soudní pitva. V té době už Štanclová ukazovala četníkům na rozbité okno, vytahané zásuvky ze stolů a otevřený bar, odkud se měly ztratit zlaté šperky a peníze. Štábní strážmistr Hřebejk si vše zapisoval, a když se zeptal Štanclové, kde má její muž služební zbraň, ta se zarazila, ale hned vedla Hřebejka do ložnice k nočnímu stolku, kde ale revolver nebyl.
"To je divný! Včera ráno tu určitě ještě byl. Manžel se vrátil z hranic nachlazený, takže už je tři dny doma, a co vím, tak nikam jinam si ten revolver nedával. Vždycky, když přišel domů, tak si ho dal sem do stolku," divila se tomu Štanclová a nebyla v tu chvíli sama. Hřebejkovi se to taky nezdálo, a když Štanclová odešla do kuchyně, doktor Cafourek si k prohlídce mrtvého řekl své.
"Ty, Votrubo, mně se to tady na vraždu nezdá. Vůbec to teď neber jako jednu z mých odvážných verzí, ale mně to spíš připadá jako sebevražda. Uvidíme, až vezmeme tomu mrtvýmu stěry z obou rukou na zplodiny střelnýho prachu. Nemusím mít pravdu, ale já v tom, člověče, tuším nějakou velkou čertovinu. No, je to vaše, vy si s tím tady už nějak poradíte," nechal se doktor Cafourek odvézt domů. A když se vrátil výjezd po dvou hodinách na pátračku, protože technik praporčík Číp ohledání místa činu nikdy nepodcenil a systematicky hledal stopy po pachateli, měli četníci o čem přemýšlet. Pochopitelně padla i možnost sebevraždy, o níž se zmínil doktor Cafourek a k níž se přikláněl i štábní kapitán Votruba, protože věděl, že by to nebyl první případ důstojníka československé armády¸ který než by se vrátil s mužstvem domů s potupou a hanbou, tak se raději zastřelil.
"Ale kde je pak zbraň, pane štábní? S Čípem jsme prohledali v baráku, co se dalo, a zbraň nikde. Volal jsem k útvaru Štancla, a tam mi bylo řečeno, že ve svém trezoru ji Štancl nemá a že s ní chodil, jako každý důstojník, domů. Zavoláte, pane štábní, na Obranný zpravodajství do Prahy, nebo to mám udělat já? Přece jen je to mimořádka."
"Už se stalo, Hřebejk, zítra dopoledne tu jsou dva utajenci jak na koni. Máme s výslechem vdovy počkat. Zatím to holt vyšetřujeme jako vraždu, uvidíme, s čím přijde po pitvě doktor Cafourek. Ať máme ale nějakej náskok, než přijedou utajenci, omrkněte to, Hřebejk, nenápadně kolem tý vdovy. Slzy tam sice byly, ale zas tak moc jich nebylo. Tyhle důstojnický paničky jsou víc vidět po kavárnách než v kuchyni a víte sám dobře, že když pluk vytáhl na pár dnů do pole, jak po těch svých oficírech doma hrozně smutnily. Abych vám řek pravdu, Hřebejk, tak v tomhle případě mi tam nefalíruje jen ten revolver. No, vyražte na to, Hřebejk, z kanceláře to nezjistíte," vzal si k sobě štábní kapitán protokol o ohledání místa činu a začal ho podrobně studovat.
Které písecké kavárny a restaurace navštěvovaly důstojnické paničky, to bylo štábnímu strážmistru Hřebejkovi dobře známo. Řadu důstojnických manželek znal dokonce osobně, protože i on si čas od času zašel na volnou do kavárny hotelu Dvořáček, do vinárny k Hubáčkům, nebo do kavárny k Volfům, či nahoru do kavárny hotelu Tři koruny. Všude měl Hřebejk známé, na které se mohl obrátit. Když všechna ta místa obešel a vrátil se na pátračku, věděl, že paní Mínu Štanclovou znali všude. S tím skoro i počítal. Co ho však překvapilo, když hovořil se servírkou od Tří korun, že tam byla v den vraždy paní Mína dopoledne na kávě a měla na ruce silný zlatý náramek s několika přívěšky, o kterém uvedla, že se jí ztratil s dalšími šperky. Servírka si tím byla naprosto jistá a Hřebejkovi to potvrdila i žena rotmistra Paclíka, s níž tam Štanclová na kávě byla. Ta si dokonce vzpomněla, že Hermína Štanclová měla na ruce tři zlaté prsteny s kameny a jeden, ten s opálem, byl také mezi věcmi, které Štanclová uvedla jako ukradené, když si je u nich doma Hřebejk zapisoval do bloku. K největšímu překvapení se dostal Hřebejk ve vinárně U Hubáčků, kde se od vrchního číšníka dozvěděl, že paní Mína se tu v dopoledních hodinách scházela s jistým Igorem Lexou, což byl známý písecký hochštapler, několikrát trestaný štamgast pátračky. Že Igor Lexa ulovil u Hubáčků Hermínu Štanclovou, to nebylo nic překvapujícího. V každé dámské společnosti se cítil jako ryba ve vodě a uměl každou ženskou oblbnout svojí až bájnou lhavostí. Dost ženských mu na jeho vymyšlené historky naletělo a dost jich to taky pořádně ořvalo. Je pravda, že Lexa si s každým jeho novým trestem obvykle vysloužil i zákaz místa jeho pobytu, neboť rád cestoval a hledal své další nové oběti mimo Písek, kde měl trvalý pobyt. Na pátračce Lexu moc dobře znali, a proto za ním štábní strážmistr Hřebejk vyrazil domů, do Tylovy ulice, odkud to měl Lexa k Hubáčkům přes park pár kroků.
Jakmile Lexa otevřel dveře bytu a spatřil před nimi na chodbě štábního strážmistra Hřebejka, vyvalil na něho překvapením oči.
"Jé, to jste vy, pane štábní?"
"A koho jsi, Igore, čekal? Snad ne paní Mínu Štanclovou?"
"Mínu? To už je, pane štábní, dávno pasé. Tam to brzo skončilo. Ta ženská je na prachy a když se potkají dva, co je mají rádi, tak to nemohlo ani jinak dopadnout. Mimochodem, v posteli taky nic moc, jestli vám jde, pane štábní, o tohle. A cože vás, pane štábní, zajímá Mína?" pozval Lexa Hřebejka do bytu a hned postavil na stůl rozpitou láhev koňaku a dvě sklenky.
"Přišla o manžela a vyšetřujeme to, Igore, jako loupežnou vraždu, protože se podle Štanclové ztratily z bytu slušný prachy a šperky."
"A do prdele! V životě jsem u Míny doma nebyl. Ona vždycky přišla na šmajchl ke mně. V tomhle já, pane štábní, nejedu," dušoval se Lexa a rozlil koňak.
"Tak Mína je vdova. To se jí bude těžko skákat. Ta je zvyklá na velký prachy. Říkáte loupežná vražda, pane štábní? Kdy se to, proboha, stalo?"
"Je to starý pár hodin, co Mína našla manžela zastřelenýho. Údajně se ztratilo padesát tisíc a zlatý šperky. Přišla na to, když se vrátila z města."
"Tak prachy u Štanclů asi byly. Ale že by až takovej majlant? Tak on ji ten její držel dost zkrátka. Pár zlatej šmuků zdědila po nějaký tetě z Jistebnice. Jo, nevím, jestli vám to, pane štábní, pomůže, ale když byl ten její v poli, tak jezdila taxíkem na rajz do Budějc s Magdou Zímovou. Tu oficírskou paničku asi znáte. Je to taková kurvička, o který se říká, že jde ráda i za prachy. Co jsem slyšel, může to bej drb, tak četníci z Budějovic je párkrát vyhmátli v jednom hodinovým hotelu, co je naproti nádraží," pozdvihl Lexa sklenku s koňakem a Hřebejk se nijak nebránil si s Lexou přiťuknout, protože se od něho dozvěděl věci, které potřeboval.
Když se vrátil Hřebejk na pátračku, hned zašel za velitelem pátračky a vše mu řádně vysvětlil.
"Hřebejk, to, co jste zjistil, má pro náš případ cenu zlata, ale bude to chtít ještě víc poladit. Zavolejte na pátračku do Budějovic, jestli se ten drb s tím hodinovým hotelem potvrdí, tak by o tom měli mít chlapi záznam."
"Ale pořád to bude málo, pane štábní. I když se to potvrdí, tak Štanclový už to neublíží a pokud jde o tu mrchu Zímovou, tak je to úplně egál, ta je skoro rok rozvedená. V každým případě budou prachy hrát pro Štanclovou velkou roli," zapálil si Hřebejk svoji egyptku a Votruba mu dokonce tentokrát za tu smradlavou cigaretu ani nenadával.
"Mě spíš napadla jiná věc, pane štábní. Takovej revolver se v dnešní době dá prodat za slušnej peníz. Co když ho Štanclová před naším příchodem k nim sbalila?"
"To mohla udělat, Hřebejk, ale pak u tý sebevraždy, na kterou věřím čím dál tím víc, nemáme to hlavní. Motiv," šel Votruba do viržinka.
"To by nám dost pomohlo. Zavolejte, Hřebejk, do Budějovic, třeba nám řeknou toho šamstra, se kterým se Štanclová v tom hodinovým hotelu slejzá. Až se tady zítra objeví utajenci z Prahy, tak aby neřekli, že jsme v tom, kromě ohledání mrtvoly a místa činu, nic neudělali. Uvidíte, že nám ten případ nakonec stejně nechají. Jakmile v tom utajenci neuvidí špionáž, tak půjdou od toho. Nebyl by to první případ," konstatoval velitel pátračky a Hřebejk mu dal za pravdu.
Šamstr, kterého četníci z českobudějovické pátračky v hodinovém hotelu u nádraží párkrát vylovili na pokoji s Hermínou Štanclovou v choulostivé situaci, se jmenoval Julius Ketner. Byl o deset let mladší než Štanclová, byl to pojišťovák a nebyl to její jediný kunčoft. Těch jmen dostal štábní strážmistr od strážmistra Nováčka víc, ale Ketner byl zřejmě stálý klient Štanclové. Zímová, která jezdila do stejného hotelu, své kunčofty dost střídala a když někoho někde ulovila, zřejmě s ním šla na hotel.
Když tak o tom štábní strážmistr Hřebejk přemýšlel, napadlo ho, že by se nic nestalo, kdyby i pro Zímovou zajel a nechal ji do výslechu Hermíny Štanclové vyspat v separaci na pátračce. Důvod pro to byl, a Štanclová by mohla být v klidu, že se o ni pátračka nezajímá. Aniž to řekl veliteli pátračky, tak si pro Zímovou zajel do vinárny k Hubáčkům a přivezl si ji na pátračku. Zímová byla z toho dost podrážděná, ale když jí Hřebejk naznačil, proč je tady, byla jak zařezaná a nepromluvila slovo. To bylo do té doby, než jí Hřebejk oznámil, že si ji nechají na pátračce v separaci, protože je podezření, že se živí v Budějovicích prostitucí a že si ji zanesou do evidence šlapek, což se v Písku dlouho neutají. Zímová se na to ušklíbla, neřekla na to slovo, ale to netrvalo dlouho. Po chvíli se nadechla a spustila.
"Tak já se nad tou krávou slituju, vezmu ji s sebou do Budějc, protože pořád fňukala, že nemá doma korunu, že jí ten její drží s prachama u huby, a ona mě práskne četníkům?" zapálila si cigaretu a jela dál.
"To vám ta kráva neřekla, pane štábní, že už spolu delší dobu nemluvíme?"
"Proč? Přitom takový kamarádky," prohodil Hřebejk.
"Protože mně přebrala v Budějcích kufčofta, co byl vycpanej prachama. Je to sedlák, co vozí do Budvaru z Lišova ječmen. Nakukala mu, že jsem byla na kožním a že mám kapču. Přitom jsem tam byla úplně kvůli něčemu jinýmu. Však jsem jí to pořádně osladila. Takovej voltr si nenechám jen tak líbit. Ji dejte do basy, protože toho svýho určitě odbouchla ona."
"To nechte, paní Zímová, laskavě na nás. Bohužel vás tady musíme nechat v separaci. Nebo máte na dnešek jinej program?"
"To mám. Mám rande v Budějkách s jedním pánem. V šest hodin mě tam taxikář Novotný hodí," hodila Zímová okem na hodiny na zdi mezi okny, které ukazovaly tři čtvrtě na šest.
Hřebejk zvažoval, zda si nechat Zímovou v separaci ale pak se rozhodl ji pustit, když mu slíbila, že za Štanclovou nepůjde a přijede z Budějovic až druhý den dopoledne vlakem.
Utajenci z Vojenského zpravodajství - major Čermák a štábní kapitán Pinc - se objevili na pátračce druhý den už v devět hodin. Jen co usedli v kanceláři velitele pátračky, major Čermák si převzal od Votruby spis VRAŽDA ŠTÁBNÍHO KAPITÁNA ŠTANCLA a začal v něm listovat.
"Tak se chlubte, pánové, co k tomu mordu všechno máte!"
"No, na velký chlubení to není, pane majore, ale i tak jsme za ten den k tomu přece jen něco zjistili," ukázal Votruba na štábního strážmistra Hřebejka.
"Vše najdete ve spisu. Podle soudní pitvy a našeho šetření to spíš vypadá, pane majore, na sebevraždu. Potvrdily to i prachové stěry na uniformě zastřeleného."
"A motiv, pane štábní? Motiv sebevraždy je pro nás to hlavní," zdůraznil major Čermák a vzal si k ruce ohledání místa sebevraždy.
"Sebevražda a chybí zbraň? Ta se na místě opravdu nenašla?" začetl se major Čermák do úředních záznamů, které vyhotovil Hřebejk.
"Zbraň se sice nenašla, ale myslím, že z výslechu Štanclové by se to mělo vysvětlit, pane majore. S tou jsme zatím nemluvili, jak jste nám vzkázal."
"Takže si pro ni sjedeme, ne?" podíval se major Čermák na kolegu, a během půl hodiny už seděla Hermína Štanclová v kanceláři velitele pátračky, kde na ni byla vyloženě přesila.
Tou přesilou, která byla v kanceláři velitele pátračky, byla Hermína Štanclová dost zaskočená. Výslech vedl major Čermák, který měl před sebou spis, a jeho první slova byla: "Jak tady na to koukám, paní Štanclová, četnická pátračka toho k případu zjistila tolik, že to s vámi nevypadá vůbec dobře. Takhle to totiž vypadá, že jste vlastně sama podezřelá ze smrti svého muže. Zabila jste ho?" zeptal se major Štanclové důrazným hlasem, a ta se rozbrečela.
"Nezabila jsem svého muže, pane majore. Byla to sebevražda a všechno to vysvětlím," vytáhla Štanclová z kabelky kapesník a když si osušila oči, tak spustila.
"Všechno ten den začalo tím, že ráno při snídani se mě manžel zeptal, jestli jsem mu byla někdy nevěrná. Jirka vyndal z kapsy uniformy dopis a dal mi ho přečíst."
"Co v něm bylo?" nevydržel to Hřebejk.
"Co v něm bylo?" zarazila se Štanclová a vytáhla si z kabelky cigaretu. "Bylo tam napsáno, že jezdím do Budějovic do jednoho hotelu a souložím tam s chlapama za peníze."
"Což je pravda. To už jsme si zjistili," neodpustil si poznámku štábní kapitán Votruba.
"Já jsem to pochopitelně zapřela a řekla jsem, že je to špinavost a že to není pravda," odmlčela se Štanclová, ale vzápětí pokračovala. "Jirka mi vzal dopis a chtěl, abych přísahala, že to není pravda. Tak jsem to udělala, ale vtom Jirka vytáhl revolver, přiložil mi ho k hlavě a řekl mi, abych si rozmyslela, co mu teď řeknu. Bála jsem se, že mě zastřelí, a tak jsem se mu ke všemu přiznala," sklopila Štanclová hlavu a bylo ticho.
"A co bylo potom?" ozval se major Čermák.
"Nic. Já jsem se oblékla a šla jsem do města hledat Magdu Zímovou, protože mi došlo, že ten anonym nenapsal nikdo jinej než ona."
"Protože jste jí přebrala toho bohatýho sedláka z Lišova, co vozí do Budvaru ječmen, to už víme," poznamenal Hřebejk.
"Magdu jsem doma nenašla, tak jsem si zašla do "Tří kaček" na kafe. Když jsem se vrátila, tak jsem našla Jirku mrtvýho v pokoji."
"Kam přišel ten revolver?" ozvalo se v kanceláři unisono.
"Ten jsem sebrala z podlahy, odnesla jsem ho do sklepa a schovala jsem ho pod uhlí, protože mi došlo, že tu životní pojistku na půl milionu, kterou Jirka uzavřel, než odjel s plukem na hranice, v případě sebevraždy určitě nedostanu."
"A to zlato a peníze?"
"Ty jsem uvedla, že jsou ukradený, protože mi to poradil jeden můj známej, aby prej to vypadalo na zloděje."
"Ten pojišťovák z Budějic?"
"Ano, pane majore, ten," přiznala Štanclová.
"Předpokládám, že má ten pojišťovák jméno, paní Štanclová."
"Jmenuje se Julius Ketner, pane majore. Stýkáme se spolu víc jak půl roku," sklopila hlavu vdova a šla do další cigarety.
"S tím pánem si pátračka ráda popovídá, že jo, pane štábní?" obrátil se major Čermák na velitele pátračky, kterému došlo, že případ pro oba utajence z Prahy tím pádem v Písku skončil. Výslechem Štanclové se konečně objevil motiv, kdy štábní kapitán Štancl neunesl svoji hanbu, a proto to vyřešil sebevraždou.
"No, my tady s kolegou, pane štábní, končíme. Dejte nám tip na dobrý oběd ve slušném podniku a my se vracíme do Prahy," vstal major Čermák od stolu a štábní strážmistr Hřebejk si odvedl vdovu do své kanceláře, kde se strážmistrem Kovaříkem s ní sepsali podrobný výslech.
Sluší se zmínit, že velitel četnické pátračky štábní kapitán Votruba o všem hned informoval doktora Cafourka a pozval ho, spolu s oběma utajenci z Prahy, na oběd do hotelu Dvořáček. A byl tak vlastně jediný, kdo na tom případu, který od začátku vypadal beznadějně, pořádně prodělal. Major Čermák se štábním kapitánem Pincem se pozvání na oběd nijak nebránili a taky se nijak nežinýrovali. Objednali si každý husu s bramborovým knedlíkem a se zelím. A doktor Cafourek, který se opět projevil se svým dobrým úsudkem na místě činu a smyslem pro odvážné verze, zapomněl, k velkému překvapení štábního kapitána Votruby, na to, že má žlučník v havarijním stavu, jak vždycky tvrdil, a aby netrhal partu, dal si tu husu taky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama